Když se podíváme na trailery a doprovodné materiály nejnovějšího Resident Evil a vedle nich postavíme první díl série od Paula W. S. Andersona, skoro se ani nezdá, že by ty filmy měly mnoho společného. Nicméně kromě předlohy je tu vztah k popularitě videoherních filmů i nové hororové vlny. Zatímco nový Resident Evil na oboje navazuje, původní počin naopak pomohl oba filmové směry zvednout. Snímek se totiž objevil v době, kdy pomalu přicházel vzestup videoherního žánru. Videoherní adaptace z devadesátých let nebyly přijaty nijak dobře. Tvůrci ostatně adaptovali hry, jež nemají žádný příběh, což byl případ Super Mario Bros. či Street Fightera, a nelámali si hlavu s herními mechanikami. Další díla pak zápasila s podivnou estetikou.
Nicméně se objevily minimálně dva snímky, které ono prokletí zlomily – Lara Croft: Tomb Raider a Mortal Kombat. Právě Andersonův Kombat byl obrovský hit, a tak není vůbec divné, že jej Bernd Eichinger, tehdejší šéf německé produkční společnosti Constantin Film, oslovil s projektem, který jim nějakou dobu ležel na stole.
Resident Evil byl ve fázi psaní a přepisování od poloviny devadesátých let, a i když se podoba příběhu měnila, základ zůstával stejný; ozbrojené komando prověřuje laboratoř, v níž vypuklo povstání mrtvých. Jak už to s takovými snímky bývá, hledalo se hlavně správné uchopení. Andersonův příchod k tématu byla věc pro videoherní film v té době nepříliš typická. Anderson byl totiž fanda her a na Resident Evil jej fascinovaly právě filmové tradice, z nichž hra vycházela. Připomínala mu horory George A. Romera a Johna Carpentera a víc než jako skvělá hra na něj působila filmově. Fascinovala ho natolik, že napsal scénář, jenž hru přiznaně vykrádal. Ten scénář, nazvaný Undead, pak předložil v Constantin Film a producenty po jeho přečtení napadla logická otázka – proč by to měla být vykrádačka? Proč ne rovnou adaptace?
Anderson scénář přepracoval do podoby Resident Evil a v roce 2000 byl oznámen coby režisér nadcházejícího snímku. Koneckonců, Anderson dokázal, že zvládne akci, horor i úspěšný videoherní film, a vytvořil tak snímek, který působí jako dokonalý akčňák své doby, zároveň potvrdil smysl videoherních adaptací. Počin měl nicméně do přesné adaptace hodně daleko. Anderson jej totiž zamýšlel jako její prequel. Měl k tomu pochopitelný důvod. Herní Resident Evil byl hodně populární kousek, jeho příběh i postavy byly dost známé a snímek cílil hlavně na fanoušky. Jenže hrozilo, že hráč půjde do kina a bude vědět, co se v příběhu stane. Bude vědět, kdo je hrdina, kdo je zrádce, kdo zemře a kam se příběh posune.
Filmový Resident Evil se měl původně jmenovat Resident Evil: Ground Zero, aby bylo jasné, že se odehrává před událostmi hlavní ságy. Navíc se v něm neobjevily postavy z her, ale zcela noví protagonisté a snímek navíc ukazuje, jak se vlastně Raccoon City stalo epicentrem zombie nákazy. Přesto si počin uchovává určité herní prvky, a to hlavně skrze hrdinku Alice (Milla Jovovich). Ta sice oficiálně patří ke korporaci Umbrella, a má tak všechny schopnosti potřebné k zabíjení zombies, ale na začátku příběhu ji poznáváme jako postavu se ztrátou paměti. Svůj vlastní svět objevuje poprvé, zároveň zaujímá pozici divákova pohledu. Poprvé poznáváme Umbrellu, Úl i zákonitosti T-viru společně s Alicí. Zároveň se Anderson soustředí na všechny prvky, které si hráč pamatuje, a zcela je přizpůsobuje tehdejším trendům.
Zároveň klade hrdinům do cesty překážky, jež sice hráči her Resident Evil neznali, hráči her obecně ale ano. Laserová mříž krájící vojáky na kostičky přitom zapadá do tehdejšího stylového trendu. Snímek používá specifickou estetiku thrillerů z počátku nultých let. Styl znamenal futuristický vzhled i potřebný soundtrack. Kulisy stály na chladném prostředí plném počítačů, techniky, moderních zbraní a znepokojivých hologramů. To doplňoval soundtrack Marca Beltramiho a Marilyna Mansona. Hudební doprovod spojuje elektrické kytary s elektrem a celý film tak noří do klasické polofuturistické estetiky, jíž se vyznačoval například Blade, nebo právě Tomb Raider. Resident Evil je tak prakticky klasicky dobový film.
Zároveň v něm Anderson využívá tělesnost dvojím protichůdným způsobem. Na jednu stranu celkem průhledně pracuje s tělem Milly Jovovich, sošností vojáků a stylizovaným pohybem, v němž postavy vypadají dobře. Naproti tomu jsou tu zombies, odpudivý digitální mutant, dobrmani bez kůže a extrémně znepokojivý hologram počítače Red Queen. Film ukazuje technologicky přesný a vyspělý, až sterilní svět, a narušuje jej příšerami, jejichž samotná existence je urážkou všeho estetického. V souladu s dobou vzniku jsou všechny zmíněné příšery vyjma nechutně namaskovaných nemrtvých prudce digitální. Tvůrcům se tak povedlo vytvořit hit, jenž je akční oddechovkou a znepokojivým hororem současně.
Přitom se nijak nesnaží být něčím víc než zábavou, atrakcí kloubící naléhavost hororových prvků s atraktivitou akčních scén. Na fanoušky to udělalo dojem. Proti rozpočtu 33 milionů dolarů utržil Resident Evil 102,98 milionu dolarů, čímž ovlivnil kinematografii ve dvou směrech. V první řadě vznikaly další videoherní filmy, byť se nedočkaly ještě takové renesance, jakou zažívají dnes. Navíc se do kin vrátily oživlé mrtvoly. Tentýž rok měla premiéru pecka 28 dní poté, o dva roky později debutoval Zack Snyder se svým dosud nejlepším filmem Úsvit mrtvých. Zároveň se Resident Evil začal měnit ve franšízu se značně proměnlivou kvalitou a velmi specifickou estetikou.

Nové Resident Evil je trochu zrcadlem toho, co první Resident Evil znamenalo před lety. Tehdy nastartoval dva trendy díky tomu, že vycházel z estetiky tehdejších filmů a navazoval na poetiku tehdejších her. Nový Resident Evil se podle všeho blíží tomu, jaké jsou poslední herní přírůstky série, zároveň navazuje nejen na vlnu současných videoherních snímků, ale také na nebývalou hororovou popularitu. Jestli se mu bude dařit podobně, to uvidíme až 17. září, kdy má film premiéru.
Podívejte se také na nejlepší videoherní adaptace podle Kinoboxu.
Zdroje: PC Gamer, SyFy, The Guardian, Wikipedia, Kinobox