Rodiče mého muže měli na samém okraji těchto lesů chatu. Tehdy jsem byla tak trochu alergická na vyprávění o tom, jak se moje tchyně při hledání hub v obrovském lese několikrát ztratila. Ještě jsem nedokázala ocenit, jak významnou roli toto místo jednou v mém životě sehraje.
Na úvod několik základních faktů a trochu historie. Město Hradec Králové dostalo své lesy darem od římského krále Albrechta v roce 1307 a v následujících stoletích jejich rozlohu postupně zvětšovalo. Dnes vlastní město přibližně 3 800 hektarů lesa včetně rybníků a dalších pozemků. Nejde o obyčejné hospodářské lesy. Naprostá většina jejich plochy je zařazena do kategorie lesů zvláštního určení, konkrétně příměstských lesů se zvýšenou rekreační funkcí. Lesy obhospodařuje a spravuje společnost Městské lesy Hradec Králové, a. s.
Pro ilustraci mapa městských lesů:
Zpočátku pro mě byl les hlavně místem procházek s kočárkem a zdrojem hub, borůvek a ostružin. Děti v kočárku, který drncal přes kořeny, s pohledem upřeným do korun stromů ochotně a rychle usínaly. A já, nezodpovědná matka, jsem pak odstavila kočárek na dobře viditelném místě u krmelce a horlivě se pustila do sbírání všeho možného v blízkém okolí. Dítě uprostřed tichého lesa většinou spalo dlouho a tvrdě, takže jsem si mohla nerušeně užívat svou sběratelskou vášeň.
Při pořádném podzimním sběru hub, tentokrát už bez kočárku, jsem se odvážně pouštěla dál do hlubin lesa. Párkrát jsem sice znejistěla, když jsem náhodou zvedla hlavu od země, ale vlastně jsem nikdy pořádně nezabloudila. Brzy jsem poznala, že les je rozdělen na pravidelné obdélníky, z nichž každý má své evidenční číslo. Podle něj lze z mapy zjistit, kde se právě nacházím. Toto rozdělení lesa je prý historické a pochází z dob, kdy se jednotlivé části lesa pronajímaly.
Na rozcestí:
Musím se však přiznat, že jsem byla raději, když jsem nemusela chodit na houby sama. Svého muže, který nerad sbírá cokoliv, jsem ale musela dost přemlouvat, aby mi dělal doprovod. Houby sbírá nerad, prý je nevidí. V borůvčí jsou klíšťata a od ostružiní a šípkových keřů bývá strašně poškrábaný. Většinou tak býval spíš obdivovatelem a nosičem mých úlovků. Často posedával někde na pařezu u cesty a lelkoval.
Jednou jsem se na smluvené místo dlouho nevracela, a tak se prostě sebral a odešel zpátky na chatu. Mobily tehdy ještě nebyly, a tak jsem dlouho nervózně prohledávala celé okolí. S děsem v očích jsem se pozdě odpoledne vracela na chatu, kde si můj muž už několik hodin spokojeně odpočíval. Prý už ho to nebavilo a byl si jistý, že si nějak poradím. Po této události jsme však naše houbářské výpravy trochu vyladili. Samozřejmě dnes používáme mobil k vzájemnému domlouvání i k určení místa, kde se právě nacházíme. Osvědčila se nám ale i obyčejná píšťalka a předem domluvený signál.
Místo k odpočinku:
Aktivní pobyt v městských lesích si užíval i můj syn, který se od osmi let věnoval orientačnímu běhu. Na okraji lesů měli oddílovou klubovnu a v jejich rozlehlém prostoru spoustu tras, na kterých po celý rok trénovali. Nebyl sice žádný přeborník, ale mezi ostatními chlapci si našel kamarády na celý život. Dnes už sice žije jinde, ale kdykoliv má příležitost, jde si do těchto lesů zaběhat. Dokonce i obě jeho děti se v současnosti věnují orientačnímu běhu.
Přes "bažiny" si orientační běžci postavili cestu:
Já si však městské lesy nejvíce užívám až v důchodovém věku. A není to jen tím, že mám mnohem více času. Během let se totiž možnosti, které tato oblast nabízí, pořádně rozrostly. V lese je spousta cest nejen pro pěší turisty, ale také pro cyklisty, vozíčkáře, maminky s kočárky či jezdce na koních. Po asfaltových cestách se prohánějí bruslaři a v letním období tudy občas projede i turistický vláček. Praktické je, že se do lesů můžeme dostat nejen autem, ale také pravidelnou městskou dopravou. Pro motoristy vzniklo dokonce nové velké parkoviště na okraji lesa, které slouží i návštěvníkům lesního hřbitova.
