5 min

Češi udávali Čechy. Německý vojenský četník je podle svědka varoval

Sdílet

Dennívýzva

Německý polní četník podle svědectví leží zahrabaný na lesním pozemku ve Vrchotových Janovicích. Tamní rodák Karel Kahoun (1939) zavedl Paměť národa do míst, kde vídal březový kříž se zavěšenou přilbou. Obětí měl být muž, který nezištně varoval Čechy udané gestapu. Nezdokumentovaný hrob německého polního četníka z doby těsně po konci druhé světové války utkvěl v

Karel Kahoun (1939) v místech, kde s dědou po válce viděl hrob s březovým křížem a německou přilbou Foto David Horák

Zdroj: Karel Kahoun (1939) v místech, kde s dědou po válce viděl hrob s březovým křížem a německou přilbou. Foto: David Horák, se souhlasem Paměť národa

Nezdokumentovaný hrob německého polního četníka z doby těsně po konci druhé světové války utkvěl v paměti přímého svědka Karla Kahouna z Vrchotových Janovic. Ten pro Paměť národa popsal, jak na přelomu 40. a 50. let chodil s dědou na kraj lesa u Rudoltic ve středních Čechách k místu s improvizovaným hrobem.

Kahoun si vybavuje navršenou zeminu, hrob měl být nejméně do roku 1953 označen malým březovým křížem, na němž byla zavěšena německá přilba. Jak později vyrozuměl z rozhovorů štamgastů v hospodě, tohoto německého polního četníka zavraždili těsně po válce dva Češi.

„Děda pokaždé natrhal kytku, nesl to sem a nadával. Později jsem pochopil, že nenadával na jeho vrahy, ale na nás Čechy, že se navzájem udáváme,“ vzpomíná Karel Kahoun. Jak mu děda vyprávěl, dotyčný policista mluvil česky a varoval místní, sděloval jim, koho ze svých Češi zase udali.

[caption id="attachment_148077" align="aligncenter" width="557"] Psovod David Kolář prohledává lokalitu u Rudoltic, kde svědek Karel Kahoun udává polohu hrobu s německým polním četníkem. Foto: David Horák, se souhlasem Paměť národa[/caption]
Pátrání po hrobu
„Tady sídlil hlavní štáb gestapa,“ ukazuje Karel Kahoun z okénka auta na Zrcadelský mlýn, z něhož nacisté při budování výcvikového prostoru Waffen-SS vystěhovali rodinu Spálenkových a stavení zabrali pro sebe. Místo s improvizovaným hrobem německého polního policisty má být v lese jen asi o kilometr dál.

[caption id="attachment_148078" align="alignright" width="300"] Zrcadelský mlýn, kde sídlil hlavní štáb gestapa, je nedaleko mlýna Vlčkových, kam měl německý policista nosit seznam udaných Čechů. Foto: David Horák, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Pamětník svižným krokem přivádí návštěvu na kraj cípu lesního pozemku nedaleko samoty Strýčkov. Oblast s hrobem vymezuje podle sklonu svahu. Vybavuje si, že hrob byl v rovinaté části na kraji lesa. I tak ukazuje na větší obdélník o ploše přibližně 80x100 metrů. Pohled na letecké mapy z let 1949 až 1955, kdy Kahoun chodil k tomuto hrobu, potvrzuje, že hranice lesa zůstaly nezměněné.

Dron na pasece neodhalil žádné barevně odlišné místo a ve vytipované oblasti nic neoznačil ani jeden ze dvou psů cvičených na vyhledávání lidských ostatků, s nimiž místo prohledal policejní kynolog. Signály dával až detektor kovů.

Paměť národa s jeho pomocí na místě vykopala asi půlkilový ocelový kolík, cedule z rozcestníku z roku 1963 a mnoho pivních zátek. Přezka ani žádný starý knoflík však mezi nálezy nebyly.

[caption id="attachment_148079" align="aligncenter" width="573"] Nprap. David Kolář chystá dalšího psa k prohledání lokality. Foto: David Horák, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Pamětníkem udávaná lokalita není v seznamu humanitární organizace Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e. V. (Lidový spolek péče o německé hroby obětí válek). Arolsenské archivy odkazují na Spolkový archiv. V létě 1945 stanice SNB sepisovaly hlášení o nacistických zvěrstvech ve svých obvodech a je známo, že u té příležitosti sepisovaly úplně vše. Žádnou informaci o hrobu s německým policistou se však mezi nimi nepodařilo objevit. Zmínka o polním četníkovi není ani v hlášeních SNB o válečných hrobech cizích státních příslušníků. SNB je kvůli mezinárodním úmluvám dokumentovala v letech 1947 a 1949. Podle odhadů historiků podchytila asi 50 procent improvizovaných hrobů.

