Tato mimořádně bohatá Američanka si ale uměla užívat života! Milovala umění i muže. Proslula výrokem, že jejím cílem je denně koupit jeden obraz a vyspat se s jedním umělcem. Sbírala obrazy, byla skvělou obchodnicí, mecenáškou i milenkou talentovaných známých i neznámých umělců. Nebylo to tak ale odjakživa…
Peggy GuggenheimováFoto: Profimedia
Marguerite Guggenheimová , které od útlého dětství říkali Peggy , přišla na svět v roce 1898 do bohaté židovské rodiny, jež bydlela poblíž Central Parku a patřila mezi newyorskou smetánku podobně jako Rockefellerovi či Rothschildovi. K této manhattanské elitě se řadili i bankéři Seligmanovi, rodina její matky Florette. Peggyin dědeček Meyer Guggenheim se ze severozápadního Švýcarska vystěhoval do Ameriky ve druhé polovině 19. století s touhou zbohatnout. Amerika jako země neomezených možností mu to umožnila. Otevřel si zde doly na stříbro, měď a olovo, vybudoval obrovskou a prosperující firmu a zbohatl natolik, že se stal jedním z nejmovitějších lidí Ameriky. Měl sedm synů, které všechny dokázal velmi dobře zabezpečit! Jedním z nich byl i Peggyin otec Benjamin. Ten bohužel nezdědil po svém otci ani jeho pracovitost, ani obchodního ducha. Majetek promrhal za milenky a pochybné obchody. V dubnu 1912 se se spolu s milenkou vracel z Evropy do Ameriky a patřil mezi prominentní hosty plavící se na „nejbezpečnější lodi všech dob“ – na Titaniku . Když bylo jasné, že loď nelze zachránit, oblékl se spolu se svými přáteli i lokajem do smokingu připraven jít s lodí ke dnu jako gentleman. Odmítl vestu i záchranný člun, a naopak pomáhal nastupovat ženám i dětem z nižších tříd lodi. Tato skutečnost je všeobecně známá.
Peggy Guggenheimová se svou kolekcíFoto: Profimedia
Zanechal po sobě vdovu, tři dcery a velké množství dluhů. Následující léta byla pro tyto čtyři ženy opravdu těžká. Není divu, že Peggy později ve své autobiografii napsala, že nemá na dětství zrovna ty nejpříjemnější vzpomínky . Vše se naštěstí v dobré obrátilo, když zemřel bohatý Peggyin dědeček. Dědictví vrátilo rodině patřičnou životní úroveň. Peggy byla tak trochu po otci dobrodružné povahy, a tak když dosáhla v jednadvaceti letech plnoletosti, sbalila si svůj milión a odjela do sladké Paříže, ráje umělců.
Tady se také po dvou letech vdala za svou první velkou lásku - spisovatele Laurence Vaila , který ji romanticky požádal o ruku na Eifellovce. Byl to typický pařížský bohém, který většinu času trávil na večírcích, kde se hojně popíjelo. Alkoholu propadl už jako teenager a držel se ho celý život. I v manželství s Peggy. Pod jeho vlivem manželku psychicky terorizoval, byl agresivní a panovačný. Přesto jejich bouřlivý život trval sedm let. Hodně spolu cestovali, vášnivě se milovali, stále se hádali a usmiřovali. V manželství se jim narodily dvě děti – syn Sindbad , ten po rozvodu připadl otci, a dcera Pegeen zůstala s matkou. Tedy Peggy svou dceru dost často odkládala k přátelům. Pegeen byla velmi talentovanou malířkou, ale vyrostla z ní psychicky nevyrovnaná osobnost. Zemřela v roce 1967 na předávkování léky při svém pátém pokusu o sebevraždu.
V Evropě se Peggy seznámila s mnoha literáty, malíři a sochaři, známými i méně známými. Mnozí se stali jejími milenci, měla jich požehnaně, její sexuální apetýt byl pověstný. Další podporovala finančně. Ale hlavně – začala se cíleně zajímat o obrazy, které začala skupovat. Na jednu stranu mecenáška, ale na druhou tvrdá obchodnice. Postupovala podle předem připraveného seznamu, jezdila po ateliérech s hotovostí v kapse. Řídila se heslem – jeden obraz denně - a tvrdě smlouvala. Mnohá díla tak získala za nejnižší možné ceny. Nutno ale ocenit, že je zachránila před blížícím se nacismem. Sbírku tajně jako „vybavení domácnosti“ odvezla v roce 1941 do Ameriky. A nejen ji! Zorganizovala z Marseille i odjezd svých dětí, exmanžela, milenců i exmilenců a vůbec mnoha významných lidí, pro něž už nebylo v Evropě bezpečno.
Peggy Guggenheimová ve své galerii „Art of This Century“ v New YorkuFoto: Profimedia
V New Yorku otevřela galerii Art of this Century - Umění tohoto století. A také se podruhé provdala. Za svou novou lásku - židovského malíře, dadaistu a surrealistu Maxe Ernsta , kterého rovněž zachránila. Už po roce se ale v divokém manželství objevují problémy, Max jí nedokáže být věrný. K oficiálnímu rozvodu dochází ale teprve po pěti letech.
VIDEO Po válce to Peggy znovu táhlo do Evropy. Domov pro sebe i své obrazy nalezla v Benátkách. Přímo u Canal Grande objevila zajímavý, nedokončený Palazzo Vernier dei Leoni z roku 1749. Ten výhodně koupila (ostatně jak jinak?) a zde v roce 1951 otevřela proslulou galerii nesoucí její jméno, o níž se tvrdí, že je učebnicí moderního umění. Ráda jezdila po Grand Canalu ve své vlastní gondole obklopena svými milovanými psy plemena Lhasa Apso, na nichž opravdu nešetřila. Nazývala je svými dětmi a dopřávala jim to nejlepší.
Přestože byla velmi bohatá a v mnoha směrech velkorysá, zůstala skrblíkem po celý život. Traduje se, že jako návštěvnice proslulého Hary´s baru na náměstí sv. Marka vždy tvrdě vyžadovala účet, dýško nedávala. Bylo jí také líto „vyhazovat“ peníze na nutné opravy části paláce, kde bydlela. Prožila bouřlivý a naplněný život , přesto poslední léta strávila jako osamělá dáma v domě zamořeném vlhkostí a plísní. Zemřela v prosinci 1979 na následky zranění, které utrpěla při nastupování do gondoly. Spolu se svými miláčky je pochována v zahradě Palazzo Vernier dei Leoni. Společnost jí dělají i sochy v zahradě i umělecká díla nebývalé hodnoty, jež Benátčanům, kteří ji milovali a nazývali ji „poslední dóžkou“, zanechala.
Zdroj info: Villardová Sophie: Sen o štěstí: Příběh Peggy Guggenheimové, 2021, TOP 10 Benátky 2002, Wikipedie
Související články