Babiš tvrdí, že mu opozice přeje smrt. Fiala kontroval ostrým vzkazem

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Bývalý premiér Petr Fiala reagoval mimořádně ostře na nedělní vystoupení svého nástupce Andreje Babiše,…

Babiš tvrdí, že mu opozice přeje smrt. Fiala kontroval ostrým vzkazem

Zdroj: inregion.cz

Doba čtení 9 min

Článek byl publikován 22.06.2026 10:44

Bývalý premiér Petr Fiala reagoval mimořádně ostře na nedělní vystoupení svého nástupce Andreje Babiše, který v televizní Partii obvinil opoziční politiky a novináře, že si přejí jeho smrt. Předseda vlády se při otázkách na svůj střet zájmů, holding Agrofert a připravovanou změnu zákona znovu postavil do role pronásledovaného člověka, proti němuž se údajně spojili političtí soupeři i média. Fiala jeho emotivní konstrukci odmítl a obrátil ji proti samotnému Babišovi. Podle někdejšího předsedy vlády nikdo neusiluje o premiérovu fyzickou likvidaci, veřejnost má však právo chtít, aby předseda vlády nebyl pohodlně usazený ve střetu osobních, politických a podnikatelských zájmů.

Fiala reagoval na sociální síti poté, co Babiš v pořadu Partie Terezie Tománkové vykreslil kritiku své osoby jako nenávistnou kampaň, jejímž konečným cílem má být jeho odstranění z veřejného života. Expremiér odmítl přijmout Babišovu představu, že otázky týkající se dotací, vlastnictví firem nebo zákona o střetu zájmů představují útok na jeho samotnou existenci. Vzkaz proto formuloval způsobem, který přímo navazoval na premiérova slova, ale zároveň připomněl, že úkolem opozice není zajišťovat předsedovi vlády politické pohodlí. „Nechceme, abyste zemřel, ale ani abyste byl v pohodě. Spíše bychom chtěli, aby byla v pohodě naše země a vy jste opravdu nezištně pracoval pro stát,“ Petr Fiala. Následně přidal dvě konkrétní oblasti, v nichž by podle něj mohl Babiš svou údajnou nezištnost prokázat. „Co pro začátek vrátit nějaké ty dotace a nechat žít veřejnoprávní média?“ navrhl bývalý premiér. Jeho reakce spojila dvě zásadní kauzy současné vlády: změnu pravidel pro firmy navázané na vrcholné politiky a snahu převést Českou televizi a Český rozhlas pod přímé financování ze státního rozpočtu, doprovázenou výraznými škrty.

Babiš se v nedělním televizním rozhovoru snažil jakoukoli souvislost mezi připravovanou novelou a ekonomickými zájmy Agrofertu popřít. Podle něj holding opustil už při vstupu do vlády a další změny pravidel byly pouze účelovými zásahy namířenými proti jeho osobě. Předseda vlády opět představil svůj dlouholetý spor se zákonem o střetu zájmů jako nekonečný sled politických naschválů, při nichž jeho odpůrci pokaždé upravili podmínky tak, aby ani předchozí řešení nestačilo. „Agrofert jsem opustil v lednu 2014. Potom jsem ho vložil, na základě toho, když si to vymysleli, do fondu. Potom zase něco vymysleli, aby to nebylo dobře. Tady dokonce i soudy rozhodovaly účelově,“ obviňoval Babiš ve vysílání opozici. Premiér tak zpochybnil nejen motivaci politických soupeřů, ale také rozhodování soudů. Nevysvětlil však, proč se právě jeho vládní většina snaží měnit pravidla způsobem, který podle právníků a protikorupčních organizací oslabuje dosavadní zákazy a může výrazně pomoci firmám spojeným s předsedou vlády.

Místo konkrétní odpovědi na možné dopady novely přešel Babiš k osobnímu výbuchu, v němž kritiku střetu zájmů spojil s údajnou touhou opozice a novinářů po jeho smrti. „Co vlastně chtějí? Oni chtějí, aby Babiš zemřel, aby tady Babiš nebyl. Všichni ti naši opoziční politici nebo i novináři, kteří to stále píšou, mě štvou, protože nekradu, protože mě lidi volí. Vždyť už je to trapné. Prohráli volby s antibabišem a teď je to štve, protože máme výsledky a jsme extrémně pracovití,“ útočil premiér. Jeho argumentace znovu sledovala známý scénář. Otázky na dotace a vlastnické vazby nebyly prezentovány jako legitimní kontrola předsedy vlády, nýbrž jako důkaz osobní nenávisti. Politická odpovědnost se rozplynula v emocích a Andrej Babiš se z člověka, jenž má vysvětlovat vlastní postavení, proměnil v oběť kampaně vedené lidmi neschopnými smířit se s volební porážkou.

Premiér svůj obraz nezištného státníka podpořil tvrzením, že je dostatečně bohatý, a proto nemá důvod usilovat o peníze z politiky. „Já jsem naší zemi věnoval od roku 2011 patnáct let. Dělám to nezištně, jsem bohatý a nepotřebuji 50 tisíc,“ hlásal. V této větě se však skrývá samotná podstata sporu, kterou Babiš dlouhodobě odmítá přijmout. Střet zájmů není pouze otázkou premiérského platu nebo osobní potřeby přivydělat si několik desítek tisíc korun. Jde o to, zda ten, kdo stojí v čele vlády, může současně zůstávat ekonomicky propojený s rozsáhlým podnikatelským impériem, které čerpá dotace, soutěží o veřejné zakázky a podléhá rozhodování státu. Bohatství politika samo o sobě není důkazem nezávislosti na majetkových zájmech. Naopak může rozsah možného konfliktu výrazně zvětšovat. Babiš však tuto základní námitku převádí na osobní ujištění, že peníze nepotřebuje a zemi slouží bez zištných motivů.

Celou pasáž uzavřel premiér dalším prohlášením o vlastní odolnosti. „Samé lži, každý útočí, ale já jsem v pohodě,“ řekl. Právě na tuto větu navázal Petr Fiala svým sdělením, že politickým cílem opozice opravdu není zajistit Babišovi pohodlí. Předseda vlády má být pod kontrolou, má čelit nepříjemným otázkám a má vysvětlovat, zda kroky jeho kabinetu neslouží také jeho vlastním ekonomickým zájmům. Fialova formulace byla tvrdá, ale mířila k podstatě parlamentní demokracie. Premiér se nemůže domáhat klidu od opozice ani médií jen proto, že byl zvolen. Volební vítězství není potvrzením bezúhonnosti, není osvobozením od veřejné kontroly a už vůbec nemůže fungovat jako zákaz klást otázky na veřejné peníze. Babišovo opakované tvrzení, že ho lidé volí, proto na střetu zájmů nic nemění. Politický mandát dává právo vládnout, nikoli právo upravit pravidla ve prospěch firem napojených na člověka stojícího v čele vlády.

Kritici novely upozorňují, že její dopady mohou být pro Agrofert mimořádně výhodné. Firmy spojené s premiérem by podle právních výkladů mohly znovu získat širší přístup k některým dotacím, a to bez ohledu na to, zda Andrej Babiš svůj střet zájmů skutečně a důvěryhodně vyřešil. Návrh totiž mění rozsah dosavadních omezení a zavádí konstrukce, které podle odpůrců oslabují ochranu veřejných financí. Největší obavy se týkají situace, kdy by se zákaz vztahoval pouze na podporu rozdělovanou úřadem přímo řízeným dotčeným politikem. Premiér by tak sice nemohl rozhodovat o penězích přidělovaných jeho vlastním úřadem, jeho firmy by však mohly čerpat prostředky z jiných částí státu. Takový výklad by z dosavadního zákazu udělal podstatně užší překážku, jejíž praktický význam by byl proti dnešnímu stavu výrazně menší.

Ještě závažnější je navrhované zkrácení lhůty pro vymáhání neoprávněně vyplacených dotací ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu. Místo dosavadních deseti let by měl mít fond pouze čtyři roky. Změna má navíc působit zpětně, což může znamenat, že část případů spojených s dřívějšími platbami Agrofertu už nebude možné účinně otevřít. Právě zde Fialova poznámka o vracení dotací přestává být pouhou politickou ironií. Pokud stát zkrátí lhůtu tak, že zanikne možnost některé prostředky vymáhat, nepůjde o akademickou debatu, ale o velmi konkrétní finanční důsledky. Veřejné peníze, jejichž oprávněnost je zpochybňována, mohou zůstat firmám jen proto, že vládní většina přepsala pravidla dříve, než stát nárok uzavřel.