Kola čekají u koupacího rybníka Biřička, cyklisté jsou převážně v osvěžovně:
V roce 2014 vznikla v městských lesích také kouzelná dřevěná stavba – rytířské hradiště. Je určeno především rodinám s menšími dětmi. Moje vnoučata se na jeho návštěvu těší, kdykoliv přijedou do Hradce. Nejdříve hradiště prozkoumají do nejmenších detailů, aby zjistila, co je kde nového. Je vyzdobené dětskými kresbami a dřevořezbami. Děti tu najdou také řadu vzdělávacích prvků, jejichž námětem je především život v lese. K dispozici je i místo na opékání buřtů. Malí návštěvníci často obdivují také dvě funkční ekologické kadibudky. Každoročně se tu koná řada akcí pro děti, ale místo stojí za návštěvu i v době zimního klidu. Člověk se tam cítí jako v pohádce!
Na rytířském hradišti:
Chytili jsme čarodějnici:
Z hradiště se můžeme vydat stezkou lemovanou siluetami zvířat do Parku Na větvi. Jde o síťové hřiště pro děti, zavěšené v korunách stromů, které nabízí řadu zábavných atrakcí prověřujících jejich obratnost a šikovnost. Návštěva tohoto místa je zpoplatněná a určena především školním dětem. Rodiče se zatím mohou občerstvit a sledovat výkony svých ratolestí vysoko nad svými hlavami.
Pro děti je určena i řada dalších stezek na různých místech rozlehlého lesa. S vnoučaty jsme si oblíbili zejména pohádkovou stezku, která začíná u Mazurových chalup a končí u rybníka Výskyt. Návštěvníci se při procházce krásnou přírodou postupně seznamují s pohádkami a postavičkami spisovatelky Marty Pohnerové. Pohádkové příběhy na informačních panelech doprovázejí postavičky vyřezané místním řezbářem.
Od hráze rybníka Biřička přes rybník Cikán až k rybníku Datlík vede takzvaná Vodnická cesta. Děti se tu mohou seznámit s příběhy vodníků, čertů, víl a dalších pohádkových bytostí. Tuto stezku jsem kdysi projížděla s vnoučaty v kočárku a později na kolech, protože ji máme nejblíže k naší chatě.
Rybník Datlík je chovný rybník, čerstvé ryby si zde můžete zakoupit každý čtvrtek odpoledne. Na podzim tady probíhá klasický výlov hradeckého kapra i dalších ryb:
Lesní trasy velmi často využívají také cyklisté a běžci. Na kolech se dostanou hlouběji do lesa a mohou si užívat i méně frekventovaná místa. K posílení fyzické kondice mohou využít například lesní tělocvičnu U pytláka. Pokud v zimě napadne dostatek sněhu, najdou zde i upravované trasy pro běžkaře.
Na Hradečnici:
Zajímavým cílem pro cyklisty bývá také rozhledna Milíř, která stojí na jižním okraji lesů nedaleko Vysoké nad Labem. Pokud vystoupáte na její vrchol, nabídne se vám pohled na Kunětickou horu a okolí Pardubic. A bohužel také na nepřehlédnutelné monstrum – Opatovickou elektrárnu. Za dobrého počasí se otevírá i výhled na Orlické hory a Krkonoše. Hned pod rozhlednou najdete místo k odpočinku a občerstvení. Pro děti je tu navíc připraveno malé lesní hřiště s řadou dřevěných prvků.
Rozhledna Milíř:
Opatovická elektrárna od rozhledny Milíř:
Dětské hřiště u rozhledny:
Pro ty, kteří mají v lese raději klid a samotu, jsou ideálním cílem lesní rybníky. Je jich tu hned několik. Malé i velké, zádumčivé i rozverné. U většiny najdete místa vyhrazená k rozdělávání ohně a posezení. K řadě rybníků se vážou také místní pověsti, se kterými se můžete seznámit. Když v zimě pořádně mrzne a rybníky zamrznou, na většině z nich se bruslí.
U rybníka Češík se v zimě scházejí bruslaři:
Zabloudí sem i senioři na procházce:
Konejšivou náruč místních lesů využívají samozřejmě i senioři. Dostanou se sem pohodlně a zdarma městskou dopravou. Pak už jen stačí vybrat si tu správnou cestu. Někdo zamíří do tichých lesních zákoutí, jiný posedí u rybníka a pozoruje cvrkot na hladině i nad ní. Lidé také často venčí v lese pejsky z místního útulku. A někdo se jen projde po lesní magistrále Hradečnici, aby se osvěžil v bufetu U Vlka. V létě tu bývá velmi rušno, ale uprostřed zasněžené zimy má horký svařák v zasněžené přírodě, uprostřed lesa, své nezaměnitelné kouzlo.
Bufet U Vlka (překvapivě prázdný):
Na své si přijdou i milovníci fauny. Najdete tu několik obor se zvěří. V oborách se chovají hlavně daňci, různé druhy jelenů, mufloni i divoká prasata. Divoké prase však můžete potkat i volně, i tady se bohužel přemnožili.
Divoké prase Pepina v jedné z obor:
Pokud vás můj příspěvek zaujal, podrobné informace o městských lesích najdete na internetových stránkách Městských lesů Hradec Králové. Odtud jsem čerpala také informace do svého článku.