Představte si vyklízení bytu po babičce. V šuplíku leží složený obdélník plátna s vyšitým veršíkem a mladší část rodiny se dohaduje, jestli je to ubrus, nebo utěrka. Starší se jen usmějí, protože přesně takový kus látky měli kdysi na očích při každém obědě.
Kuchařka bez jediného receptu Ten obdélník je vyšívaná kuchyňská nástěnka. Na Slovensku se jí říká kuchárka, tedy kuchařka, u českých kusů se objevuje i název kuchynky. S knihou receptů nemá nic společného. Byla užitkovou věcí i ozdobou: chránila a zdobila zeď a vyšitý nápis domácnosti stále připomínal nějakou moudrost nebo radu.
Visela v mnoha kuchyních, a kdo ji nezažil doma, viděl ji u babičky. Doložená je od venkovských chalup po městské středostavovské domácnosti, že by ji ale měl úplně každý, žádný pramen nepotvrzuje. Kdo vyrůstal v kuchyni s omyvatelnými stěnami, neměl důvod ji znát, proto bývá pro mladší členy rodiny hádankou.
Přečtěte si také: Starožitník prozradil, které nádobí z ČSSR nikdy nedávat do sběru. Na prvním místě je hutní sklo
Proč visela látka na zdi Na začouzenou stěnu by nikdo vyšívanou látku nevěsil. Smysl dostala až v místnosti s uzavřeným sporákem, kde zůstávalo vybílené zdivo dlouho čisté.
Vyšívaná látka dávala na zdi smysl až v kuchyni s uzavřeným sporákem, na začouzenou stěnu by ji nikdo nevěsil. Ilustrační foto. Zdroj: Nick / Pexels. Lidé si nástěnku věšeli hlavně na tato místa:
nad stůl nebo umyvadlo, ke stolku s vodou, nad sporák nebo pec. Podle maďarských muzejních záznamů patřila především za stůl přisunutý ke zdi. Bývala zhruba 72 až 80 cm široká a 50 až 55 cm vysoká, takže zakryla pořádný kus stěny. Vyšívala se na tenkou bavlnu, len nebo bílé plátno.
Přečtěte si také: Puntíkatý smaltovaný hrnec z babiččiny kuchyně se vrátil do obchodů. Nový stojí až 1 419 Kč
Od vlídných rad po jízlivosti Psalo se o tom, co se dělo přímo v kuchyni, tedy o hospodyni, jídle, hostech a pořádku doma. Vedle toho se na plátně objevovaly verše o lásce a manželství, vtípky, zbožná slova i lidová moudra. Některé rady byly dost jízlivé. Ze slovenských nástěnek je doložený třeba nápis „Kde sa dobre varí, tam sa dobre darí.“
Výjevy kolem nápisů bývaly sentimentální a idealizované, každodenní dřina v kuchyni se v nich objevovala málokdy. Možná i proto dnes nástěnky leckomu připadají jako babiččin kýč.
Výroba byla poměrně jednoduchá. Většinou se na trhu nebo v obchodě koupil předkreslený vzor a doma se vyšil prostým stehem, často stonkovým.
Přečtěte si také: Pokud má váš skleněný pekáč na dně nápis Simax a tenhle znak, máte doma kousek, po kterém sběratelé pátrají
Starší než socialismus Nástěnka vznikla dávno před socialismem, ten ji jen zdědil. Její kořeny vedou do německy mluvících zemí. Do Rakouska-Uherska a jinam po Evropě dorazila koncem 19. století. V českých zemích byla na přelomu 19. a 20. století běžnou výzdobou, doloženou hlavně na venkově.
Vlastivědné muzeum v Galantě v červenci 2020 připomnělo, že ve střední Evropě zůstaly nástěnky oblíbené až do 90. let 20. století. Nejvíc se přitom šířily v meziválečných letech, kdy se kuchyně nově zařizovaly. Konkrétní doklady z doby socialismu pocházejí z Maďarska: záznamy sbírky Dr. Jablonkay István v Solymáru evidují ručně vyšité nástěnky z 50. let a z roku 1960 a jako rozmezí používání uvádějí 1951–2000.
K dobovému obrazu patří i časopisy. Podle studie Nicolette Makovicky v Journal of Contemporary Central and Eastern Europe z roku 2025 podporovaly slovenské Dorka a Linia za normalizace amatérskou lidovou výšivku jako výchovu ke vkusu a odklon od kýče. Platí to o lidové výšivce obecně, přímo s nástěnkami se to spojovat nedá.
Přečtěte si také: Zapomeňte na bělidlo. Žlutý nános v záchodě povolí přes noc tahle věc za pár korun
Proč nástěnky ze zdí zmizely Maďarský přehled spojuje první ústup s 50. a 60. léty. Stěnu tehdy stačilo umýt, a tak textil skončil složený ve skříni, případně v kuchyni používané jen v létě. Podobně to popisuje studie Any Bazac z Rumunské akademie z roku 2016: v Rumunsku se nástěnky vyšívaly hlavně od 20. let zhruba do let 1945 až 1950, možná o něco déle. Když kuchyňské stěny pokryl olejový nátěr a později kachličky, stal se podle autorky textil na zdi přežitkem, navíc málo hygienickým. Nástěnky se tedy držely podle regionu různě dlouho, a tak se to s oblibou ve střední Evropě až do 90. let nevylučuje.
Kdy přesně nástěnek ubývalo u nás, doložené není. Kuchyně se ale měnily: na linkách převládl umakart, laminát vyráběný v Československu od roku 1943.
Dnes mají nástěnky místo i v muzeích. Vlastivědné muzeum v Galantě mělo k červenci 2020 přes 80 kusů z regionu s nápisy česky, slovensky, maďarsky či německy. Pokud podobný kus najdete v šuplíku, přečtěte si nápis a ukažte ho nejstarším v rodině. Možná si vybaví, nad kterým stolem visel a kdo ho vyšil.
Přečtěte si také: Tyhle sklenice od hořčice z ČSSR schovávala každá rodina. Dnes je sběratelé chtějí za 180 Kč kus
Zdroje: https://en.mandadb.hu/cikk/1428529/We_Didnt_Just_Fall_Off_the_Wall_Hanging, https://humanitiesnebraska.org/?p=11628, https://pe.hu.museum-digital.org/object/671801, https://pe.hu.museum-digital.org/object/671783, https://www.teraz.sk/trnavsky-kraj/galanta-leto-sa-v-muzeu-nesie-v-znamen/478682-clanok.html, https://uluv.sk/casopis-rud/2-2002/obrazovy-svet-nasteniek/, https://www.diacronia.ro/indexing/details/A25133/pdf, https://econpapers.repec.org/RePEc:taf:cdebxx:v:33:y:2025:i:1:p:31-45, https://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/412640-jak-kdysi-vypadaly-nase-domovy.html, https://cs.wikipedia.org/wiki/Umakart, https://eobchod.ssv.sk/obchod_homedir/data/745/prilohy/vysivane-zalmy-ukazka.pdf