5 min

Zavražděný vrah. Smrt Romana Horáčka zůstává i po dvaceti letech záhadou

Sdílet

Dennívýzva

Příběh vraha Romana Horáčka patří k těm, které i po letech zůstávají otevřenou kapitolou české kriminalistiky. Muž, který měl na svědomí brutální zločiny, nakonec sám skončil zavražděný na dně přehrady. Pachatele jeho smrti se dodnes nepodařilo usvědčit a pokud se případ nepodaří znovu otevřít, hrozí, že bude vražda letos promlčena. Bývalý kriminalista a spoluautor nové knihy Budějovická mordparta II Václav Hýsek redakci Drbny vysvětlil, proč je podle něj důležité tyto případy připomínat i s velkým časovým odstupem.

Zdroj: Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Jeho osud tak zůstává jedním z takzvaných „pomníčků“ kriminalistů, tedy případů, u nichž vyšetřovatelé vědí nebo tuší, kdo za vraždou stojí, ale chybí důkazy, které by obstály před soudem.

Případem Romana Horáčka i dalších brutálních vrahů se zabývá nová kniha Budějovická mordparta II: Skutečné zločiny z jihu Čech. Spoluautor a bývalý kriminalista Václav Hýsek redakci Drbny popsal, proč se u vyšetřování ani opětovném připomínání případů vlastně nikdy nebál. „Při psaní jsem strach či obavu nikdy neměl, není důvod. Tím, že si pachatel odpykal – odseděl uložený trest za to, co udělal, měl by počítat i s tím, že se k jeho skutku budeme vracet, tyto skutečně brutální činy by se měly připomínat jako odstrašující případy, a to i s takovým časovým odstupem,“ vysvětlil.

Násilí už v dětství

Roman Horáček se narodil v roce 1969 v Litoměřicích. Už jako dítě na sebe upozornil mimořádně brutálním incidentem, když ve dvanácti letech pobodal sousedku loveckým nožem. Kvůli nízkému věku však nebyl trestně odpovědný, a trestní stíhání tak bylo zastaveno. Událost tehdy mnozí považovali za výjimečný exces. Pozdější vývoj ale ukázal, že šlo spíše o první varovný signál.

V roce 1990 se Horáček ocitl v hledáčku policie v souvislosti s vraždou lékařky Libuše L. z litoměřické nemocnice, kde pracoval jako sanitář. Pachatel lékařku zabil přímo v ordinaci a následně místo činu zapálil, aby zničil stopy.

Horáček patřil mezi podezřelé, ale vyšetřování narazilo na limity tehdejší kriminalistické techniky. Analýza DNA byla v počátcích a policie nedokázala získat dostatek důkazů pro obvinění. Případ tak zůstal nevyřešený.

O rok později, v lednu 1991, se odehrál další tragický čin. Horáček zavraždil svou bývalou manželku a její sestru v rodinném domě v Litoměřicích. Podle vyšetřovatelů byla motivem žárlivost a snaha obnovit vztah, který už skončil. Obě ženy uškrtil a jejich těla zanechal ve vaně, každé v jiném patře domu.

Za dvojnásobnou vraždu byl v roce 1992 odsouzen k patnáctiletému trestu odnětí svobody. Ani tento případ ale nebyl posledním článkem jeho násilné minulosti.

Během výkonu trestu byly navíc odsouzeným ve věznicích postupně odebírány vzorky DNA, které kriminalisté porovnávali se stopami ze starších nevyřešených případů. Právě díky tomu se později ukázalo, že DNA Romana Horáčka se shoduje se stopami nalezenými na těle zavražděné lékařky z roku 1990. Jenže v té době už byl Horáček na svobodě, z patnáctiletého trestu byl totiž v roce 2004 podmínečně propuštěn.

Jakmile se dozvěděl, že by mohl být znovu obviněn, začal policii unikat. Ukryl se na jihu Čech u bývalého spoluvězně, se kterým se seznámil během výkonu trestu. Podle vyšetřovatelů se oba muži v té době dopouštěli majetkové trestné činnosti.

Vrah, který se stal obětí

„Poslední zjištěný výskyt Horáčka byl ze 13. na 14. dubna 2006, to je pravděpodobně i doba jeho vraždy,“ sdělil redakci Drbny bývalý kriminalista Václav Hýsek.

K zásadnímu obratu došlo až o několik měsíců později, v červenci roku 2006. Policie tehdy pátrala po těle jiné ženy, Jany Toncarové, kterou kvůli sporům o majetek zavraždil její manžel Jiří Toncar. Ten policii tvrdil, že tělo hodil z mostu do vody.

