5 min

Babiš nechápe, proč by měl jednat s prezidentem. Kdyby si přečetl ústavu, pochopil by

Sdílet

Dennívýzva

Premiér odmítá koordinační schůzky s Hradem. Ústava přitom prezidentovi právo na konzultace výslovně přiznává.

Zdroj: Vláda ČR

Obsah článku

Vědomé ignorování ústavy není projev síly, je to projev politické zbabělosti zabalené do manažerského žargonu. Když Andrej Babiš pro ČT prohlásí, že na schůzky s prezidentem „nemá čas“ a nechce být součástí Pavlovy „kampaně“, nepředvádí rozhodného premiéra. Předvádí člověka, který se bojí sednout ke stolu s někým, koho nemůže odvolat, přehlasovat ani umlčet. A protože to ví, raději předstírá, že ten stůl neexistuje.

Ústava není pozvánka k obědu

Začněme tím, co by mělo být samozřejmé, ale zjevně není. Článek 64 odst. 2 Ústavy říká jasně: prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s nimi otázky, které patří do jejich působnosti. Není to prosba. Není to zdvořilostní klauzule. Je to ústavní právo hlavy státu, které existuje nezávisle na tom, zda se to premiérovi hodí do diáře.

Babišův argument o „kampani“ je z ústavního hlediska dokonale irelevantní. Článek 64 nepodmiňuje prezidentovo právo na konzultace tím, jestli premiér považuje jeho motivy za čisté. Kdyby taková podmínka platila, mohl by kterýkoli premiér kdykoli zablokovat jakéhokoli prezidenta prostým tvrzením, že mu jde o sebepropagaci. To je laciný trik, ne ústavní argument.

Ústavní právník Jan Kysela to podle serveru FORUM 24 řekl bez diplomatických obálek: pokud by se předseda vlády s prezidentem „vůbec nehodlal stýkat a bavit“, dá se tvrdit, že článek 64 porušuje. Ústava samozřejmě neznamená povinnost dostavovat se na Hrad pětkrát denně. Ale systematické odmítání jakéhokoli kontaktu je něco kvalitativně jiného než spor o frekvenci schůzek.

Testování hranic, ne nepochopení

Bylo by pohodlné věřit, že Babiš prostě nerozumí ústavnímu textu. Jenže chronologie událostí ukazuje něco jiného: vědomé politické testování, jak daleko lze zajít bez následků.

Už 4. února 2026 prezident navrhl pravidelné schůzky v intervalu čtyř až šesti týdnů. V lednu se rozpadla schůzka nejvyšších ústavních činitelů. V červnu Pavel přišel přímo na schůzi vlády, aby koordinaci vynutil osobně. A po předběžném opatření Ústavního soudu, který ve sporu o summit NATO výslovně chránil dosavadní praxi účasti prezidenta na vrcholném jednání, Babiš stejně veřejně odmítl návrat ke koordinačním schůzkám. Tohle není nahodilé nedorozumění. Je to vzorec.

A je to vzorec, který má svou logiku. Babiš nepotřebuje, aby mu prezident pomáhal vládnout. Potřebuje, aby prezident neexistoval jako samostatný hráč v zahraniční politice. Programové prohlášení vlády soustřeďuje evropskou agendu pod premiéra. Vládní linie k NATO, k Ukrajině, k obranným výdajům je definovaná. Proč by do toho Babiš pouštěl někoho, kdo může říkat věci, které se mu nehodí?

Protože to říká ústava. To je celá odpověď.

Cena za dvojkolejnost

Kdo si myslí, že jde jen o domácí politické divadlo, nechť se podívá na summit NATO v Ankaře. Aliance tam řešila článek 5, obranné investice, průmyslovou spolupráci i pomoc Ukrajině. Babiš oznámil růst českých obranných výdajů na 2 % HDP v roce 2027 a současně prohlásil, že se Česko nebude podílet na vojenské pomoci Ukrajině v objemu 70 miliard eur. Pavel po summitu uvedl, že je důležité závěry s vládou brzy probrat.

