ROZHOVOR. Ruské tajné služby jsou neúprosné a Evropa by měla očekávat další případy typu Jan Marsalek z kauzy Wirecard, varuje v druhé části rozhovoru pro HlídacíPes.org bývalý důstojník CIA Sean Wiswesser. Ten působil v minulosti mimo jiné v zemích bývalého Sovětského svazu a letos vydal knihu, v níž na základě svých zkušeností popsal ruské špionážní metody a cíle.
Vzhledem k vašim znalostem Ruska, jak bychom podle vás měli vnímat opakované hrozby Vladimira Solovjova nebo Sergeje Lavrova, že Moskva odpálí rakety na Berlín, Paříž, Londýn atd.? Měla by je Evropa brát vážně, nebo si myslíte, že se jedná jen o formu zastrašování?
Ne, neměli bychom je brát vážně. Máme alianci NATO, kterou Ruská federace velmi závidí. Jejich chřestění raketovými a jadernými zbraněmi má být vydíráním, kterým Západu říkají: „ Zdržte se pomoci Ukrajině, nebo uvidíte!“ Za studené války jsme měli politiku v podobě hrozby vzájemného zničení. Pokud chcete riskovat jadernou válku nebo eskalaci směrem k ní, riskujete vlastní zničení. V posledních letech se tzv. MAD (mutually assured destruction, vzájemně zaručené zničení, pozn. red.) praktikuje pouze jedním směrem – Putin eskaluje a my na Západě se většinou podřizujeme a jsme zastrašováni. To není udržitelná politika.
Toto je druhá číst rozhovoru s bývalým důstojníkem CIA Seanem Wiswesserem, první část je dostupná ZDE.
Zapomněli jsme na ponaučení z doby před 90 lety, kdy jiný diktátor s „křivdami“ zneužil touhu Evropy po míru a my – USA i Evropa – jsme přitom ponechali československý lid napospas Hitlerovi. Jak řekl Churchill o Mnichově v roce 1938: „Volba byla mezi hanbou a válkou, vybrali jste si hanbu a budete mít válku.” A měli jsme největší válku a pohromu v historii, světovou válku, která stála desítky milionů životů. Odstrašování funguje pouze tehdy, je-li prováděno s konkrétními kroky ke zmírnění eskalace. Musíme proti Rusku tvrdě zasáhnout, když eskaluje válku na Ukrajině a vede hybridní válku proti Západu.
Zmiňujete také ruskou podporu extremistických politických stran v Evropě. Měl jste možnost pozorovat, jak se to děje?
Nemohu se vyjadřovat k jednotlivým vyšetřováním; v tomto ohledu se odvolávám na vaše služby v Evropě. Rusko a SSSR však mají dlouhou historii vměšování do voleb, včetně tajného financování stran a politiků nakloněných jejich politice, „aktivních opatření“ nebo informačních operací určených k ovlivnění veřejného mínění a dalších taktik. Podrobně je popisuji v 9. kapitole knihy, včetně případu Brexitu a amerických voleb v letech 2016 a 2020.
V podstatě se jedná o útoky proti demokracii ve velkém měřítku spíše než proti kterékoli jedné straně. Cílem je cynicky se nás pokusit přesvědčit, že demokracie nefunguje a že svobodné a spravedlivé volby nemají smysl – to slouží Putinovi. Pro něj a pro jeho režim v Rusku je jedinou hrozbou demokracie. Kdyby byly v Rusku svobodné a spravedlivé volby, Putin by už nebyl u moci. V knize opět nabízím čtenářům mnohem více důkazů k zamyšlení, citovaných mnoha příklady a více než 250 citacemi v poznámkách na konci.
Ruským složkám je jedno, kdo je prezidentem Spojených států, prezidentem Francie nebo premiérem Spojeného království. Mohou využít dočasných posunů v politice USA nebo spojenců a chopit se příležitostí. Ale jak mi řekl onen ruský důstojník, nezáleží na tom, kdo je ve Washingtonu. Jejich cílem je zdiskreditovat naše demokracie a všechny volby na Západě – zajistit, aby Rusko bylo vnímáno jako správné. To se během mé kariéry nikdy nezměnilo.
Sean Wiswesser
Odborník na národní bezpečnost s třicetiletou praxí v amerických zpravodajských službách, zahraničních službách a obraně. Jako bývalý vyšší operační důstojník CIA absolvoval několik zahraničních misí – včetně ve válečných zónách – a zastával pozici náčelníka stanice CIA a vedoucího pro společné úkoly v rámci zpravodajské komunity. Je mezinárodně uznávaným řečníkem na témata zpravodajských služeb, ruské špionážní řemeslné práce a globální bezpečnostní záležitosti. Je autorem knihy s názvem „Řemeslné práce, taktiky a špinavé triky: Ruská zpravodajská služba a Putinova tajná válka“, která vyšla letos. Kniha popisuje vývoj ruských zpravodajských služeb, jejich boj proti Západu a jejich roli v moderní hybridní válce.