Po stopách zavražděných. Opuštěný mlýn připomíná další případy Budějovické mordparty

Pondělí, 2. března 2026, 15:50Z kraje Krimi

Na místě, kde dnes obrůstají stromy prvními jarními pupeny, před dvaceti lety zavraždil Jiří Toncar svou manželku. Zahrabal ji v jedné z chátrajících budov, kde ji následně policie tři týdny hledala. Tento i další dva případy připomíná nová kniha...

Potápěči proto prohledávali dno Římovské přehrady a když vytáhli tělo, čekalo kriminalisty velké překvapení. Nešlo o hledanou ženu, ale o mrtvolu neznámého muže. Ten měl na ruce policejní pouta a byl připoutaný k těžké železné traverze, která měla zabránit vyplavání těla. Kriminalisté tak okamžitě věděli, že nejde o nehodu ani sebevraždu.

„Mrtvola trojnásobného vraha Romana Horáčka byla náhodně nalezena 24. července 2006 kolem 15. hodiny pod Velešínským mostem, v okrese Český Krumlov. Bylo to krásné slunečné odpoledne,“ popsal Hýsek.

Ironií osudu tak Roman Horáček, muž odsouzený za dvojnásobnou vraždu a spojovaný s další, skončil sám jako oběť vraždy. Pokud se nepodaří najít nové důkazy, může být tento zločin promlčen.

Je to můj názor, ale vražda by promlčena být neměla. Vrah násilně ukončí někomu život, někomu, kdo chce žít. Na to nemá nikdo právo. Tady by neměl být v zákoně žádný časový limit, pachatel by se měl trestu obávat po celou dobu svého života. Bylo by to takové zadostiučinění pozůstalým a určitý trest a obava pro samotného vraha. Vražda je nevratná událost. Vražda ze společnosti nikdy nezmizí. Tímto způsobem se budou i v budoucnu řešit vyhrocené situace.

Václav Hýsek, bývalý kriminalista a spoluautor knihy Budějovická mordparta II

Příběh Romana Horáčka je jen jedním z případů, které ukazují, jak složitá může být práce kriminalistů. Vyšetřovatelé se často pohybují na hraně mezi fakty, domněnkami a důkazy, které se někdy nepodaří shromáždit v takové podobě, aby obstály před soudem. Právě proto některé kauzy zůstávají otevřené dlouhá léta.

Případ Horáčka, stejně jako vražda Jany Toncarové nebo brutální útok na českobudějovického taxikáře Jaroslava Kněžíčka, patří mezi nejtemnější kapitoly novodobé jihočeské kriminalistiky.

„Chceme ukázat brutalitu pachatelů – vrahů. Jednalo se vždy o případy, které široká veřejnost podrobně sledovala. Ve druhém díle popisujeme vraždu taxikáře, kterého jsem osobně znal, kterého jsem potkával i mimo svou práci. Znal jsem jeho osud, jeho problémy, ale samotné vyšetřování probíhalo stejně, jako u všech ostatních případů,“ doplnil Václav Hýsek.

Právě tyto skutečné zločiny připomíná kniha Budějovická mordparta II, která přináší autentické vzpomínky kriminalistů. Příběhy budou zároveň tématem veřejných představení knihy, kde se návštěvníci dozvědí více o zákulisí vyšetřování. Nejbližší akce se koná v Kině Svět v Táboře, a to již zítra od 17 hodin, a pak 25. března.

Reklama

Další články z Budějcká Drbna

Tento článek byl publikován ze zdrojů Budějcká Drbna

Články z Budějcké Drbny přinášejí aktuální dění z Českých Budějovic a celého Jihočeského kraje. Věnují se tématům, která přímo ovlivňují život místních obyvatel – od politiky, dopravy a školství přes kriminalitu až po kulturu, sport a každodenní zajímavosti z regionu. Obsah je čtivý, svižný a...

Všechny články tohoto autora

Vybrali jsme pro vás Magazíny a zajímavosti

Mezikontinentální balistické rakety Sentinel jsou pro Ameriku klíčové, bez nich by nemohla udeřit na Rusko, Čínu ani jiné rivaly

Bez schopných mezikontinentálních balistických raket ztratí jaderná velmoc jednu z možností odstrašení....

Zavražděný vrah. Smrt Romana Horáčka zůstává i po dvaceti letech záhadou

Drama v Pardubicích. Po útoku nožem u školy jde zraněné o život

Nová válka Hanychové a Koktové: Hádají se kvůli zmizelé trofeji

Sex pod pyramidami (3.): Kleopatra nebyla jen svůdnice. Tenhle obraz z ní udělali muži, kteří ji potřebovali porazit

Ani Colgate, ani Signal. Vítěz testu zubních past překvapil i samotné odborníky

Superpočítač zajímavě natipoval šance Česka. Stroje se občas sakra seknou, varuje Koubek