Neviditelná mince, za kterou lidé platí skutečnými penězi
Představte si, že vám někdo nabídne nehmotný předmět, který nemůžete pověsit na zeď, využít jako surovinu ani přeměnit na výrobek. Nemá vlastní továrnu, nevytváří podnikové zisky a žádná vláda vám neslibuje, že jej kdykoliv odkoupí za určitou cenu. Přesto za něj lidé platí skutečné peníze.
Právě v tom spočívá jedna z nejzajímavějších ekonomických otázek kolem bitcoinu. Proč může mít digitální záznam, který existuje pouze v distribuované počítačové síti, vysokou tržní hodnotu?
Odpověď začíná u základního principu ekonomiky. Cena věci nemusí odpovídat její výrobní ceně, hmotnosti ani množství materiálu, ze kterého vznikla. Závisí na tom, jak ji lidé oceňují, jaký užitek jim poskytuje a kolik jsou ochotni zaplatit za možnost ji vlastnit.
Drahý obraz může mít vysokou cenu, přestože jeho plátno a barvy stojí jen zlomek výsledné částky. Historická mince může být mnohem cennější než kov, který obsahuje. A některé značkové předměty se prodávají za ceny, které nelze vysvětlit pouze náklady na jejich výrobu.
Bitcoin není s těmito příklady totožný. Má vlastní technické vlastnosti a ekonomická rizika. Ukazuje ale, že hodnota není jednoduše fyzikální charakteristikou předmětu.
Vzniká také ze vztahu mezi tím, co určitá věc umožňuje, jak je vzácná a jakou důvěru v ni lidé mají.
Proč někdo vůbec vymyslel digitální peníze bez banky
Bitcoin se objevil v roce 2008, kdy osoba nebo skupina používající pseudonym Satoshi Nakamoto zveřejnila návrh elektronického platebního systému fungujícího bez centrálního zprostředkovatele.
V lednu 2009 byla spuštěna jeho první verze. Základní myšlenka byla jednoduchá, technické řešení však nikoliv: umožnit lidem převádět digitální hodnotu bez toho, aby musela každou transakci schvalovat banka nebo jiná centrální instituce.
U běžných bankovních peněz se o správnost evidence stará finanční instituce. Pokud máte na účtu určitou částku, banka udržuje záznam o vašem zůstatku a podle pravidel zpracovává platby.
Bitcoin tento model mění. Účetní knihu udržuje decentralizovaná síť počítačů, které ověřují transakce podle společných pravidel. Nikdo si nemůže jednoduše připsat další bitcoiny jen tím, že upraví svůj vlastní záznam.
To je důležité proto, že digitální informace lze běžně kopírovat. Fotografii nebo dokument můžeme poslat tisícům lidí a každý získá vlastní kopii. U digitálních peněz by ale takový princip znamenal zásadní problém. Kdyby bylo možné stejnou jednotku opakovaně utrácet, systém by nemohl spolehlivě fungovat.
Bitcoin tento problém řeší prostřednictvím blockchainu a mechanismu, kterému se říká proof of work. Účastníci sítě ověřují transakce a těžaři soutěží o přidávání nových bloků do společné historie.
Výsledkem je systém, v němž lze digitální hodnotu převádět podle veřejně známých pravidel bez nutnosti spoléhat se na jediného správce.
Právě možnost takového převodu představuje jednu ze základních vlastností, které jeho zastánci přisuzují ekonomický užitek.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Proč je právě 21 milionů tak důležité číslo
Jedním z nejčastějších argumentů pro hodnotu bitcoinu je omezené množství jednotek, které mohou podle současných pravidel vzniknout.
Maximální nabídka bitcoinu se blíží 21 milionům mincí. Nové bitcoiny vstupují do oběhu prostřednictvím odměn za vytěžené bloky, přičemž tato odměna se přibližně každé čtyři roky snižuje na polovinu.
V roce 2009 získával úspěšný těžař za blok 50 bitcoinů. Po několika půleních odměny, označovaných jako halving, klesla v dubnu 2024 na 3,125 bitcoinu za blok. Další snížení se očekává přibližně v roce 2028.
Tento mechanismus znamená, že tempo vytváření nových bitcoinů postupně zpomaluje. Poslední zlomky mincí mají podle současného modelu vznikat přibližně kolem roku 2140.
Jenže zde je potřeba opravit jeden rozšířený omyl: vzácnost sama o sobě hodnotu nevytváří.
Kdyby někdo vytvořil digitální token s jedinou existující jednotkou, nebyl by automaticky cennější než bitcoin. Jeho nabídka by sice byla dokonale omezená, ale pokud by o něj nikdo neměl zájem, nemusel by mít žádnou významnou tržní cenu.
Pro hodnotu bitcoinu je proto důležitá kombinace omezené nabídky a poptávky.
Pokud zájem o bitcoin roste a nabídka je omezená, může cena stoupat. Pokud však poptávka výrazně klesne, omezený počet jednotek sám o sobě nezabrání prudkému propadu.
Vzácnost je tedy důležitou vlastností, nikoli zárukou zhodnocení.
