6 min

Za kvalitu pitné vody odpovídají i majitelé domů. Rizika můžou být i za vodoměrem

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Česká pitná voda patří k nejkvalitnějším v Evropě, její zdravotní nezávadnost ale může zhoršit stav domovních rozvodů. Odborníci ze Státního zdravotního ústavu…

pexels-olly-3794165

Zdroj: VodaDnes.cz

Česká pitná voda patří k nejkvalitnějším v Evropě, její zdravotní nezávadnost ale může zhoršit stav domovních rozvodů. Odborníci ze Státního zdravotního ústavu upozorňují, že riziko představuje zejména stagnující voda, nevhodné materiály potrubí nebo používání teplé vody k pití. Dodržováním několika jednoduchých zásad lze přitom kvalitu vody z kohoutku výrazně zlepšit.

Právě domovní a bytové rozvody mají zásadní vliv na to, jaká voda nakonec z kohoutku vyteče. Článek vychází z doporučení Státního zdravotního ústavu (SZÚ) a Spolkového úřadu pro životní prostředí (UBA) – hlavní německé vládní agentury, která se stará o ochranu životního prostředí. Chceme upozornit na nejčastější rizika spojená s vnitřními vodovody a poskytnout praktická doporučení, jak těmto rizikům předcházet.

Kde končí zodpovědnost vodárenské společnosti

Podstatou problému bývá neznalost rozdělení zodpovědnosti. Lidé často nevědí, že za vnitřní vodovod a jeho zdravotní i technickou způsobilost k dopravě pitné vody zodpovídají majitelé domů a bytů. Provozovatel vodovodu (VaK) je zodpovědný za kvalitu pitné vody k fakturačnímu vodoměru – stručně řečeno po patu domu. Co se děje s vodou dále v trubkách samotné nemovitosti, je již plně v gesci a odpovědnosti vlastníka objektu.

Ovšem i koncoví uživatelé (nájemci) se mohou jednoduchými způsoby postarat o to, aby kvalita pitné vody dodávané vodárenskou společností byla zachována i na jejich koncovém kohoutku. Vlastníci domů a bytů, ale i obce spravující bytový fond, by pak měli věnovat zvýšenou pozornost tomu, jaké materiály používají při zřizování a rekonstrukcích domovních rozvodů. Zásadní je vždy zohlednit konkrétní vlastnosti pitné vody dodávané místním provozovatelem VaK (např. její tvrdost, pH či agresivitu).

Vnitřní vodovod a legislativa

Návrh, montáž a provoz vnitřních vodovodů se řídí přísnými technickými normami. V České republice se jedná především o normu ČSN 75 5409 Vnitřní vodovody a evropskou normu ČSN EN 806 (75 5410) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě. Tyto normy definují nejen technické parametry, ale také hygienické požadavky na materiály, které přicházejí do styku s pitnou vodou. Použití nesprávného materiálu může vést k uvolňování těžkých kovů či organických látek do vody, nebo k podpoře množení bakterií. Pohled na materiály vhodné k použití v kontaktu s pitnou vodou se vyvíjí, jak se prohlubují poznatky o zdravotních dopadech jednotlivých složek používaných materiálů. Aktuálně se připravuje novela českých požadavků na materiály v kontaktu s pitnou vodou (vychází z evropských právních předpisů). Je proto vhodné, aby ti, kteří provádějí montáž a provoz vnitřních vodovodů, byli s těmito požadavky na materiály seznamováni.

Stagnace vody ve vnitřním vodovodu

I ten nejlépe navržený a zkonstruovaný vnitřní vodovod nedokáže zabránit jednomu přirozenému jevu: chemickým a biologickým změnám ve vodě, která v trubkách delší dobu stojí – jedná se o stagnaci vody. Voda je vynikající rozpouštědlo. Pokud v potrubí nebo ve vodovodní baterii voda delší dobu stojí, začne do sebe absorbovat látky z materiálů, se kterými je v kontaktu (např. měď, olovo, zinek, nikl, případně látky z plastových rozvodů). Kromě toho se ve stagnující vodě, zejména pokud se ohřeje na pokojovou teplotu, mohou začít množit bakterie, které se přirozeně vyskytují v biofilmu na stěnách potrubí nebo na ústí kohoutku.

Platí pravidlo: odtáčet do pocitu studené vody

Pro zajištění maximální kvality vody, kterou si natočíme do sklenice, je klíčové osvojit si jeden jednoduchý návyk. V brožuře SZÚ se k tomu uvádí:

„Abyste zabránili tomu, že vaše pitná voda bude zbytečně absorbovat zdravotně nežádoucí, ačkoli ne nutně škodlivé látky, měli byste se řídit následujícími doporučeními: pitnou vodu, která stagnuje v instalacích na pitnou vodu déle než čtyři hodiny (tedy vodu, která nebyla po tuto dobu čerpána), bychom v zásadě neměli používat pro přípravu jídel a nápojů. V každém případě je taková voda nevhodná pro přípravu kojenecké stravy.“

Dříve, než tuto vodu použijeme jako potravinu, bychom ji měli nechat alespoň nějakou dobu odpustit. Čerstvou vodu poznáte velmi snadno: odtáčíte ji tak dlouho, dokud se teplota tekoucí vody citelně nesníží (tzv. odtáčení do pocitu studené vody). Teprve v tu chvíli máte jistotu, že z kohoutku teče čerstvá voda z hlavního vodovodního řadu, nikoliv voda, která hodiny stála v domovních trubkách.

Odpouštění vody se týká především prvního ranního použití, nebo situací, kdy se vracíte domů po pracovní době či z dovolené. Odpuštěnou vodou nemusíte plýtvat – je naprosto bezpečná a vhodná k jiným účelům v domácnosti, například k osobní hygieně, na zalévání květin, mytí nádobí apod.

Nové vodovodní baterie

Specifický problém představují samotné výtokové armatury, tedy vodovodní baterie. Zejména ty nové a zánovní, které jsou pochromované, mohou do stojaté vody uvolňovat nikl (pokladové vrstvy pod chrom).

SZÚ doporučuje, aby pitnou vodu, která stagnovala v pochromované výtokové armatuře déle než 30 minut, nepoužívaly osoby, které jsou citlivé na nikl, ani k mytí rukou ani k péči o tělo (v populaci se jedná o poměrně častou alergii, postihující zhruba každého šestého člověka). Taková voda může obsahovat zvýšené množství niklu a u těchto osob může vést k alergickým reakcím na kůži.

Podle zkušeností SZÚ se tento problém týká opravdu primárně nových a zánovních vodovodních baterií. U baterií, které jsou již delší dobu v provozu, se ochranná vrstva uvnitř baterie stabilizuje a problém již není závažný. U nové baterie stačí odpustit prvních cca 200–250 ml vody (což odpovídá jedné velké sklenici), aby se voda obsahující uvolněný nikl odplavila.

Teplá voda z kohoutku není pitná

Velmi rozšířeným zlozvykem, o kterém spousta lidí netuší, je konzumace teplé vody z kohoutku (např. pro urychlení vaření polévek, těstovin nebo přípravu teplých nápojů). Teplá voda z běžného rozvodu není vhodná a není ani určena k pitným účelům.

Proč tomu tak je?

Teplá voda je mnohem agresivnější rozpouštědlo než voda studená. Dochází ke zvýšenému rozpouštění látek, se kterými je v kontaktu. Uvolňování kovů (měď, železo, stopy olova) a jiných látek z potrubí probíhá v teplé vodě podstatně rychleji a v mnohem větším měřítku.
Domovní bojlery, zásobníky teplé vody a rozvody teplé vody jsou ideálním prostředím pro množení bakterií, hrozí mikrobiologické riziko. Typickým a velmi nebezpečným příkladem je bakterie Legionella pneumophila. Optimální teplota pro její množení se pohybuje mezi 20 °C a 45 °C.
Zanedbané rozvody teplé vody představují riziko nejen kvůli bakteriím rodu Legionella, ale i dalším podmíněně patogenním mikroorganismům. V koncových úsecích a biofilmech se mohou pomnožovat atypická mykobakteria, která vykazují vysokou rezistenci vůči běžné dezinfekci a primárně ohrožují osoby s oslabenou imunitou; klíčovou prevencí je eliminace slepých ramen. Ve sprchových růžicích a vodovodních bateriích se navíc mohou množit améby rodu Acanthamoeba. Tito prvoci fungují jako hostitelé pro intracelulární množení legionel a současně způsobují závažnou akantamébovou keratitidu – jde o hrozbu především pro uživatele kontaktních čoček ošetřovaných nesterilní kohoutkovou vodou.
Ohříváním voda ztrácí rozpuštěné plyny (především kyslík) a získává „plochou“ až nepříjemnou chuť. Z hlediska legislativy navíc teplá voda nespadá do kategorie pitné vody, ale jde o vodu teplou užitkovou, u níž jsou hygienické požadavky odlišné.
V některých větších městech je do bytových domů teplá voda přiváděna samostatně a pochází z jiného zdroje, než kontrolovaná pitná voda dodávaná vodovodem pro veřejnou potřebu.

Shrnutí

Kvalita pitné vody na kohoutku je společným dílem vodárenských společností a majitelů či uživatelů nemovitostí. Provozovatelé VaK dodávají pitnou vodu nejvyšší kvality, ale k jejímu udržení až na kraj sklenice je zapotřebí, aby byl odběratel informovaný a zodpovědný. I ten nejlepší produkt výrobce pitné vody může být znehodnocen špatným stavem potrubí nebo špatnými návyky při spotřebě. Zavedením jednoduchého pravidla – „nechat vodu odtéct, dokud není studená“ – a vyloučením teplé vody z přípravy pokrmů můžeme udělat obrovský krok k ochraně zdraví spotřebitelů.

Radka Hušková
členka Komise laboratoří SOVAK ČR

Reklama

Další články z VodaDnes.cz

Praha má nový servisní tanker s hybridním pohonem

Pod hladinou Severního moře leží ropný poklad. Johan Sverdrup má miliardy barelů

Pod hladinou Severního moře se ukrývá jedno z největších ropných polí Norska. Johan Sverdrup leží přibližně...

Tůně pod elektrickým vedením pomáhají čolkům, žábám i energetikům

Pod vedením vysokého napětí na Rokycansku vznikla soustava tří přírodních tůní, která pomáhá zadržovat vodu...

Opava obnovuje vodárenskou síť. Deset staveb za 82 milionů řeší vodovody i kanalizaci

Vodárenská infrastruktura v Opavě prochází rozsáhlou modernizací. SmVaK Ostrava v různých fázích realizace...

Sucho dál trápí nádrže Povodí Moravy. Přítoky klesly na jednotky procent

Mimořádně nízké přítoky letos výrazně zatěžují vodní nádrže ve správě Povodí Moravy. V červenci do...

Tento článek byl publikován ze zdrojů VodaDnes.cz

VodaDnes.cz přináší články o vodě ve všech jejích podobách – od pitné vody, vodovodů a kanalizací přes řeky, nádrže a koupaliště až po sucho, povodně a hospodaření s vodními zdroji. Sleduje také projekty a investice, které ovlivňují dostupnost a kvalitu vody v českých městech a regionech....

Za kvalitu pitné vody odpovídají i majitelé domů. Rizika můžou být i za vodoměrem

Stop burkám a nikábům. Další evropská země si dupla na muslimy

3096 dní v zajetí ukončil jediný telefonát. Před 20 lety utekla Kampuschová únosci

Přešlapování kolem znojemského Ivana. Centru dodnes dominuje sovětská socha

Nebyla to chudinka, říká přítel Monyové. Borisovi prý sama diktovala, v seriálu o tom ale nebyla jediná scéna

K Měsíci poslali dvě „astronautky“. Jedna měla 26kilovou vestu proti radiaci – a rozdíl byl výrazný