Na jaře následujícího roku se jeho stav výrazně zhoršil. „Bylo mi opravdu hodně špatně, byl jsem malátný a cítil jsem se slabě. Raději jsem si zavolal sanitku,“ popisuje pan Lev. Ta ho nejprve převezla do Nemocnice Milosrdných bratří, odkud ho odeslali na podrobnější vyšetření do Fakultní nemocnice Brno. „Lékaři zjistili, že mám dilatační kardiomyopatii. Vysvětlili mi, že je to onemocnění srdečního svalu, při kterém se zvětší srdeční komora a zeslábne. Srdce se pak nedokáže dostatečně silně stahovat a vypuzovat krev do těla, což může být příčinou vzniku srdečního selhání,“ přibližuje Lev, který začal okamžitě podstupovat terapii.
Problémy ale neustaly a sanitka odvážela Lva do nemocnice ještě několikrát – s obdobnými obtížemi jako poprvé. Kromě léků na srdce bral i léky na tlak a vysoký cholesterol a léčit se začal také s chronickou obstrukční plicní nemocí.
Později přešel Lev do péče prof. MUDr. Jana Krejčího, Ph.D., přednosty I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny. „Pan profesor mi provedl i další vyšetření, například biopsii srdečního svalu, a terapii průběžně upravoval podle vývoje mého stavu. V té době jsem sice dál normálně pracoval, zároveň mi ale přiznali invalidní důchod 1. stupně,“ říká Lev, kterému prof. Krejčí nasadil mimo jiné moderní typ léčby na srdeční selhání – tzv. glifloziny.
Zlom přišel na začátku roku 2024, kdy Lev prodělal infarkt myokardu. „Už o Vánocích mě občas bolelo na hrudi a hodně jsem se zadýchával. V té době už jsem nekouřil. Bylo mi jasné, že problémy souvisí se srdcem. Po Novém roce se mi v práci hodně přitížilo, a tak jsem odjel rovnou do nemocnice. Lékaři mi udělali EKG vyšetření, které odhalilo infarkt,“ přibližuje Lev, kterého okamžitě převezli na operační sál, kde mu zprůchodnili postiženou srdeční tepnu, zavedli stent do věnčité cévy, a obnovili tak přívod krve k srdečnímu svalu. „Ihned poté se mi výrazně ulevilo,“ doplňuje.
Lev pak zůstal tři měsíce doma a na několik týdnů odjel i do lázní. Na kontroly nadále pravidelně dochází k profesoru Krejčímu, který je s efektem již dříve zavedené léčby i s terapií nasazenou po prodělaném infarktu spokojený. „Můj zdravotní stav je v současné době stabilizovaný. Cítím se dobře a už se zdaleka tolik nezadýchávám. Jsem moc rád, že mohu navzdory zdravotním problémům zase chodit do práce a normálně žít,“ uzavírá Lev.
Komentář prof. MUDr. Jana Krejčího, Ph.D., přednosty I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a předsedy České asociace srdečního selhání České kardiologické společnosti:
„Tento příběh dokumentuje zásadní změny, ke kterým v posledních přibližně deseti letech došlo v léčbě srdečního selhání. Případ pana Lva je medicínsky zajímavý také tím, že přestože v roce 2015 byla vyloučena jako příčina jeho obtíží ischemická choroba srdeční, dostal s odstupem necelých deseti let infarkt myokardu, který jeho stav dále zkomplikoval. Naštěstí se v průběhu let výrazně rozšířily farmakologické léčebné možnosti, včetně možnosti léčby glifloziny, díky nimž se podařilo nejenom zvládnout srdeční selhání, ale také zajistit ochranu funkce ledvin. To vše zlepšuje jak kvalitu života pacientů, tak jejich celkovou prognózu.“