Česko sice není na východní hranici NATO, ale z aliančních plánů už vypadlo staré dělení na týl a bojovou zónu. Přes české území by v krizi jely spojenecké posily na Slovensko, do Polska a Pobaltí a opatření, která k tomu NATO může spustit ještě v míru, by vázala většinu české armády.
„Česko sice není nikde na červené linii, ale dělení na týl a bojovou zónu už padlo,“ řekl na semináři Připravený stát generálmajor Miloslav Lafek, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR. Akci koncem září pořádal Institut 17, politický institut ODS, s Konrad-Adenauer-Stiftung.
Lafek za dvě hlavní hrozby definované na úrovni NATO označil agresivní Rusko a terorismus z afrického prostředí.
Pro českou armádu z toho podle něj plynou tři úkoly: naplnění spojeneckých závazků směrem na Slovensko, do Polska a Pobaltí, podpora spojeneckých vojsk na území Česka a obrana včetně vnitřní bezpečnosti, na které by se vedle policie podílela i armáda.
Kritická je rychlost rozhodování
Česko je v plánech NATO primárně jako tranzitní země. Scarlett Waitzmanová, která se 13 let na ministerstvu obrany věnovala plánování obrany, krizovému řízení a odolnosti státu, na semináři popsala, jaké konkrétní kroky mohou přijít dřív, než jakékoli politické rozhodnutí o kolektivní obraně.
„Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě může i bez politického rozhodnutí vyhlásit vojenský pohotovostní stav. To je soubor zhruba dvou set opatření v dopravě, kyberbezpečnosti nebo zdravotnictví a čeká se, že státy připraví území k provedení plánů,“ řekla. Následovat může i částečná aktivace logistických hubů pro přesun sil, přespání vojáků a dotankování strojů.
„To se může stát klidně zítra nebo za týden. A je to dávno před článkem 5. V Česku na to nejsme připraveni, ale váže to až 85 procent české armády, byť jsme pořád v míru,“ popsala Waitzmanová s tím, že jde o alianční postupy.
Teprve když odstrašení v této fázi nezabere, přichází aktivace vojenských plánů NATO a rozhodnutí politiků. Až pak může přijít na řadu článek 5.
V krizi už jsme, hybridní působení běží, v evropském prostoru se denně něco stane. Hranice mezi civilní a vojenskou krizí se maže.
Premiér Andrej Babiš po schůzce s prezidentem Petrem Pavlem řekl, že pokud by Rusko napadlo pobaltský stát, „podle článku 5 musíme vyslat dvě naše mechanizované brigády“.
Právně to však tak automatické není. Článek 5 je i podle expertů a účastníků semináře především politická deklarace, kdy ozbrojený útok na jednoho člena se považuje za útok na všechny. Každý spojenec pak ale podnikne takovou akci, kterou sám považuje za nutnou. Konkrétní rozsah sil je tedy věc národního rozhodnutí a předchozích příslibů, ne příkaz plynoucí ze smlouvy.
„Článek 5 je politická deklarace. Kritická je rychlost rozhodování a připravenost státu,“ řekl generál Lafek.
Petra Ditrichová, právní poradkyně náčelníka Generálního štábu, doplnila, že článek 5 je reaktivní pro situaci, kdy ozbrojený útok už nastal. Otevřená však podle ní zůstává otázka, zda prahu ozbrojeného útoku mohou dosáhnout i kybernetické a hybridní akce.
Důležitější je podle ní článek 3: povinnost států budovat vlastní i společnou schopnost útoku odolat.
Když přijde zelený mužík
Jak může test článku 5 vypadat v malém, nedávno načrtl americký Institut pro studium války na příkladu estonské Narvy. Šedesátitisícové město leží na hranici s ruským Ivangorodem, dělí je jen řeka a většina obyvatel je ruskojazyčná.
Jsem přesvědčen, že článek 5 by zafungoval, a Rusko to ví. Proto podle mě neplánuje velkou ofenzivu na Západ. Pravděpodobné jsou ale lokální provokace, sabotáže a teroristické útoky.
Bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd UK scénář na debatě The World Ahead přiblížil takto: vyprovokovaná stížnost ruskojazyčné menšiny na útlak, obsazení radnice a institucí, neuniformovaní příslušníci ruských speciálních sil, kteří hranici přejdou jako civilisté.
Do toho Rusko stáhne do akce své operátory dronů a nasadí stroje na optickém kabelu, aby eliminovalo prostředky elektronického boje, v němž je NATO na východním křídle silné.
„Rusko by pak vedlo údery na zásobovací trasy ve chvíli, kdy se spojenecké jednotky začnou přesouvat,“ popsal možný postup Bříza.
Podstatné podle něj by pak bylo hlavně to, jaká reakce by přišla zejména z Berlína a Paříže: zda politici řeknou, že kvůli Narvě nehodlají riskovat větší válku: „Budeme kvůli malé Narvě riskovat třetí světovou válku? Stojí nám to za to? A to je přesně to, co Rusko chce: rozklížit jednotu a soudržnost NATO.“
Bříza se přitom neobává, že by článek 5 formálně selhal. Poukazuje na vstup Finska a Švédska, který si vynutila ruská agrese, a na to, že Finsko, Švédsko, země Pobaltí a Polsko by podle něj samy měly sílu ruský nápor zastavit a váhající by se přidali.
„Jsem přesvědčen, že článek 5 by zafungoval, a Rusko to ví. Proto podle mě neplánuje velkou ofenzivu na Západ,“ řekl. Nevylučuje ale lokální provokace, sabotáže a teroristické útoky.
„Rusko nás testuje. A je potřeba najít a vystihnout ten bod zlomu, kde musíme zareagovat víc než jen verbálně,“ konstatuje Bříza.
To potvrzuje i generál Lafek: „Rusko nás neustále testuje: v kyberprostoru i v realitě. V krizi už jsme, hybridní působení běží, v evropském prostoru se denně něco stane. Hranice mezi civilní a vojenskou krizí se maže.“