Brzy probrat. S vládou, která s ním nechce mluvit.

Z dvaceti summitů NATO, kterých se Česko účastnilo, vedl delegaci prezident v devatenácti případech. Jedinou výjimkou byl vážný zdravotní stav. Není to náhoda ani tradice pro tradici. Je to odraz ústavní konstrukce, v níž prezident zastupuje stát navenek podle článku 63 a vláda odpovídá za obsah politiky podle článku 67. Obojí musí fungovat současně, ne proti sobě. Když spojenci z Prahy dostávají rozdílné signály ke stejné bezpečnostní agendě, není to projev suverenity. Je to projev chaosu.

Ústavní soud to pochopil dřív než premiér. Předběžným opatřením zachoval dosavadní praxi a dal najevo, že přepisování zavedené dělby rolí bez dohody není v pořádku. Konečné rozhodnutí teprve přijde. Ale samotný fakt, že se spor mezi premiérem a prezidentem o účast na summitu NATO dostal až k soudu, by měl být alarmující, ne normální.

Polský precedent a německý kontrast

Česko není první parlamentní demokracie, kde se prezident a premiér přetahují o zahraniční reprezentaci. V Polsku skončil analogický spor o účast na Evropské radě v roce 2009 u Ústavního tribunálu. Ten potvrdil, že postoj státu určuje vláda a premiér, ale prezident se může účastnit a musí existovat spolupráce. Klíčové slovo: musí.

V Německu by podobný duel byl těžko představitelný, protože tamní ústavní architektura výslovně staví řízení politiky do rukou spolkové vlády a kancléře. Prostor pro osobní přetahovanou je minimální. Český model je jiný: dává prezidentovi silnější pozici, a právě proto vyžaduje koordinaci, ne ignoraci.

Babišův přístup je v tomto kontextu politická fikce. Tváří se, že žije v systému, kde premiér může prezidenta prostě vypnout. Nemůže. Může s ním nesouhlasit, může prosazovat svou linii, může ho přehlasovat v obsahu politiky. Ale nemůže předstírat, že neexistuje.

Nejde o etiketu

Celý spor se často rámuje jako otázka slušnosti, protokolu, osobní chemie. To je průhledný manévr, který odvádí pozornost od podstaty. Nejde o to, jestli je Babiš nezdvořilý. Jde o to, jestli premiér může jednostranně přepsat ústavní pravidla hry jen proto, že mu vyhovuje hrát sám.

Pavel podle ČT v Ankaře řekl, že pokud vláda nebude chtít zahraniční politiku koordinovat, „nezbude nic jiného, než ji dělat po svém“. Dodal, že by to považoval za velmi nešťastné. Podle nás je to nejslušnější možná formulace varování, které by mělo znít mnohem ostřeji.

Ústava není bufet, ze kterého si premiér vybírá, co se mu líbí. Článek 64 tam není proto, aby se o něm psaly komentáře. Je tam proto, aby fungoval.

Zdroj: Kontext24

Autor: Vojtěch Havelka

Reklama

Další články z Kontext24

Tento článek byl publikován ze zdrojů Kontext24

Kontext24.cz přináší publicistické články, komentáře a analýzy zaměřené na domácí i zahraniční politiku, ekonomiku a společenské události. Nezaměřuje se pouze na samotné zprávy, ale především na jejich širší souvislosti, dopady a možné scénáře dalšího vývoje.Vedle aktuálních témat se věnuje také...

Babiš nechápe, proč by měl jednat s prezidentem. Kdyby si přečetl ústavu, pochopil by

Kreml řeší nový problém. Palivová krize začíná ohrožovat válečný rozpočet

Kočendová zažila horor v obchoďáku! Přistihla muže, který pořizoval video z pod sukní mladičkých dívek

Nehoda Filipa Turka není jen o jednom řidiči. Otevírá otázky, které se týkají všech

Nejpodivnější pyramida, která se Egypťanům nepovedla

„Jako výhra v loterii, která mě nezajistila.“ Příběh Messiho s kojencem Yamalem ožívá