KOMENTÁŘ. Porno, plyšáci a marná naděje umírajícím. Minulost, o níž hned několik známých tváří vládních stran – Tomio Okamura, Karel Havlíček a Jindřich Rajchl – dnes mlží. A když jim oponenti v poslední době jejich aktivity z doby před vstupem do politiky připomínali, reagovali velmi popuzeně. Buď se k nim nehlásí, nebo realitu poněkud zkreslují.
Předseda strany PRO Jindřich Rajchl toho svým voličům z vlastní minulosti odhalil víc, než chtěl, včetně toho, co obvykle bývá skryto v kalhotách. K tomu, že by účinkoval v pornofilmech, se však nehlásí a před dotazy na toto téma utíká.
Nedávno jej takto s dotazy na účinkování ve „filmech pro dospělé“ pronásledoval videobloger Vojtěch Pšenák. Rajchlovou reakcí byl úprk, mlčení a následně osobní urážky. Rajchl veřejně říká, že nemůže říct, zda je na nahrávkách on.
Závažné, ale neadresné
V minulosti Jindřicha Rajchla je ale i jiná aktivita, o níž nerad mluví. Přestože sám nebyl obviněn ani odsouzen, figuroval v kauze nepřátelského převzetí tenisového klubu TJ Tesla Karlín a následného prodeje jeho lukrativních pozemků na pražském Libeňském ostrově pod cenou.
Rajchl ve věci vystupoval jako právní poradce, později po prodeji jako předseda tenisového klubu a u soudu pak jako svědek.
Tvrdí, že u samotného prodeje nebyl a že šlo o legální obchod. Za samotné vyvedení pozemků byli pravomocně odsouzeni dva jeho spolupracovníci: Pavel Ryvola na 4,5 roku a advokát Radek Neymon na devět let vězení.
Poškozen byl jak původní klub, tak developer, který zaplatil tržní cenu, ale o pozemky přišel, protože ty později na základě soudního rozsudku propadly státu.
Rajchl u soudu prodej hájil jako výhodný, Nejvyšší soud v jednom z rozsudků poznamenal, že ve věci byly zainteresovány další osoby, „které ovšem doposud (z neznámých důvodů) nebyly pohnány k trestní odpovědnosti a které se na jednání obviněného při ovládnutí TJ Tesla Karlín a následném vyvádění majetku z něj aktivně podílely“.
Sdělení je to závažné, leč k Rajchlovi neadresné.
Setkání nad obchodem s nadějí
Jindřich Rajchl nyní jako koaliční poslanec podporuje vládu, v níž je ministrem průmyslu a poslancem za ANO Karel Havlíček. Oba muži se dobře znají právě z předpolitické minulosti.
Jejich podnikatelské dráhy se protnuly v biotechnologické společnosti Bioinova, zaměřené na vývoj léčby kmenovými buňkami.
U „obchodu s nadějí“ je na místě se zastavit. Právě na připomínání této části své byznysové minulosti reaguje Karel Havlíček velmi negativně.
Rajchl ji prostřednictvím své společnosti Czech Technology Investment spoluvlastnil přibližně ze čtvrtiny a v roce 2011 osobně podepsal prodej části podílu Havlíčkově firmě SinBio.
Oba v kontrolním orgánu Bioinova působili souběžně. Firma pak stanula v centru kauzy „obchod s nadějí“. Vyráběla experimentální buněčný přípravek pro pacienty s nevyléčitelnou ALS (amyotrofická laterální skleróza, vzácné a závažné nervosvalové onemocnění, při kterém postupně odumírají nervové buňky v mozku a míše).
Jak prokázala Česká televize, zájemci platili za aplikaci zhruba 150 tisíc korun formou „daru“ spolku Buněčná terapie, přestože účinnost terapie nebyla potvrzena.
Havlíček i Rajchl tvrdí, že se během společného podnikání stýkali jen minimálně. Jejich majetkovou transakci a souběžné působení v kontrolním orgánu firmy však dokládá obchodní rejstřík.
U „obchodu s nadějí“ je na místě se zastavit. Právě na připomínání této části své byznysové minulosti reaguje Karel Havlíček velmi negativně.
Kupte si Sony
Karel Havlíček nedávno v diskusním pořadu Partie Terezie Tománkové čelil kritice lídra Pirátů Zdeňka Hřiba, který mu kauzu opakovaně připomínal.
