Zpět na články Digitální apokalypsa, nebo nová realita? Učíme my děti, nebo ony nás? Představte si poutníka, který se uprostřed horké pouště doplazí k rozcestníku. Jedna šipka ukazuje k vodě, druhá k internetu. My, generace vychovaná v analogovém světě jistot, bychom ani na vteřinu neváhali – jednoznačně bychom si vybrali směr k vodě. Mladí si vyberou internet. Tento rozdíl je způsoben střetem dvou odlišných pohledů na vnímání reality.
Internet jako základní životní potřeba (doslova)
Praktičnost, pragmatismus či nekompromisnost – právě to je logika dnešní mladé generace. Kdyby si měli v poušti vybrat, bez zbytečného přemýšlení by zvolili internet místo vody. Proč? „Vždyť přes internet si člověk může objednat nejen vodu, ale rovnou k ní i hamburger a hranolky.“ Technologie se pro ně proto nestává jen hračkou, ale i prostředkem k přežití. My jsme v roce 1996 zažívali éru připojení, kdy nám modem půl minuty „pískal a chrčel“, aby nás připojil na vzácných 30 minut měsíčně. Dnešní dítě stráví na TikToku v průměru 90 minut denně. Zde pro nás vzniká doslova „digitální apokalypsa“, kterou prožíváme jako konec starého dobrého světa. Právě připojení se nestává luxusem, ale standardem v rámci fungování světa.
Když hodinky neukazují čas a telefon neslouží k volání
Zkuste se ve třídě čtvrťáků zeptat, k čemu slouží chytré hodinky. Budou nadšeně vyprávět o telefonování, o hrách, o zprávách. Šokující moment nastane, když ani jedno dítě ve třídě neřekne, že hodinky ukazují čas. Podobný moment nastane i u telefonů. Dcera známého odborníka dostala iPhone a po chvíli ho reklamovala jako „rozbitý“. Důvod? Nebyl připojený k internetu. Zařízení bez připojení se pro ni stane nefunkčním kusem kovu. A ta slavná zelená ikonka se sluchátkem? „Dnešní děti se narodily do světa, kde je FaceTime nezbytný. Zelená ikonka je pro ně jen ‚nějaká aplikace na telefonování‘, kterou mají odsunutou na šestou stránku menu. Neexistuje totiž žádný rozdíl mezi hovorem přes operátora, WhatsApp nebo FaceTime. Nepotřebují ‚telefon‘, potřebují komunikační kanál, kde je obraz standardem, nikoli bonusem.
Velká ironie: Kdo vlastně koho zkazil?
Online hry jsme často vnímali jako hrozbu, která by měla negativní vliv na mladé lidi. Dnes však zjišťujeme, že právě tyto hry naučily dnešní úspěšné manažery a podnikatele strategicky uvažovat. Skutečnou obětí digitální revoluce se tak nestala mladší generace, ale spíše ta starší. Vstoupili do ní nepřipraveni a dnes podléhají dezinformacím a online nástrahám mnohem snadněji než jejich vnoučata.
Schováváte se za výmluvu „jsem analogový člověk“ jen proto, že se bojíte učit se? Odmítat tento svět z pozice rodiče je nejen zbabělé, ale i nezodpovědné.
„Nekraďte“ jim mobil, schovejte jim nabíječku
Vzít dítěti mobil z ruky je vyhlášením války. Proto pokud chceme problém vyřešit bez konfliktu, neberte mu mobil, ale raději mu schovejte nabíječku. Tento psychologický tah je příkladem moderního způsobu, jakým dítěti předáváte určitou lekci. Na což dítě reaguje kreativitou, kterou v daném okamžiku projeví. Dítě je tak schopné vystoupit z tramvaje a vrátit se domů z poloviny cesty, jen aby si nabilo telefon.
Objektiv místo otcovy tváře
Mnozí rodiče si stěžují, že dvouleté děti chtějí k jídlu mobil. Zapomínáme však na klíčový moment: Co vidí novorozenec jako první po příchodu na svět? Často to není tvář otce, ale zadní strana smartphonu, kterým otec fotí a natáčí, aby zprávu okamžitě rozeslal přes Messenger či WhatsApp. Mobil je přítomen od první vteřiny jejich života, vidí ho neustále v našich rukou. Je pokrytecké očekávat, že děti nebudou vyžadovat nástroj, který je pro nás zjevně tím nejdůležitějším předmětem v místnosti.
Nejsme dokonalí, jsme v tom s vámi
Cílem digitálního rodičovství není dosáhnout sterilní dokonalosti bez obrazovek. To je v dnešní době nereálné. Cílem je mít před dětmi alespoň malý náskok ve znalostech a rozumět principům, na nichž jejich svět stojí. Jsme v tom společně – se stejnými pocity selhání i konečným pocitem úspěchu.
Více v podcastu DIGITÁLNÍ RODIČE: