Podle dat z řady studií, která zpracoval e-shop pro zdravou sexualitu YOO.cz, používá online seznamky více než 50 % českých singles. Zkušenost s nimi však není pro všechny pozitivní: 50 % Čechů, kteří seznamovací aplikace vyzkoušeli, hodnotí svou zkušenost negativně. Nespokojenost přitom častěji uvádějí ženy. Rozpor je patrný i v tom, jak lidé online seznamování vnímají. Seznamky považuje za běžnou součást současných vztahů 63 % Čechů, ale téměř 90 % lidí dává přednost osobnímu seznámení před tím přes internet. Zároveň 75 % považuje schůzky domluvené online za rizikové. Přesto aplikace dál používáme. Jedním z vysvětlení může být způsob, jakým jsou navržené a jak pracují s naší pozorností.
Když hledání partnera připomíná ruskou ruletu
Už v roce 1988 si laureát Nobelovy ceny Dale Mortensen představoval, že algoritmy jednou pomohou propojovat lidi, kteří se k sobě hodí. Dnešní podoba online seznamování však přináší také otázku, komu vlastně prospívá, když se uživatelé v aplikaci zdržují co nejdéle. Tinder, Grindr a další platformy, z nichž mnohé vydělávají na předplatném, mají totiž z obchodního hlediska problém, pokud uživatel najde partnera, aplikaci přestane potřebovat a může zrušit i placené členství. „Aplikace jako Tinder fungují spíš jako výherní automaty, než jako dohazovači. Jejich algoritmy jsou navrženy tak, aby maximalizovaly náš čas strávený jejich používáním – ne šanci na úspěšné vztahy,“ vysvětluje ekonomka Rebekka Grun von Jolk Ph.D.
Nejistota, zda další přejetí profilu přinese shodu neboli match, připomíná princip hazardní hry. Výsledek není pokaždé stejný, a právě nepředvídatelnost může člověka motivovat k dalšímu pokusu. Když ke shodě dojde, mozek reaguje mimo jiné uvolněním dopaminu, který souvisí s motivací, očekáváním odměny a pocitem potěšení.
Frustrace jako součást výdělečného modelu
Pocit, že by další pokus mohl konečně vyjít, uživatele vede k pokračování. Na možné návykové stránce používání seznamovacích aplikací upozorňuje také výzkum Stanfordské univerzity. Podle něj téměř 50 % aktivních uživatelů Tinderu nemá zájem o skutečné rande. Aplikaci využívají především k regulaci emocí, posílení sebevědomí (ego boost), zahánění nudy nebo pro vzrušení, které přináší samotné získávání shod.
Obchodní příležitost se otevírá zejména tehdy, když se kýžené výsledky nedostavují. Uživatel může začít pochybovat o svém profilu nebo o vlastní atraktivitě a aplikace mu nabídne placenou možnost, jak situaci změnit. Může jít například o „boost“, který profil na určitou dobu zviditelní, nebo o přechod na prémiové členství. Za další platbu tak slibuje větší šanci, že si ho někdo všimne.
Právě tady se střetává příslib hledání vztahu s ekonomickým zájmem platformy. Zklamání, osamělost či pocit odmítnutí mohou uživatele přimět investovat další peníze do služby, která mu má nabídnout novou naději. Místo aby byl úspěch v podobě nalezeného partnera konečným cílem, může se z neúspěchu stát zdroj dalších příjmů. To ovšem samo o sobě neznamená, že každá aplikace záměrně brání vzniku vztahů; ukazuje to však na napětí mezi dlouhodobým používáním služby a cílem, kvůli němuž do ní člověk přišel.
Jak seznamky používat, aniž by zabíraly celý život
Online seznamování nemusí být zbytečné ani předem odsouzené k neúspěchu. Pomoci může změna očekávání: nevnímat aplikaci jako zaručenou cestu k partnerovi, ale spíš jako jeden z možných způsobů, jak poznat nové lidi. Je rozumné stanovit si časový limit, věnovat aplikaci jen několik minut denně a nenechat virtuální hledání vytlačit setkávání v běžném životě.
Seznamka může být užitečným prostředníkem, neměla by se však stát hlavním měřítkem vlastní hodnoty ani nekonečnou hrou o další shodu. Skutečné setkání s někým zajímavým se totiž nemusí odehrát za placenou funkcí nebo za prémiovým členstvím.
Zdroje: Psycholody Today, Futurity
Související články