Právo útrpné jako byznys: Za drcení palců bral kat 30 krejcarů, za smrt neručil

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Středověké vyšetřování mělo svá krutá pravidla. Přečtěte si, jak fungovalo právo útrpné, kolik bral kat za drcení palců a kdo toto šílenství konečně zakázal.

Právo útrpné neboli tortura

Zdroj: FOTO:Johann Nepomuk Schönberg, Public domain, via Wikimedia Commons

Doba čtení 3 min

Článek byl publikován 10.01.2026 14:57

Představa spravedlnosti ve středověku a raném novověku měla k dnešním soudním síním daleko. Přiznání se považovalo za korunu důkazů a cesta k němu vedla skrze přesně dávkovanou bolest. Kat nebyl jen vykonavatelem rozsudků, ale především zkušeným řemeslníkem, který podle ceníku lámal kosti, pálil kůži a natahoval šlachy. Právo útrpné, děsivá součást naší historie, mělo svá byrokratická pravidla, při nichž mrazí.

Historie vyšetřování v českých zemích má temnou kapitolu, která se začala psát už ve 13. století. Zatímco do té doby o vině a trestu rozhodoval v podstatě jen Bůh prostřednictvím ordálů, od roku 1291, kdy se o mučení zmiňuje Zbraslavská kronika, převzali iniciativu lidé s železným náčiním. Právo útrpné neboli tortura, se stalo legálním a běžným nástrojem k získání doznání. Nešlo o bezhlavé násilí, ale o propracovaný systém s vlastní legislativou, ceníkem a hierarchií, kde kat fungoval jako státní úředník s licencí na bolest.

Psychologický teror a sazby za křik

Samotnému fyzickému násilí předcházelo něco, co bychom dnes nazvali propracovaným psychologickým nátlakem. Kat si oběť nejprve „zpracoval“. Odvedl ji do ponurých prostor mučírny a provedl detailní exkurzi. Představil své pomocníky, ukázal nástroje a s technickým zápalem vysvětlil, co přesně který šroub udělá s lidskou tkání. Mnohdy stačil tento výklad, aby se obviněný sesypal. Pokud ne, přišla na řadu peněženka městské rady.

Kat byl placen od úkonu. Za nasazení palečnic inkasoval třicet krejcarů. Další stupně mučení mu vynesly až dvě kopy grošů. Motivace k důkladnosti byla tedy i ekonomická. Byrokracie pamatovala na vše – existoval dokonce „vejpis z práva“. Ten zaručoval, že pokud vyslýchaný během procedury zemře, kat za to nenese odpovědnost. Vina padala na městskou radu, která torturu nařídila.

Od palečnice po hrušku v ústech

Postup byl gradující a brutální. Začínalo se vazbou, tedy šněrováním rukou. Následovaly palečnice – kovové lišty s hroty, které drtily klouby palců. Pokud obviněný mlčel, nasadila se španělská bota na lýtka. Kat mohl bolest umocnit tím, že na kovový nástroj poklepával klíčem. Třetí stupeň představoval skřipec neboli žebřík. Tělo se natahovalo k prasknutí, klouby vyskakovaly z jamek, svaly se trhaly.

Kreativita našich předků neznala mezí. Aby křik nerušil pány soudce, vkládala se do úst takzvaná hruška – dutý kovový roubík, často naplněný drceným pepřem, který oběť vdechovala. Existovalo i „světlé trápení“, kdy se boky nataženého nešťastníka pálily svazky svící. Doznání muselo být potvrzeno i těsně před smrtí. Odsouzenec musel prohlásit, že vše, co vypověděl, „k svý duši přijímá a chce na tom umřít.“

Konec legálního mrzačení

Zlom přišel až v osvícenském 18. století, a to díky odvaze lékařů a racionalitě panovníků. Klíčovým momentem byl případ Františka Sachse ve Vídni roku 1773. Po brutálním výslechu ho vyšetřil osobní chirurg Marie Terezie. Jeho závěr byl jednoznačný: zranění jsou tak devastující, že obviněný by se ze zoufalství a strachu přiznal k čemukoliv.

Marie Terezie sice nejprve v roce 1769 vydala hrdelní řád, který torturu stále obsahoval (ač s přísnými pravidly a zákazem mučení těhotných či dětí), ale pod tlakem důkazů o nespolehlivosti vynucených přiznání ji v roce 1776 zakázala. Definitivní tečku za touto praxí udělal Josef II. v roce 1787. Zrušil nejen právo útrpné, ale dočasně i trest smrti, čímž položil základy moderního, byť stále tvrdého, trestního práva.

Společenské stigma však přetrvávalo. Kdo jednou „stál u žebříku“, byl navždy vyloučen ze slušné společnosti, a cejch hanby se často přenášel i na jeho děti.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (britannica, hrdelnipravo, hrw).

Reklama

Další články z kroniQa

Vražda pražského taxikáře zůstala 20 let bez pachatele. V ruce svíral zakrvácený kapesník, letos byl případ promlčen

Baron z Bítova choval 200 psů a u stolu mu sedávala lvice. Po válce se zastřelil, jeho vycpaní psi zůstali

Poslední majitel jihomoravského hradu Bítov baron Jiří Haas mladší choval na svém sídle stovky zvířat....

Výbuch na Sibiři vyvrátil miliony stromů, ale kráter po něm nezůstal. Záhada trvá už přes sto let

Před 118 lety explodovalo nad sibiřskou řekou Podkamennaja Tunguska neznámé těleso. Výbuch zničil miliony...

Otec poslal osmnáctiletého syna vyraždit příbuzné kvůli penězům. Oba nakonec popravili ve stejný den

V březnu 1962 naplánoval Rudolf Polák starší loupež úspor svého švagra na šumavské samotě. Jeho...

Za komunistů stál nákup potravin 208 korun, dnes 708. Z výplaty ale ukrojí mnohem méně, bydlení je jiná písnička

Srovnání cen z roku 1989 a současnosti odhaluje zásadní rozdíly v síle průměrné mzdy. Zákazníci zaplatili...

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

Právo útrpné jako byznys: Za drcení palců bral kat 30 krejcarů, za smrt neručil

Teprve 17 let je pachateli, který se pokusil nožem zavraždit náhodně vybranou běžkyni

Rodinné tajemství Jiřího Štěpničky. Sestra ho viděla den před smrtí, bratr prozradil, co mu provedl

Bylo mu 34, proslavil ho Perníkový táta. Herec RJ Mitte spáchal sebevraždu

Ošuntělé teplákovky, ale co dál? Šipkaři drze komediální terč netrefují ani omylem

Kočka zlatá: konečně druh, u kterého pan Mňau uznal název bez jediné připomínky