Od ledna 1974 si domácnosti mohly u Tesly pronajmout televizor na pět let. Platily měsíční nájemné a v ceně měly opravy. Za první rok pětiletých smluv vykázal Multiservis přes 90 tisíc pronajatých přijímačů.
Inzerát Tesly v časopise Skauting z roku 1969 začínal detektivkou. Na odhalení pachatele si diváci počkají do pátého nebo sedmého dílu, na televizor prý čekat nemusí. K uzavření smlouvy měl stačit občanský průkaz. Výše měsíčního nájemného se řídila tím, který model si zákazník vybral.
Za černobílou Oravu 226 chtěli 133 korun měsíčně Multiservis odstartoval 1. listopadu 1966. Tesla v podnikovém katalogu vysvětlovala, že prodej televizorů za hotové i na půjčku v polovině šedesátých let stagnoval. Zkusila proto nabídnout samotné užívání přístroje. Pro domácnost to znamenalo, že nemusela dát celou kupní cenu dohromady předem.
https://www.retroradar.cz/prvni-supermarkety-mana-delvita-devadesata-leta-nakupy/
V ceníku v Amatérském radiu z března 1971 stojí u Oravy 226 nájemné 133 Kčs za měsíc. Dochovaný kus v muzeu v Rožňavě má obrazovku o úhlopříčce 59 centimetrů a váží 28 kilo. Vedle nájemného měl rodinný rozpočet ještě jednu pravidelnou položku, televizním poplatkem .
Pronajmout se dal i konvertor. Pro majitele starších přístrojů, které samy druhý program nenaladily, ho Tesla v témže čísle časopisu nabízela za 20 Kčs měsíčně. Třeba na Ještědu se druhý program přidal v roce 1973 . O tom, co se doma dalo naladit, spolu s přijímačem rozhodovala i anténa a dostupnost signálu .
Z Ještědu se druhý program začal vysílat v roce 1973. Pro starší televizory nabízel Multiservis k jeho příjmu konvertor. Gunnar Klack / Wikimedia / CC BY-SA 4.0 / zmenšeno Když obraz zhasl, volalo se do střediska Nájemné pokrývalo servis po celou dobu smlouvy. Při poruše se podle inzerátu volalo do střediska Multiservisu. Tesla v reklamě slibovala dokonce penále pro zákazníka, pokud se opravář zpozdil proti dohodnutému termínu.
V praxi se některé opravy protáhly. V článku pro Amatérské radio Multiservis popsal, že chyběly náhradní díly, hlavně dovážené elektronky. Podnik proto vytvářel zásoby dílů a chystal televizory na výměnu.
Nájemné u Tesly zahrnovalo opravy po celou dobu pronájmu. Na snímku je oprava obrazovkového televizoru v Dabou v Pobřeží slonoviny v roce 2014. Metchyves / Wikimedia / CC BY-SA 4.0 / zmenšeno Ke stěhování přijímače byl potřeba souhlas Od 1. ledna 1974 Tesla podle katalogu prodloužila nájem ze čtyř let na pět. Jak taková smlouva fungovala v praxi, ukazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z roku 1984 . Soud rozebral podmínky pronájmu Tesly Aurora J 2, kterou si zákazník převzal v lednu 1980. Dohodnutá doba činila 60 měsíců a televizor během ní patřil Multiservisu.
Ve smlouvě bylo sjednané místo instalace. Uživatel potřeboval souhlas Multiservisu, pokud chtěl přijímač odtud přestěhovat. Odpovídal také za škody, které na televizoru sám způsobil.
https://www.retroradar.cz/toaletni-papir-1988/
Ruční evidence přestala stačit Už v roce 1972 Tesla vykázala 81 870 pronajatých televizorů. Ruční evidence přestala podle podnikového katalogu stačit, a tak ji podnik převedl na počítač. V grafu ročních objemů pronájmu je u roku 1974 zapsáno 90 125 přijímačů. Meziročně počet stoupl o 5 668 kusů.
Rozrůstala se i síť, kde se daly smlouvy vyřídit a hlásit poruchy. Na konci roku 1966 fungovalo podle Tesly 16 středisek, v roce 1975 už 151. Většinu sítě popsané v katalogu tvořila smluvní pracoviště, zpravidla v okresních městech.