Německý policista, který varoval udané Čechy
„Jako jediný z Němců chodil do mlýna k Vlčkovým. Pálila se tam slivovice a bylo tam co jíst,“ vysvětluje Kahoun návštěvy německého policisty v domě jeho budoucí manželky Evy Kahounové Vlčkové (1947).

„Na lístku měl napsaná jména udaných Čechů a nadával: ‚Češi, vy jste hrozný dobytek. Kdybyste se neudávali, Němci by nic nevěděli,‘“ vzpomíná svědek, jak jeho děda interpretoval slova německého policisty. Kahounův děda Rezek bydlel stejně jako Vlčkovi na samotě Strýčkov.

Jméno policisty Kahoun nezná, mluví o něm nicméně jako o „slintákovi“. Tak se přezdívalo kovovému nákrčnímu odznaku (tzv. gorgetu) vojenské policie Wehrmachtu známé jako Feldgendarmerie.

Od štamgastů v hospodě svého otce, kde od dětství vypomáhal, Kahoun prý slyšel, že vrahům údajně šlo o policistovy boty. „To jsem slyšel nesčetněkrát,“ podotýká. K motivu vraždy kvůli botám mohl sice přispět zákaz využití kůže pro civilní účely, který nacisté vyhlásili v roce 1942, pravděpodobnější se ale jeví, že vraždili samotní udavači v obavě z prozrazení.

[caption id="attachment_148080" align="aligncenter" width="592"] Neúspěch zhmotněný ve staré ceduli z rozcestníku, již komusi stálo za to zakopat v lese. Foto: František Štambera, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Ačkoliv štamgasti při příchodu obsluhy obvykle ztišili hlas, Kahoun podle svých slov u jejich stolu pochytil, že vrahy byli jistý Kumšta z Rudoltic a učitel z Drachkova, který však pocházel odjinud a po válce se odstěhoval. Kumštův vnuk František si v hospodě jednoho dne přisedl ke Kahounovi a ujišťoval se, jestli se na něj Kahoun nezlobí. „Franto, co ty za to můžeš, co provedl děda?“ odpověděl mu podle svých slov Kahoun.

Jediný další žijící svědek, který podle Kahouna o hrobu německého policisty u Vrchotových Janovic ví, je Antonín Němeček (1938). Na dotaz, zda si nepamatuje na „nepravosti“ z konce války v Rudolticích, odpověděl, že „matně“, a než ukončil hovor, dodal:

Já už jsem starej, já už to nebudu rozebírat. (…) Ony ty špatné věci se děly tenkrát a dějí se i dnes. (…) Nezlobte se, končím.

Dosavadním neúspěchem se Paměť národa ale nenechává odradit. Svědectví Karla Kahouna na místě prověří při dalším pokusu za účasti zkušených detektorářů z redakce časopisu Detektor revue a v případě úspěchu předá zjištění archeologům. Cílem je dovyprávět příběh ze svědectví Karla Kahouna, předat ostatky k pohřbení rodině, případně na válečný hřbitov v Chebu.

[caption id="attachment_148081" align="aligncenter" width="554"] Tahání šrotu ze země k práci s detektorem kovů patří. Tato zkušenost neminula ani Františka Štamberu z Paměti národa. Foto: David Horák, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Autor David Horák působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Češi udávali Čechy. Německý vojenský četník je podle svědka varoval

Ten rozdíl nemohl být větší. Jak se Babiš a Pavel ukázali lidem před nástupem do letadel

Červené vlajky zavřely desítky pláží u Baltu. Češi v oblíbených letoviscích musí změnit plány

Muchová - Ósakaová 2:0. Česká hvězda je poprvé v semifinále Wimbledonu!

V Česku přibývá nebezpečný hmyz: Jedno kousnutí může skončit bojem o život

Fantastický Vacek. Přichystal výhru parťákovi, přeskočil Pogačara a oblékl cenný dres