Bitcoin jako digitální zlato: Přesvědčivé přirovnání, ale ne dokonalé
Zastánci bitcoinu jej často označují za digitální zlato. Obě aktiva mají některé společné vlastnosti. Jejich nabídku nelze jednoduše libovolně zvyšovat, mohou být držena mimo tradiční bankovní systém a lidé je někdy nakupují s cílem uchovat majetek.
Zlato však má tisíciletou historii používání v obchodě, šperkařství a později také ve finančních rezervách. Má rovněž průmyslové využití a fyzikální vlastnosti, které nelze jednoduše nahradit jiným materiálem.
Bitcoin takovou materiální užitečnost nemá. Jeho případný užitek vychází z fungování digitální sítě, možnosti převodu a vlastností peněžního protokolu.
Dalším zásadním rozdílem je cenové chování. Zlato může také výrazně kolísat, bitcoin však historicky procházel mimořádně prudkými růsty a propady.
To zpochybňuje jednoduché tvrzení, že bitcoin představuje spolehlivého uchovatele hodnoty pro každého a za všech okolností.
Pokud člověk potřebuje peníze za měsíc na zaplacení nájmu, je pro něj důležitá především jejich krátkodobá stabilita. Aktivum, které může během několika týdnů ztratit značnou část hodnoty, může být pro takový účel nevhodné, i kdyby dlouhodobě vzrostlo.
Bitcoin tak může pro některé lidi představovat spekulativní investici, pro jiné alternativní způsob uchovávání majetku nebo nástroj převodu hodnoty. Tyto funkce ale nejsou totožné a nelze automaticky předpokládat, že dobře plní všechny současně.
Proč lidé věří penězům, které nemají zlaté krytí
Častým argumentem kritiků bitcoinu je, že za ním nestojí žádné fyzické aktivum.
Jenže ani většina současných státních měn není přímo směnitelná za určité množství zlata. České koruny, eura nebo americké dolary fungují jako nekryté, takzvané fiat měny.
Jejich postavení ale vychází z odlišných institucí a mechanismů než u bitcoinu.
Státní měna je zpravidla oficiálním platebním prostředkem v dané jurisdikci. Využívá se k placení daní, úhradě dluhů, vyplácení mezd a oceňování zboží. Za její fungování odpovídají centrální banky a další instituce, jejichž pravomoci a povinnosti jsou vymezené právem.
Bitcoin naproti tomu nemá centrální banku ani stát, který by garantoval jeho cenovou stabilitu. Jeho pravidla udržuje síť účastníků a jeho tržní hodnota závisí na nabídce a poptávce.
Podobnost mezi fiat penězi a bitcoinem tak nespočívá v tom, že by měly stejné ekonomické základy. Oba systémy ale určitým způsobem závisejí na důvěře.
U státní měny jde mimo jiné o důvěru v instituce, ekonomiku a fungování peněžního systému. U bitcoinu o důvěru v technická pravidla sítě, její odolnost a ochotu dalších lidí toto aktivum přijímat.
Ztráta takové důvěry může v obou případech způsobit závažné problémy, ale mechanismus jejich fungování a dostupné nástroje řešení krizí se podstatně liší.
Kolik vlastně stojí vytvořit jeden bitcoin?
Další otázka souvisí s těžbou. Bitcoin využívá systém proof of work, při kterém specializované počítače provádějí obrovské množství výpočtů.
Těžaři spotřebovávají elektřinu, pořizují výkonná zařízení a soutěží o možnost přidat nový blok do blockchainu. Za úspěšné vytvoření bloku získávají odměnu tvořenou nově vzniklými bitcoiny a transakčními poplatky.
Někteří zastánci proto tvrdí, že hodnotu bitcoinu vytváří energie vynaložená při těžbě.
Ekonomicky je však tento argument nepřesný.
Výrobní náklady mohou ovlivňovat nabídku a rozhodování těžařů, ale samy o sobě nezaručují tržní cenu výsledného aktiva. Pokud někdo spotřebuje velké množství elektřiny na výrobu produktu, který nikdo nechce, neznamená to, že produkt musí mít vysokou hodnotu.
U bitcoinu navíc náklady na těžbu reagují na jeho cenu. Když je těžba výnosná, mohou do ní vstupovat další účastníci a zvyšovat konkurenci. Pokud cena výrazně poklesne, méně efektivní těžaři mohou přestat provozovat své zařízení.
Síť zároveň pravidelně upravuje obtížnost těžby tak, aby se nové bloky vytvářely v průměru přibližně každých deset minut.
Spotřeba energie je tedy především součástí mechanismu, který má zajišťovat odolnost systému proti manipulaci s historií transakcí. Není přímým důkazem určité spravedlivé ceny bitcoinu.
A představuje také jeden z nejvýznamnějších argumentů jeho kritiků, kteří upozorňují na environmentální a energetické náklady provozu sítě.
Může bitcoin jednou ztratit veškerou hodnotu?
Z čistě ekonomického hlediska nelze takovou možnost vyloučit.