Protikorupční organizace Transparency International už upozornila, že navrhované změny se dostávají do rozporu s evropskými pravidly střetu zájmů. Podle organizace jsou některé části novely konstruovány způsobem, který působí ve prospěch Andreje Babiše a jeho podnikatelského okolí. Nejde tedy jen o tvrzení opozice, kterou premiér může snadno označit za součást programu Antibabiš. Kritika přichází také od odborníků, právníků a organizací věnujících se kontrole veřejné moci. Babiš přesto odpovídá stále stejným způsobem: Agrofert dávno opustil, soudy rozhodují účelově, novináři lžou a opozice chce, aby zmizel. Čím konkrétnější jsou otázky, tím emotivnější bývá odpověď. Namísto vysvětlení jednotlivých ustanovení zákona přichází další příběh o pronásledovaném vítězi voleb.

Fiala do svého vzkazu vložil také výzvu, aby premiér nechal žít veřejnoprávní média. Tím připomněl druhý velký spor vlády, který se střetem zájmů spojuje otázka kontroly institucí. Kabinet schválil zrušení koncesionářských poplatků a převedení České televize a Českého rozhlasu pod financování ze státního rozpočtu. Současně chce oběma médiím snížit příjmy přibližně o 1,4 miliardy korun. Česká televize má přijít zhruba o miliardu, Český rozhlas o stovky milionů. Vláda mluví o nutnosti šetřit, přestože sama plánuje další vysoké rozpočtové schodky. Z vládního tábora navíc zazněla otevřená slova o posílení kontroly nejen nad finanční stránkou médií, ale také nad jejich obsahem. Obavy z politického ovládnutí proto už nelze jednoduše odbýt jako hysterii opozice.

Pro Andreje Babiše představují Česká televize, Český rozhlas i kritičtí novináři dlouhodobě nepohodlné prostředí. Veřejnoprávní média se věnují Agrofertu, dotacím, střetu zájmů i lidem z premiérova okolí. Právě proto je změna jejich financování politicky tak citlivá. Pokud budou každý rok závislá na penězích schválených vládní většinou, vznikne velmi jednoduchý nástroj tlaku. Nemusí přijít přímý telefonát do redakce ani zákaz konkrétní reportáže. Stačí hrozba dalšího snížení rozpočtu, omezení tvorby nebo propouštění. Moc nad penězi může být účinnější než otevřená cenzura, protože zachovává zdání formální nezávislosti, zatímco instituce dobře vědí, kdo rozhoduje o jejich přežití. Fialova výzva proto nebyla náhodným přívěskem k debatě o dotacích. V obou případech jde o to, zda vláda používá svou většinu k ochraně veřejného zájmu, nebo k odstraňování překážek, které premiérovi komplikují politický a ekonomický život.

Babišova slova o tom, že si opozice přeje jeho smrt, posouvají politickou diskusi do krajně vyhrocené roviny. Obvinění tohoto typu staví jeho kritiky do role lidí překračujících hranice běžného demokratického sporu, aniž by pro tak závažné tvrzení předložil důkaz. Zároveň odvádějí pozornost od původní otázky. Moderátorka se ptala na střet zájmů a premiér odpověděl vyprávěním o nenávisti, lžích a údajném přání, aby zemřel. Takový postup je politicky účinný, protože nutí protivníky nejprve dokazovat, že premiérovi nepřejí fyzickou újmu, místo aby dál mluvili o obsahu zákona. Petr Fiala na tuto past reagoval přesně v Babišově jazyce, ale rychle se vrátil k věcné podstatě: dotacím a veřejnoprávním médiím.