Jak je podle vás možné, že se ruská ekonomika i přes sankce nezhroutila?
Ruská ekonomika, stejně jako velká část společnosti, byla v době války odolná. Bohužel pro nás, a zejména pro Ukrajinu, jejich ekonomika se ještě více zaměřila na domácí trh a stala se více závislou na Číně, se kterou sdílí velkou hranici. Země, které s nimi a Čínou také sousedí, tzv. stany, také umožnily obcházení sankcí. Jejich služby v této části světa jsou zkorumpované a zavázané Rusku, takže tyto autokracie – podobně zatížené korupcí – jsou úrodnou půdou pro obcházení sankcí a pro pomoc Rusku udržet jeho válečný aparát nad vodou.
Ve válce se vždycky stane tragédie, ale Rusko se vůbec neomlouvá za své drzé útoky na civilisty. Na Ukrajině zemřely tisíce dětí v rukou kremelské válečné mašinérie.
V posledních týdnech se na sociálních sítích množí videa Rusů, kteří si stěžují zejména na nedostatek benzinu v zemi. Mohlo by to být, konečně velká nespokojenost místních obyvatel, „začátek konce“?
To si nemyslím. Rusové v průběhu dějin ukázali, že jsou schopni akceptovat nevyčíslitelné lidské utrpení. Propaganda, kterou byli v posledních letech krmeni, je velmi těžká a z Putinových úst jim říká, že bojují proti „fašismu“, naprostá lež, a proti celému NATO a USA. To jsou výmysly, ale v Rusku je nulová svoboda tisku. Takže Rusové z větší části nevědí, čemu čelí a proč trpí.
A vládnoucí elity v Moskvě a Petrohradu trpí nejméně. Válku a její náklady nesli z velké části Rusové v tom, co nazývají (stále jako v carských dobách) „guberniemi“. Vládnoucí elity je třeba nechat pocítit důsledky války a poklona Ukrajincům za mistrovské zaměření na energetický sektor, který může mít dopad na celou společnost. Doufám, že se jim bude i nadále dařit. Nejsem však pro cílení na civilisty na žádné straně. Rusové se těchto zločinů dopustili, ale věřím, že se Ukrajinci ze všech sil snažili vyhnout válečným zločinům. Ve válce se vždycky stane tragédie, ale Rusko se vůbec neomlouvá za své drzé útoky na civilisty. Na Ukrajině zemřely tisíce dětí v rukou kremelské válečné mašinérie.
Proč si myslíte, že je Prigožinova vzpoura Západem vnímána nesprávně? Co tedy Prigožin doopravdy chtěl?
Tato událost je široce nepochopena. Jak jsem uvedl ve svém publikovaném článku na toto téma v Cipher Brief, který byl publikován u příležitosti tříletého výročí Prigožinovy vzpoury, Prigožin nepochodoval na Moskvu, aby svrhl Putina. Během celé krize Prigožin směřoval svůj vztek v drtivé většině na ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova. Jeho mimořádné veřejné odsouzení v týdnech před vzpourou, kdy na oba křičel v ruské televizi, ohromilo celé Rusko, ale na Západě se mu nedostalo velké pozornosti. Prigožin obvinil vojenské vedení z korupce, podvodů a katastrofálně špatného řízení války na Ukrajině. Jeho cílem bylo je ponížit, vynutit si jejich odstranění a donutit Putina k intervenci – ne samotného Putina nahradit. Křičel do ruských kamer: „Šojgu! Gerasimov!!“ Ale ani jednou nevykřikl Putinovo jméno. Věděl, kde se svým hněvem přestat.
Západní pozorovatelé příliš často interpretovali vzpouru jako vlastní naděje na změnu režimu a revoluci. To se nikdy nestalo; ruské bezpečnostní služby příliš úzce drží jakýkoli disent v sevření. Komunita byla bojem elit v rámci stávajícího systému, nikoli revolučním hnutím proti němu. Pochopení tohoto rozdílu je zásadní. Vnitřní boje elit by neměly být automaticky zaměňovány za bezprostřední kolaps režimu. A kriticky je důležité, že v autokracii, jako je Rusko, mohou koexistovat slabost i odolnost.
Rusko pod Putinem dále prokázalo pozoruhodnou schopnost překonávat své strukturální a korupční zranitelnosti a opakovaně se uchylovat k agresi. Tři roky po vzpouře Wagnerovců by největší analytickou chybou byla tatáž, která se stala v červnu 2023: dovolit naději nahradit poctivé hodnocení. Nemůžeme jen zadržovat dech, čekat na další fámu o neshodách elit a přesvědčovat se, že diktátor – a bezpečnostní stát, který pracně budoval po dobu dvaceti šesti let – se zhroutí pod vlastní vahou. Nebude to tak snadné. Pokud má být ruská agrese nakonec poražena, bude to vyžadovat trvalé odhodlání Západu, pokračující podporu Ukrajiny a jasné pochopení silných i slabých stránek protivníka, kterému čelíme.
Strategie vyžaduje stejnou trpělivost, jakou volá současný optimismus. Naše strategie však vyžaduje také větší odhodlání a také něco dalšího, co v roce 2022 – a po většinu Putinovy vlády – chybí – důvěryhodnější odstrašující prostředek ze strany Západu.
Rusko je obrovský kleptokratický systém založený na hluboce zakořeněné korupci. Ruské služby tento feudální systém řídí.
V úryvku z vaší knihy zmiňujete, že ruští agenti jsou cvičeni v korupci na své Akademii zahraniční rozvědky, která se nachází v sektoru zvaném „Lesy“ v Čeljabinské oblasti za Moskvou. Měl jste možnost tuto oblast a Akademii osobně navštívit?
Ne, nikdy jsem ji nenavštívil, nemyslím si, že by ji tam v poslední době navštívili důstojníci CIA. Nebyli bychom tam vítáni! Ale stojím si za tím, co jsem napsal v knize, a to na základě zkušeností s přeběhlíky a ruskými agenty, kteří nám byli ochotni pomoci. Ve 2. kapitole popisuji, jak jsou mladí důstojníci indoktrinováni kulturou korupce. Myslím, že to je asi lepší termín. Koneckonců, nemají kurzy o korupci, ale mladým důstojníkům je ukázáno, že je to součást jejich myšlení, že si na to musí „zvyknout“, jako v příkladech, které uvádím.
Například v knize vyprávím o mladém důstojníkovi SVR, kterému bylo řečeno, že nemůže získat nejlepší známky z cvičení, protože jeho vlastního instruktora podplatil konkurenční instruktor, aby jeho student, tedy konkurence, „nevypadali špatně“. Dá studentovi dvě lahve vodky a řekne mu: „Zvykni si.“ Takový je zkorumpovaný a rozvrácený svět SVR, FSB a GRU. V knize uvádím nespočet dalších příkladů. Rusko je obrovský kleptokratický systém založený na hluboce zakořeněné korupci. Ruské služby tento feudální systém řídí.
V knize také popisujete, jak a proč ruské informační služby používají dvojité agenty – můžete o tom uvést nějaké podrobnosti pro ty, kteří knihu ještě nečetli?
Rusové používají dvojité agenty, tzv. podstavy nebo jiné varianty tohoto řemesla, aby se dostali do západních zpravodajských služeb. Jejich cílem je získat informace o našem řemesle, zajistit, abychom mrhali časem, ale také ospravedlnit svou vlastní existenci v jejich systémech. Jsou to falešné případy, proto termín „dvojníci“. Skutečné proniknutí do cizí vlády se nenazývá „dvojitý agent“, ale k popisu úspěšné agentské operace používáme termín proniknutí (penetrace), stejně jako Rusové.
Dvojití agenti jsou nedílnou součástí ruských zpravodajských operací po stovky let, už před Sověty. Čeka a NVKD a později KGB měly dlouhou tradici, o kterou se mohly opírat. Vždy se budou raději uchylovat k operacím dvojitých agentů, protože provozování falešného špiona proti Západu je mnohem snazší než nalezení skutečných špionů ve vlastním systému. To podrobně popisuji v 6. kapitole své knihy o jejich „špinavých tricích“ spolu se sexuální špionáží a dalšími taktikami. Mnohé čtenáře zaujaly tyto pasáže v knize nejvíce.
Bez ohledu na jakoukoli sentimentalitu na Západě – pokud si myslíme, že můžeme s Ruskem a Putinem spolupracovat – jemu je to jedno. Hlavním protivníkem budeme vždy my a druhotně naši spojenci v NATO, včetně Francie.
Setkal jste se osobně se Sergejem Treťjakovem? Co vás na jeho prohlášeních zaujalo nejvíce?
Ano, měl jsem tu čest informovat Sergeje Treťjakova, bývalého zástupce náčelníka stanice pro rezidenční oddělení SVR v New Yorku. CIA mi dovolila zmínit ho v knize jménem, zatímco v jiných případech jsem musel detaily zamlžit, abych je ochránil. Sergej bohužel zemřel přirozenou smrtí před více než deseti lety.
Byl to skvělý Američan, který obětoval mnoho, když se vzdal Ruska, aby mohl začít nový život pro sebe a svou rodinu. Byl to opravdový „špion-hrdina“, jak uvádím v doslovu knihy. Doufám, že si čtenáři knihu přečtou, aby pochopili, co touto frází myslím a proč je důležité si jeho a další pamatovat. V knize uvádím mnoho příkladů přeběhlíků a dalších ruských agentů neboli „aktiv“, jak jim říkáme – hrdinských špionů – kteří byli ochotni riskovat vše, aby nám pomohli. Právě od nich a jim podobných jsem získal hluboké uznání pro ruský lid a zároveň jsem sdílel jejich – ruské – opovržení zkorumpovaným systémem, který Rusy okrádá o svobodu a pokouší se zničit demokracii po celém světě.
V knize jste zdokumentoval příklady selhání ruských zpravodajských, vojenských a bezpečnostních složek. Mohl byste uvést příklad?
Ve své knize zdůrazňuji mnoho jejich selhání. Poznamenal to i archivář KGB, jako byl Vasilij Mitrochin (známý svou knihou „Meč a štít“ vydanou s Dr. Andrewem ve Velké Británii; na mnoho takových děl odkazuji i já ve své vlastní knize). Z materiálů, které propašoval z archivů KGB, Mitrochin poukázal na to, jak obtížné bylo tyto operace úspěšně provést. Nicméně i když uspěje jen jeden z deseti nebo dvaceti tajných agentů, stále to představuje velmi vážnou hrozbu. Jsou to hroziví protivníci.
V knize podrobně popisuji mnoho selhání těchto tajných operací – operací ruských ilegálních imigrantů ve Spojených státech. Zmiňuji se ale také o případu v Německu: ruský pár žijící pod falešnou identitou jako Anschlagovi, kteří byli obzvláště efektivní, než byli zatčeni a neutralizováni. Mezitím naverbovali nizozemského agenta a infiltrovali se do NATO. Takže je to obojí – Rusové mají obrovská selhání a mají také úspěchy, které jsou neuvěřitelně škodlivé pro Spojené státy a naše spojence. K úspěchu jim stačí, když uspějí jednou.
Dalším příkladem toho, co bylo zároveň úspěchem a nakonec i neúspěchem (protože byli dopadeni), je případ Karla Köchera a jeho manželky. Tento pár byl „předán“ KGB československou rozvědkou. Byli nasazeni jako ilegální imigranti do Spojených států a podařilo se jim proniknout do CIA. Nakonec byli kompromitováni, zatčeni a později vyměněni a předáni zpět Sovětům. Tajní agenti, a zejména ilegální důstojníci, „ilegálové“, jak jim Rusové říkají, čelí mnoha neúspěchům a omezením – neměli bychom je idealizovat. Ale když uspějí, jejich vítězství jsou extrémně nebezpečná. Zejména ilegální imigranti a jejich využívání budou vždy součástí tradice ruské rozvědky. Putin k nim má zvláštní vztah.
Co si myslíte o případu Jana Marsalka z kauzy Wirecard, který je podezřelý ze špionáže pro Rusko? Myslíte si, že celý případ Wirecard mohl být od začátku nějakým způsobem podporován Ruskem?
Opět opakuji, že se vždy zdráhám komentovat aktivní vyšetřování. Souhlasím s údajnými zjištěními britských a dalších vyšetřování, která zřejmě ukazují, že Jan Marsalek byl dlouholetým ruským agentem, který byl využíván – bohužel úspěšně – k pokusům o útok na to, co Rusko na Západě vnímalo jako své nepřátele. Neměli bychom být překvapeni.
Spojené státy a NATO zůstávají hlavními protivníky Ruské federace a jejích zpravodajských služeb. Dokud Rusko povede bývalý důstojník KGB, který se sám prezentuje jako „čekista“ (násedovník Čeky – politické policie raného komunistického režimu), nic se nezmění. V letech po 11. září, když jsem byl ještě mladým důstojníkem CIA, mi jeden ruský zpravodajský důstojník řekl: „Od studené války se nic nezměnilo. Byli jste hlavním nepřítelem Ruska, stále jste a vždy budete.“ Bez ohledu na jakoukoli sentimentalitu na Západě – pokud si myslíme, že můžeme s Ruskem a Putinem spolupracovat – jemu je to jedno. Hlavním protivníkem budeme vždy my a druhotně naši spojenci v NATO, včetně Francie. Ruské služby jsou neúprosné. Očekávejte další případy typu Marsalek v celé Evropě a další útoky na naše demokracie.
Názory respondenta v tomto rozhovoru jsou jeho vlastní a v žádném případě nereprezentují názory CIA ani názory vlády USA.
