Šance občanů kontrolovat komunální politiky a městské rozpočty se v různých částech Česka výrazně liší. Vyplývá to z výsledků čerstvé analýzy Transparentní Česko zpracované sdružením Oživení. Ukazuje, že v otevřenosti samospráv panují mezi českými městy leckdy propastné rozdíly. Samozřejmostí stále není třeba ani zveřejňování materiálů z jednání městského zastupitelstva.
Ještě horší jsou statistiky přístupnosti zápisů z jednání městských rad. Z celkem 56 měst hodnocených v letošním ročníku projektu Transparentní Česko jich sice 51 zveřejňuje usnesení po jednání rady, pouhých dvacet ale dává na web i program zasedání před jeho začátkem.
Osm hodnocených měst uvedlo, že finální rozhodnutí o obsahu a publikaci článků v radničních novinách dělá vedení města, ve třech případech pak dokonce tiskové oddělení radnice.
Pouze jediné město pak přidává i podklady pro jednání rady – aby se s nimi veřejnost mohla seznámit před samotným rozhodnutím vedení města, a nikoli až po něm.
Právě užitečnost a praktická využitelnost zveřejněných informací hrají v konečném žebříčku hodnocených měst větší roli než samotný fakt, že web města je na první pohled plný dat a dokumentů.
Jak hlasoval váš radní?
Veřejnou kontrolu nad kroky městských samospráv posiluje i jmenovitý záznam hlasování, tedy podrobný zápis, který zastupitel či radní hlasoval pro který konkrétní krok. Jeho zveřejnňování však v českých městech stále ani zdaleka není pravidlem.
U zápisů ze zastupitelstev uvádí jména hlasujících 41 měst z 56, u městských rad je to však jen čtrnáct měst. Zorientovat se v tom, co se na jednání vlastně dělo, pomáhá i stručný záznam či zápis rozpravy. Ten však zveřejňuje pouze 31 z 56 hodnocených městských zastupitelstev a pouze čtyři městské rady.
[caption id="attachment_150636" align="aligncenter" width="554"]
Grafika: Se souhlasem Oživení[/caption]
Analytici sdružení Oživení narazili i na některé bizarní případy. V Chomutově či Znojmě jsou občanům materiály zastupitelstva k dispozici na webu před samotným zasedáním, pak ale ze stránek mizí. Jičín zase skrývá termíny jednání zastupitelstva tak dobře, že jediná cesta, jak datum zjistit, byl osobní telefonát na městský úřad.
Kromě otevřenosti samospráv se hodnotilo i nakládání s městským majetkem, systémová nastavení radničních periodik a whistleblowing.
Na základě všech těchto kritérii vznikla trojice nejotevřenějších měst. Na prvním místě skončil Liberec, druhá byla Praha a třetí Žďár nad Sázavou.
„O otevřenosti nelze mluvit“
Průzkum také ukázal, jak složité je hledat v rámci městských samospráv informace o dotacích. Historii dotačních výzev zpřístupňuje na jednom místě pouze třetina hodnocených měst, neúspěšné žádosti pak jen necelá čtvrtina.
Obrovské rozdíly mohou vykazovat i města v rámci jednoho kraje, ležící třeba i pár kilometrů od sebe – jako vítězný Liberec a sousední Jablonec.
U radničních zpravodajů, placených z veřejných peněz, je situace ještě horší. Většina hodnocených měst sice vydává svá periodika a mají redakční radu (43 měst), v té však často mají převahu či výraznou převahu zástupci vládnoucí koalice a v téměř dvou třetinách redakčních rad zasedají i členové vedení samosprávy.
„Radniční zpravodaje nemohou plnit roli vyváženého informačního zdroje, pokud jejich obsah ovlivňují politici, o jejichž práci mají informovat. Tento problém je o to závažnější, že v regionech často chybí jiná nezávislá média,“ říká analytička Oživení Marie Krutišová.
[caption id="attachment_150637" align="aligncenter" width="496"]
Grafika: Se souhlasem Oživení[/caption]
Osm hodnocených měst uvedlo, že finální rozhodnutí o obsahu a publikaci článků v radničních novinách dělá vedení města, ve třech případech pak dokonce tiskové oddělení radnice.
Oživení uvádí jako příklad odpověď magistrátu v Mostu, jak vzniká tamní radniční periodikum: „Vedoucí tiskového oddělení (která je nadřízená šéfredaktorce), konzultuje před vydáním s členy redakční rady z vedení města a poté dává pokyn šéfredaktorce.“ Most skončil v žebříčku na 36. místě s hodnocením „D+“ a přípodotkem „o otevřenosti nelze mluvit“.
Premiant z Liberce, nula v Jablonci
Ještě daleko za ním, na konci žebříčku, se umístil například Zlín (49. místo) nebo Mladá Boleslav (poslední, 56. místo).
Projekt Transparentní Česko kromě samotného žebříčku otevřenosti měst shromažďuje i příklady dobré praxe a dává jednotlivým městům doporučení, u které další konkrétní radnice by se mohla inspirovat.
[caption id="attachment_150635" align="aligncenter" width="475"]
Grafika: Se souhlasem Oživení[/caption]
Podle autorů analýzy se také běžně stává, že jedno a totéž město je zároveň premiantem v jednom měřeném kritériu transparentnosti, zatímco v jiném propadá. Otevřenost samosprávy totiž často není prosazována systémově, ale závisí leckdy na konkrétních úřednících.
Obrovské rozdíly tak mohou vykazovat i města v rámci jednoho kraje, ležící třeba i pár kilometrů od sebe – jako vítězný Liberec a sousední Jablonec, který v celkovém hodnocení skončil až devětadvacátý. Konkrétně v kritériu whistleblowing získala jablonecká radnice nula bodů.