Expremiérův výrok je tvrdý a záměrně provokativní, přesto však odděluje dvě věci, které Babiš soustavně spojuje. Nikdo nemá právo přát politikovi smrt nebo mu vyhrožovat. Současně žádný politik nemá právo požadovat, aby ho opozice, média a kontrolní instituce nechaly „v pohodě“. Andrej Babiš stojí v čele vlády, jeho někdejší holding čerpá veřejné peníze a vládní poslanci mění pravidla, která se právě těchto peněz týkají. To není soukromá záležitost premiéra ani rodinný spor kolem jeho majetku. Je to veřejná otázka, na niž musí předseda vlády odpovídat bez obviňování každého kritika z nenávisti a bez přepisování politické kontroly na útok proti vlastnímu životu.

Babiš tvrdí, že zemi patnáct let nezištně slouží, protože je bohatý a premiérský plat nepotřebuje. Skutečnou zkouškou nezištnosti však nejsou prohlášení o osobním majetku ani počet odpracovaných hodin. Zkouškou je ochota přijmout pravidla, která vyloučí jakoukoli pochybnost, že veřejná funkce přináší výhodu soukromým firmám. Zkouškou je ochota nechat nezávislá média pracovat bez finančního tlaku. Zkouškou je respekt k soudům, protikorupčním organizacím a institucím, které mohou dojít k jinému závěru než premiér. V těchto bodech Babiš místo přesvědčivého řešení nabízí především další konflikt, další obvinění a další příběh o sobě samém.

Petr Fiala proto Babišovi nevzkázal, že mu přeje osobní neštěstí. Vzkázal mu, že předseda vlády nesmí zaměňovat vlastní pohodlí za zájem země. Pokud chce premiér dokázat, že pracuje skutečně nezištně, může začít tam, kde se jeho politická moc potkává s veřejnými penězi a kontrolou médií. Vrátit sporné dotace, nepřepisovat zákon ve prospěch firem napojených na vlastní majetkové struktury a nepřivazovat Českou televizi s Českým rozhlasem ke každoročnímu rozhodování vlády. Dokud místo toho odpovídá obviněním, že jeho kritici chtějí, aby zemřel, zůstává hlavní otázka nezodpovězena. Ne co chce opozice udělat s Babišem, ale co chce Babišova vláda udělat s pravidly, která mají chránit stát před Babišovým střetem zájmů.

Reklama

Další články z Inregion.cz

Babiš označil obavy ze zdražování vody za hloupost. Lidé ho poslali vrtat studnu do čtvrtého patra paneláku

Ševčík se znovu zamotal do menopauzy. Na obranu vytáhl Dozimetr i neplodné jednání

Miroslav Ševčík se opět ponořil do problematiky menopauzy přestože čelí disciplinárnímu řízení.

Proklatá manželka převzala Ministerstvo zahraničí. Macinka doma kapituloval a dostal rozkaz vozit dceru na hokej

Česká diplomacie má nové vedení.

Babiš odmítl botox a na Kanálu pravdy omládl o čtvrt století. Lidé mu doporučili důchod i červené maso

Andrej Babiš se rozhodl potěšit příznivce důvěrnými informacemi o tělesné kondici.

Šťastný žehlil Macinkovy mužatky. Stranického šéfa raději nejmenoval a od jeho výroků se takticky zapomněl distancovat

Ministr sportu Boris Šťastný se pustil do nápravy škod po výrocích předsedy Motoristů Petra…

Tento článek byl publikován ze zdrojů Inregion.cz

Web přináší pestrý mix článků z oblasti politiky, společnosti, bezpečnosti i aktuálních událostí doma i ve světě. Nejde jen o krátké zprávy, ale i o texty, které dávají tématům širší souvislosti a prostor pro hlubší pohled.Obsah kombinuje rychlé přehledy s publicistickými články a komentáři....

Babiš tvrdí, že mu opozice přeje smrt. Fiala kontroval ostrým vzkazem

Putin chce žít hodně dlouhý život. Jeho přítel kvůli tomu přijal důležitý krok

Jména devadesátek mizí. Podívejte se, jak se dnes nejčastěji jmenují české děti

Objevili osmý kontinent: 95 procent se skrývá pod hladinou moře

S kým žije Miroslav Krobot? Jeho žena není jen herečka, pochází z rodiny s pozoruhodnou historií

Příměří už bylo podepsané. Vojáci ale umírali ještě šest hodin, protože válka měla skončit až v jedenáct