Etická komise Univerzity Karlovy i Komise pro etiku vědecké práce AV ČR ale skutečně došly k jednoznačnému závěru, že přijímání peněz od pacientů v souvislosti s vědecky nedostatečně ověřenou terapií probíhalo a bylo eticky nepřijatelné a v rozporu s etickým kodexem.
Komunikace spojená s terapií podle nich mohla být zavádějící a vytvářet nepřiměřená očekávání.
To sice neprokazuje individuální odpovědnost Karla Havlíčka, ale současně ho jako významného investora ve firmě zapojené do projektu ani nevyvazuje z podnikatelské a manažerské odpovědnosti za toto neetické jednání.
„Já jsem třicet let tvrdě pracoval, zaměstnával tisíce lidí, odváděl do státního rozpočtu stovky milionů korun, vlastnili jsme 70 podniků v průmyslu a po třiceti letech jsem vstoupil do politiky jako zabezpečený člověk,“ hájil se Havlíček před další kritikou opozice.
Snahu připomínat některé jeho podnikatelské aktivity nelibě nese i Tomio Okamura. Nedávno to předvedl v politické diskusi České televize.
Faktem je, že dnešní ministr průmyslu dříve řídil a spoluvlastnil reálnou průmyslovou skupinu střední velikosti, která měla stovky zaměstnanců a stamilionové tržby.
S jeho někdejšími firmami se ale pojí i neúspěchy a krachy, které důkladně popsal měsíčník Reportér.
Například někdejší Havlíčkova společnost ElCom skončila v roce 2003 v konkursu, když ještě odebrala zboží od distributora Sony, ačkoli už údajně věděla, že je nebude schopna zaplatit.
„Pan Havlíček přijel na jednání, že má dočasné potíže a ať mu pustíme další zboží, aby mohl dál fungovat. Dodali jsme mu další zboží, využil maximální kredit, který u nás měl,“ líčil už před lety pro měsíčník Reportér bývalý obchodní ředitel japonské značky v Česku Jiří Bukáček. Podle něj byl tehdy obchod založený na důvěře a všichni se dobře znali. „Sliboval, že to dá do pořádku. Místo toho poslal firmu do kytek. Byl to šok,“ dodal.
O v zásadě stejnou zkušenost se podělil i Vladislav Axler ze společnosti Elvia-Pro: „Od nás pan Havlíček odebral zařízení na zpětnou projekci za půl milionu. Bylo to den před, nebo dokonce tentýž den, kdy na svou firmu podal návrh na konkurs.“
Havlíček to vykládá jinak. Namítá například, že od roku 2001 již společnost operativně neřídil. I když ale možná opustil každodenní řízení, právní a vlastnická odpovědnost mu zůstala.
Spor o výklad (nejen) minulosti
A snahu připomínat některé jeho podnikatelské aktivity nelibě nese i Tomio Okamura. Nedávno to předvedl v politické diskusi České televize, když mu předseda ODS Martin Kupka připomněl, že provozoval cestovku pro plyšáky.
Nejde při tom jen o spor o dávný byznys. Je to i spor o to, zda lze přepisovat vlastní historii a zároveň druhé poučovat, jak číst minulost, přítomnost i budoucnost.
„Cestovka pro plyšáky byla reality show Den D České televize, projekt, který vymyslela Česká televize. Já jsem byl účinkující v té reality show,“ rozčiloval se Okamura.
Tvrzení je pravdivé jen z menší části. Cestovka pro plyšáky se skutečně objevila v pořadu Den D, kde Okamura vystupoval jako jeden z investorů, kteří mohli vstupovat do projektů, jež je zaujaly. A Okamuru plyšáci zaujali, vložil do projektu 150 tisíc korun a získal 15% podíl.
Dobová reportáž o svérázném podnikání Tomia Okamury
Ve firmě Toy Traveling byl Okamura prokazatelně jako společník od roku 2010. Projekt i díky své mediální známosti aktivně propagoval, nicméně po roce se nápad neukázal jako nosný a cestovka pro nezájem činnost ukončila.
Dnes na to už Okamura zjevně vzpomínat nechce a projekt rámuje – v rozporu s realitou – pouze jako svou účast v reality show.
Vzor je u všech tří stejný: co se nehodí do dnešní role, se bagatelizuje, nebo rovnou zapomíná. Nejde při tom jen o spor o dávný byznys. Je to i spor o to, zda lze přepisovat vlastní historii a zároveň druhé poučovat, jak číst minulost, přítomnost i budoucnost.