2 min

„Žlutá cesta“ na dně oceánu: proč bizarní útvar mate i vědce

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Vypadá to jako scéna z fantasy filmu. Na záběrech z hlubokomořského průzkumu se na dně oceánu objevuje útvar, který připomíná dlážděnou cestu z cihel. Pravidelné linie, ostré pravé úhly, povrch, který působí téměř „upečeně“. Není divu, že první reakce vědců zněla spíš jako vtip než odborný popis: „Žlutá cesta do Atlantidy.“

„Žlutá cesta“ na dně oceánu: proč bizarní útvar mate i vědce

Zdroj: Kód Enigma - Čeština

Jenže tenhle „žlutý chodník“ není ani pozůstatkem dávné civilizace, ani optickým trikem. Je to připomínka toho, jak málo známe dno vlastní planety.

Nález v jedné z nejméně prozkoumaných oblastí světa

Útvar byl zaznamenán během expedice výzkumné lodi Ocean Exploration Trust v oblasti Papahānaumokuākea Marine National Monument, severně od Havajských ostrovů. Konkrétně na hřebeni Liliʻuokalani Ridge, v hloubce přes tisíc metrů pod hladinou.

Jde o jedno z největších chráněných mořských území na světě. A zároveň o oblast, kde jsme vizuálně prozkoumali jen zlomek dna. Odhady mluví o tom, že lidstvo spatřilo méně než 0,001 % hlubokomořského povrchu Země.

Proč to vypadá jako „cihlová cesta“

Přestože útvar působí až znepokojivě pravidelně, jeho původ je ryze geologický. Vědci ho identifikovali jako hyaloklastit – sopečnou horninu vznikající při prudkých erupcích, kdy se rozžhavený materiál rychle ochlazuje a fragmentuje.

V tomto případě došlo k opakovanému zahřívání a chladnutí povrchu, což způsobilo vznik pravoúhlých prasklin. Výsledkem je struktura připomínající dlažbu nebo popraskanou krustu chleba. Neumělý vzor, který ale náš mozek okamžitě interpretuje jako něco „postaveného“.

A právě tady se ukazuje, jak silně jsme nastavení hledat řád tam, kde vládne fyzika.

Suché dno pod kilometry vody

Další zvláštností je samotný vzhled povrchu. Přestože se nachází hluboko pod hladinou, působí „vysušeně“. To je dáno tím, že jde o pozůstatek dávného sopečného prostředí, které bylo formováno ještě v době, kdy se část tohoto dna mohla nacházet blíže k hladině – nebo dokonce nad ní.

Z dnešního pohledu sledujeme zmrazený okamžik geologické minulosti, který byl jen zakonzervován tlakem, tmou a časem.

Proč podobné objevy matou lidskou představivost

Hluboké oceány jsou ideálním prostorem pro vznik mýtů. Jsou temné, vzdálené, obtížně dostupné. Když se v nich objeví struktura připomínající lidskou stavbu, mozek automaticky zapne známé scénáře: ztracené civilizace, dávné cesty, zapomenuté světy.

Věda přitom nabízí méně dramatické, ale o to fascinující vysvětlení: Země sama dokáže vytvářet vzory, které vypadají záměrně, aniž by za nimi stál jakýkoliv plán.

Co si z „žluté cesty“ skutečně odnést

Tenhle nález není důkazem dávné kultury. Je důkazem naší neznalosti. Ukazuje, že obrovská část planety zůstává prakticky neprozkoumaná a že i v 21. století jsme schopni narazit na útvary, které nás zaskočí.

Ne proto, že by byly záhadné.
Ale proto, že jsme je dosud prostě neviděli.

A možná právě proto má „žlutá cesta“ na dně oceánu svou symboliku. Ne jako cesta do Atlantidy, ale jako připomínka, že ještě pořád máme kam jít – a co objevovat.

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT

Zdroj: National Geographic, Science Direct, Science Alert, foto: youtube náhled

Reklama

Další články z Kód Enigma

Stačí, aby vás druhý začal napodobovat. Kuřáci v experimentu vykouřili dvakrát víc cigaret

Planeta, která by dávno neměla mít atmosféru, ji možná vyrábí z lávy. Webb odhaluje světy, které odporují starým pravidlům

Některé planety obíhají tak blízko svých hvězd, že jejich povrch připomíná oceán roztavené horniny....

Mozek má vlastní brzdu chronické bolesti. Paradoxně může při poškození začít bolest zesilovat

Bolest intuitivně chápeme jako zprávu z poškozeného místa. Poraněný nerv vyšle signál, ten dorazí do mozku...

AI si hraje na boha. Navrhuje proteiny, které příroda nikdy nevytvořila

Příroda měla miliardy let na to, aby vytvořila proteiny potřebné pro život. Přesto nemusí znát ani zlomek...

Zákeřná mikrobiální strategie: Houba se nechá imunitní buňkou polknout. Potom ji doslova sežere zevnitř a nakonec roztrhne, aby unikla

Makrofág má být pro mikroba konečná. Pohltí ho, uzavře do svého nitra a pokusí se ho zničit. U některých...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Kód Enigma

KodEnigma.cz se věnuje zajímavostem napříč obory – od přírody a historie přes vědu, vesmír až po záhady a nečekané objevy. Články otevírají témata, která dokážou překvapit, inspirovat i přimět k zamyšlení. Silnou stránkou webu je pestrost – jednou narazíte na příběhy dávných civilizací, jindy na...

„Žlutá cesta“ na dně oceánu: proč bizarní útvar mate i vědce

Neuvěřitelný příběh: opilý muž ukradl letadlo, vyletěl k elektrárně. Startovaly gripeny

Plíšková musela umravňovat Hrdličku na tribuně. Pak promluvila o poslední sezoně

Co zůstalo mimo kameru? Třeštíková promluvila o mužích, o kterých Basiková nechtěla

Sto tisíc měsíčně: poslanci nás stojí měsíčně mnohem více. Víme, kdo vydělává nejvíc

Mozek má vlastní brzdu chronické bolesti. Paradoxně může při poškození začít bolest zesilovat