Člověk, který uměl to, co jiní zkoušeli a zkoušejí napodobit, marně snad až dodnes. Zejména jeho sochy oplývají nevídanou čistotou a perfektciózním provedením. Byl jedním z nejlepších a zřejmě i nejdražších umělců své doby, ale taky pěkný bouřlivák a znalec života, jak už to tak v uměleckých kruzích bývá.
Třeba jeho spící Hermafrodit, nádherné nahé lidské tělo na lůžku, zezadu plných ženských tvarů, však zepředu, s pořádným mužským penisem a varlaty, neb Hermafrodit je jaksi tvor oboupohlavní, jak známo. Socha Hermafrodita, je dodnes k vidění v Louvru, v Paříži. Nádherné! Pobuřující? Šokující? Přesně to je mistr Bernini.
Berniniho dílo je velkolepé, mnohočetné, mohl bych o něm vyprávět dlouho, snad od sousoší Apolla a Dafné, až po baldachýn nad kazatelnou ve Vatikánské bazilice sv. Petra, který můžete v místě obdivovat dodnes.
Každá socha a dílo té doby mají nějaký důvod a zajímavý příběh. Zmíněný bůh Apollo se prý ucházel o čistou bytost Dafné. Té ostatní bohové slíbili, že ji kouzlem promění ve strom, bude-li její čest v nebezpečí, aby ochránili její čistotu a naprostou světskou nedotknutelnost. Jenže Apolo po krásné dívce velmi toužil a chtěl dívku dostihnout a obejmout. Berniniho dílo zachycuje nahého boha, který už, už krasavici dohání, sahá rukou po ní, ale místo hebké kůže krásné mladé dívky se dotýká jen drsné kůry olivovníku, protože Dafné se v tom mžiku mění ve strom. Podobných, dechberoucích děl, vytvořil Bernini mnoho a většina z nich se nám dochovala.
Bernini je však znám rovněž svojí velkou avantýrou. Jak jsem uvedl, byl velmi drahým umělcem, jeho díla si mohli dovolit jen ti velmi majetní a mezi ně patřili zejména vysoce postavení duchovní té doby, vetšinou papežové a kardinálové. Pro ně tvořil mistr výhradně na objednávku. Nečekaně se však objevuje mezi jeho sochami mramorová busta krásné ženy, která v tomto kontextu vůbec nikam nezapadá, podoba jeho milenky, Constanzy Bonarelli.
Což o to, Lorenzo Bernini byl v té době mladý a svobodný muž, jenže paní Constanza, ta jaksi byla šťastně vdaná. Lorenzo Bernini ji ovšem velmi miloval a často se spolu stýkali. Styl jím vytvořené busty patří mezi tzv. mluvící hlavy, má lehce pootevřená ústa a výraz sdělující osoby, mírně neuspořádané vlasy, v tomto byl Bernini naprosto výjimečným umělcem. Pořád se bavíme o soše z mramoru! Ale každá láska někdy končí. Když Bernini časem zjistil, že jeho milovaná je, podobně jako k němu, povolná i k jeho bratrovi Luigimu, strašně se na ně oba naštval! Bratra vyhledal, zmlátil, údajně mu zlomil dvě žebra, chtěl jej v návalu vzteku dokonce zabít, ale to se mu naštěstí nepovedlo. Na nevěrnou milenku si najal úplatného sluhu, dal mu do rukou ostře nabroušený nůž a přikázal mu, aby ve spánku Constanzu pořezal v obličeji a vzal jí tím její svůdnou krásu. To se ovšem nepovedlo, sluha byl při činu chycen a odveden před soud a byl odsouzen k vyhoštění z Říma.
A Lorenzo? Lorenzo Bernini se šel vyplakat na klín své matky, jak to prý mladí muži občas dělávají. Jeho mamá jej vyslechla, politovala a protože se dobře znala a stýkala s tehdejším papežem, vyprosila pro syna maximální možnou milost. Bernini vyvázl s pouhým trestem 3000 scudů, vyplacených Constanze. A tím to skončilo. Constanza se vrátila ke svému manželovi, se kterým dále vedla obchod s uměním, prý s manželem prodávala ve svém obchodě i Berniniho obrazy a sochy.
Mistr Bernini se oženil, s mladičkou Caterinou Tezi a ve spokojeném manželství se jim narodilo 11 dětí. Zemřel ve věku 81 let a prý zanechal svým potomkům velké jmění. Je pochován v bazilice Panny Marie Sněžné v Římě.
Constanza Bornarelli, Národní muzeum v Bargellu, Florencie, foto Hans Ollermann, veřejný zdroj Flickr.