Nový film z pera Andrewa Kevina Walkera, jenž víceméně vynalezl moderní velkoměstský thriller napínavým Sedm (Se7en), v mnoha ohledech tlačí na pilu. Název Psychozabiják (Psycho Killer) nenechává prostor pro představivost stejně jako titulní maskovaný řezník zanechávající satanské symboly, jemuž šlape na paty policistka (Georgina Campbell), jíž zavraždil manžela. Na Disney+ se ale můžete přesvědčit, že tenhle obrovský kritický propadák z amerických kin má v rukávu pár žánrových trumfů. Pozornosti se mu ostatně zatím dostává trestuhodně málo.
Film Davida Finchera z roku 1995, v němž Brad Pitt a Morgan Freeman nahánějí metodického sériového vraha skrz provazce neustávajícího deště, je ve svém žánru jedním z nejváženějších. Sedm nás ponořilo do dekadence nepojmenovaného města a rozplétalo neuvěřitelně komplexní pletichy jeho nejvyšinutějšího obyvatele, jenž zanechává stopy vedoucí k dalším obětem a explicitně poukazuje na hříšný stav společnosti, která dle jeho mínění spěje k pekelné apokalypse. Walkerův scénář jde od jisté chvíle zcela proti žánrovým pravidlům, současně však naplňuje temný investigativní mustr a představuje ikonického filmového zloducha, jehož přepálená vize má takřka parametry bondovské zlotřilosti.
Walker už podobného úspěchu nedosáhl, ale podepsal se také pod skvělou Ospalou díru nebo pod Fincherova netflixovského Zabijáka, který rovněž stojí na tom, že opakovaně podkopává protagonistovy metodické plány a staví před něj sérii nezvyklých překážek. Ještě v devadesátkách rovněž napsal často vzpomínaný thriller 8 mm, který velmi systematicky rozvíjí psychologii vyšetřovatele snuff filmů, jenž propadá stále hlouběji do obecně mytizovaného prostředí, reprezentujícího ten nejtemnější subžánr ze všech. V Psychozabijákovi se zkušený scenárista pokouší zvěčnit řadu svých osvědčených procesů v příběhu, který je principiálně klišé, ale už svým uchopením a zvolenou komunikativností se v lecčems vyjímá a nastoluje nový směr.
Film se totiž odehrává především na cestě a je hororově laděným zástupcem road movie. Nikoli však ve stylu Stopaře či Smrt přichází v bílém – hraje si spíš s hypotetickým scénářem, že Michael Myers zamává Laurie Strode a projíždí Spojenými státy za novým posláním, které přesahuje vraždy dospívajících chůviček. Ačkoli vyšetřovací linie je přítomná a Walker ji napojuje na policistku (Campbell), již motivuje osobní msta a před FBI ji dostává vyvinutý detektivní instinkt, hlavní postavou je právě málomluvný hromotluk s obličejem zakrytým čímsi, co připomíná plynovou masku. Mediálně propíraný postrach za sebou zanechává krvavou spoušť i satanistické obrazce a jeho řádění nápadně připomíná otřesný případ z minulosti, s nímž Walker celkem nepředvídatelně pracuje.
Příběh se v pouhých devadesáti minutách aktivně hýbe na dvou frontách, a byť se místy vkrádá pocit, že něco bylo ustřiženo a jinde se tvůrci spokojili s nepřesvědčivou zkratkou, dění se celkem napínavě sbíhá do závěrečného odhalení, respektive do finálního střetu, kdy vrahovy motivace naberou v tomto žánru nevídaných rozměrů. Walker jako by v tu chvíli navíc přiznal, že tak povrchní a otřepané postupy aplikoval naschvál, a přiklání se až k černohumornému zveličování, kdy svět filmu kompletně zašmodrchá a divákům se nahlas vysměje.
Silný koncept je v Psychozabijákovi, který na pár scén přivítá také legendárního Malcolma McDowella, obrovsky nápadný. Walker ostatně první draft dokončil už v roce 2007 a neúspěšné pokusy o jeho realizaci se táhly přes podstatnou část minulé dekády. Až roku 2023 nezávislé studio New Regency natáčení odsouhlasilo a režie se debutově ujal renomovaný producent Gavin Polone (Zombieland). Distribuce připadla 20th Century Studios pod správou Disneyho a tam jako kdyby si s novým Walkerem, jehož látka skoro za dvě dekády v jejich očích příliš zestárla, nechtěli špinit ruce. Psychozabiják obdržel minimální marketing, a když vstoupil koncem února do amerických kin, nepřišel na něj skoro nikdo. Desetimilionový rozpočet se vrátit nepodařilo a tržby nepřesáhly tři miliony dolarů.
Kritici navíc byli na podezřele zamlčovanou premiéru nastartovaní a v prvních dnech ji roztrhali na kusy. Na shromaždišti recenzí Rotten Tomatoes film zprvu neobdržel ani jedinou pozitivní recenzi, v současnosti se pyšní jen 9 % pozitivních z 46 recenzí. Propadák rozměrů Grand Canyonu vstoupil koncem léta potichu na stream a tam se rovněž kdovíjak nevyjímá, i když v obecné nabídce Disney+ příběh o satanistickém vrahovi bezesporu zaujme. Plnoletí diváci (zvlášť mladším patnácti let film opravdu nedoporučujeme, na to je v něm úderů sekyrou a stříkající umělé krve přespříliš) by ale mohli objevovat skryté půvaby téhle vypravěčsky rytmizované a poměrně agresivní hříčky, která sbírá i své zastánce.
Jim Hemphill například bránil snímek v rubrice The Correct Opinion na IndieWire, kde ho považuje za „neprůstřelně vystavěný (má necelých 90 minut a neobsahuje jediný zbytečný záběr) stejně jako avantgardní. Obratně přeskakuje mezi různými perspektivami a odvádí divákovu pozornost od detailů ukrytých přímo na očích – často ve zvukové stopě –, které postupně ukazují cestu k totálně šílenému rozuzlení, aniž by mu kdy dovolil dostat se v příběhu byť jen o pár minut napřed.“ Zatímco tvůrci jako Zach Cregger (Barbar) či JT Molner (Strange Darling) za svou odvahu transformovat hororově-thrillerový žánr obdrželi uznání, Walker a Polone podle Hemhilla dostali nezasloužený výprask.
Obrázek si na Disney+ můžete udělat sami. Podívejte se také na žebříček nejlepších thrillerů všech dob na Kinoboxu.
Zdroje: IndieWire, Rotten Tomatoes, Kinobox