Bitcoin nemá garantovanou minimální cenu ani instituci, která by se zavázala vykupovat jej za předem stanovenou hodnotu. Pokud by o něj výrazně poklesl zájem nebo by se objevily závažné problémy s důvěrou, technologií či regulací, jeho tržní hodnota by mohla utrpět.
To ovšem automaticky neznamená, že je bezcenný dnes. Současná cena odráží reálnou ochotu účastníků trhu jej kupovat a prodávat, jejich očekávání i užitek, který mu přisuzují.
Problém spočívá v tom, že tyto faktory se mohou měnit.
U akcií lze zkoumat například výnosy společnosti, ziskovost, majetek a budoucí peněžní toky. U dluhopisů existují smluvně stanovené platby a riziko jejich nesplnění. U nemovitostí můžeme sledovat nájemní výnosy nebo využitelnost pozemků a budov.
Bitcoin nemá běžný podnikový peněžní tok, který by investor mohl použít jako přímý základ ocenění. Analytici proto pracují s jinými modely, například s očekávanou adopcí, likviditou, peněžními vlastnostmi nebo srovnáním s jinými aktivy.
Žádný z těchto modelů však neposkytuje všeobecně uznávaný způsob, jak určit jeho jedinou správnou cenu.
Právě proto se pohledy na bitcoin tak výrazně liší. Pro jeho zastánce jde o novou formu digitálního aktiva s unikátními vlastnostmi. Kritici upozorňují, že bez budoucí poptávky může být dnešní vysoké ocenění obtížně obhajitelné.
Obě strany se přitom mohou shodnout na základním faktu: budoucí tržní cena není předem zaručená.
Co se stane, až se přestanou těžit nové bitcoiny?
Omezená nabídka bitcoinu přináší ještě jednu zajímavou otázku. Pokud budou nové mince vznikat stále pomaleji a jejich emise kolem roku 2140 prakticky skončí, z čeho budou financováni těžaři?
Dnes dostávají odměnu složenou ze dvou částí. Jednou jsou nově vytvořené bitcoiny, druhou transakční poplatky.
S postupným snižováním blokové odměny se předpokládá, že význam poplatků poroste. V dlouhodobém horizontu by měly představovat hlavní ekonomickou motivaci k zabezpečování sítě.
Zda budou dostatečné, však závisí na budoucím využívání bitcoinu, hodnotě transakcí, vývoji poplatků a dalších faktorech.
Tato otázka je důležitá, protože bezpečnost bitcoinu není založena pouze na matematických algoritmech. Závisí také na ekonomických pobídkách, které vedou účastníky k poctivému dodržování pravidel.
Pokud by se tyto pobídky v budoucnu výrazně změnily, musela by se síť s novými podmínkami vyrovnat.
Bitcoin je proto nejen technologickým experimentem, ale také dlouhodobým ekonomickým experimentem, jehož konečnou podobu zatím neznáme.
Největší otázka není, kolik bitcoin stojí, ale proč mu lidé přisuzují hodnotu
Příběh bitcoinu ukazuje, že peníze a finanční aktiva nejsou definovány pouze fyzickým materiálem.
Lidé mohou oceňovat vzácnost, převoditelnost, nezávislost na určitých institucích, možnost mezinárodního použití nebo důvěru v pravidla, která nelze jednoduše změnit rozhodnutím jediné organizace.
Bitcoin některé z těchto vlastností skutečně nabízí. Zároveň má vážná omezení: cenovou nestabilitu, rizika spojená s úschovou, technologickou složitost, energetické náklady a nejistotu dlouhodobého vývoje.
Jeho hodnota proto nestojí na jediné vlastnosti, kterou by bylo možné vyjádřit jednoduchým vzorcem. Vzniká ze souběhu technického fungování, omezené nabídky, uživatelského zájmu, tržních očekávání a širšího společenského přijetí.
A to je možná nejzajímavější odpověď na otázku, proč lidé platí skutečné peníze za něco, co nelze vzít do ruky.
Bitcoin není drahý jen proto, že je vzácný. Je drahý tehdy, když lidé věří, že jeho vlastnosti stojí za cenu, kterou za něj platí. Jestli tomu tak bude i za deset nebo dvacet let, není matematická jistota. Je to otevřená ekonomická otázka.
Upozornění redakce: Tento článek má pouze informativní a vzdělávací charakter a nepředstavuje investiční doporučení ani výzvu k nákupu či prodeji kryptoměn. Investování do kryptoaktiv je spojeno s vysokým rizikem, včetně možnosti ztráty celé investované částky. Před případným investičním rozhodnutím si ověřte dostupné informace a zvažte vlastní finanční situaci a rizika.
VÍCE NA TÉMA KRYPTO-SECURITY
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Satoshi Nakamoto – Bitcoin: A Peer-to-Peer Electronic Cash System [2], Bitcoin.org – Frequently Asked Questions [3], Bitcoin.org – Bitcoin Halving and Supply Schedule [4], European Securities and Markets Authority – EU Supervisory Authorities Warn Consumers of Risks and Limited Protection for Certain Crypto-Assets and Providers [5], European Securities and Markets Authority – Crypto-Assets on the Rise but Remaining Very Risky [6], img ai generated