Britská HMS M2 dostala místo 305mm děla hangár pro průzkumný hydroplán Parnall Peto. Letadlo mělo rozšířit její rozhled, jeho obsluha však vyžadovala práci na hladině a spolehlivé vodotěsné uzávěry. Ponorka se roku 1932 potopila s celou posádkou; přesný sled událostí zůstal nejasný.
Katapult na přídi, za ním malé letadlo a vodotěsný hangár před velitelskou věží. HMS M2 spojovala dvě zařízení s rozdílnými potřebami: ponorku, která se uměla skrýt pod hladinou, a hydroplán, který potřeboval prostor pro odlet i návrat. Britové tím v meziválečném období zkoušeli získat průzkumníka, jehož základna by mohla zmizet pod vodou.
Smysl takového spojení byl srozumitelný. Pozorovatel nízko nad mořem má omezený výhled, zatímco letadlo může vystoupat a prohledat vzdálenější oblast. Jak připomíná historický rozbor ponorkových nosičů letadel od australské asociace námořních důstojníků , rozšíření průzkumného obzoru patřilo k důvodům těchto pokusů. Obtížnější otázkou bylo, kolik dalších nároků přinese ponorce obsluha jejího létajícího průzkumníka.
Místo dvanáctipalcového děla vznikla základna pro hydroplán M2 patřila k britské třídě M, jejíž nápadnou výbavou bylo dvanáctipalcové dělo, tedy ráže přibližně 305 mm. Při přestavbě o něj přišla a jeho místo převzal hangár. Nešlo o pozdější legendu: loděniční plán uchovávaný v Royal Museums Greenwich zaznamenává úpravy z října 1927 a hangár pro Peto na nástavbě ponorky.
Reaktivní pancíř představuje obrovské riziko pro vlastní pěchotu. Ochranný výbuch zasype doprovodné vojáky mrakem smrtících střepin
Prostor uvnitř hangáru určoval podobu letadla. Dobový popis v časopise Flight z června 1929 představuje Peto jako dvoumístný průzkumný dvouplošník se skládacími křídly. Po jejich složení měl šířku osm stop, přibližně 2,44 metru. Pozorovatel měl k dispozici mapy, pozorovací přístroje a krátkovlnnou radiostanici. Malé rozměry tak sloužily konkrétnímu úkolu: uložit použitelný průzkumný stroj do ponorky.
Označení „ponorková letadlová loď“ může vyvolat představu paluby plné letadel. U M2 šlo o jediný hydroplán a vybavení potřebné k jeho vypuštění, vyzvednutí a uložení. Hangár měl chránit letadlo při ponoru; katapult umožňoval jeho start z krátké paluby.
Hangár byl lehčí než dělo. Náročnější byl celý provoz Velká nástavba svádí k jednoduchému vysvětlení, že přestavba přetížila ponorku. Dobový údaj však ukazuje opačným směrem. První lord admirality oznámil parlamentu 17. února 1932 , že hangár s katapultem měl třetinovou hmotnost původní sestavy pro dvanáctipalcové dělo. Současně uvedl, že zkušenosti s přestavěnou M2 ukázaly snadné ovládání a vyvažování ponorky.
To je důležitý rozdíl mezi hmotností zařízení a náročností jeho používání. Admiralitní odpověď se týkala ovladatelnosti a vyvážení. Letecká výbava přesto přidala další práci na hladině a velký otvor, který bylo nutné před ponorem spolehlivě uzavřít.
Místo původní dělové sestavy dostala HMS M2 hangár pro jediný průzkumný hydroplán. Jeho obsluha přidala ponorce další práci na hladině. Dobová fotografická reportáž Flightu z července 1931 zachycuje oba konce letecké mise. Peto vyjížděl z hangáru na katapult, odkud odstartoval. Při návratu přistával na moři vedle ponorky a jeřáb jej zvedal zpět na palubu. Teprve po složení křídel se mohl vrátit do hangáru.
Z této sestavy vyplývá podstatná asymetrie: katapult vyřešil odlet, ale návrat stále závisel na přistání na vodě a vyzvednutí jeřábem. Úspěšný start proto sám nevypovídal o tom, jak snadno ponorka zvládne celou průzkumnou misi. Pro posouzení M2 je třeba sledovat celý řetězec od otevření hangáru až po obnovení možnosti ponoru.
Pět automobilových motorů v jednom tanku. Sherman M4A4 měl třicet válců
V lednu 1932 M2 zmizela při cvičení Dne 26. ledna 1932 vyplula M2 z Portlandu na cvičení a už se nevrátila. Zahynuli všichni na palubě. Vrak byl nalezen u dorsetského pobřeží počátkem února. Podrobný záznam Dorset Heritage Explorer uvádí otevřené dveře hangáru i později zjištěný otevřený průlez z hangáru do vnitřku ponorky.
Často opakované vysvětlení počítá s tím, že se hangár otevřel příliš brzy při vynořování. Tentýž záznam ale zachovává i další hypotézy: potíže se zátěžovými nádržemi nebo poruchu pohonu či hloubkových kormidel. Otevřený hangár mohl být cestou pro vodu, samotný nález však neurčuje, která událost nehodu spustila.
Nejistotu přiznávala i tehdejší admiralita. V parlamentní odpovědi z 5. dubna 1932 uvedla, že dosud nezískala přesvědčivý důkaz příčiny a objasnění očekává až po vyzvednutí M2. Popsala také utěsnění průlezu mezi hangárem a ponorkou pro pokus vytlačit vodu z tlakového trupu stlačeným vzduchem.
Peto byl dvoumístný průzkumný stroj se skládacími křídly. Po jejich složení měřil na šířku přibližně 2,44 metru, aby se vešel do ponorkového hangáru. Vyzvednutí nakonec zabránily technické obtíže a počasí; práce byly v prosinci 1932 ukončeny. M2 zůstala na mořském dně. Zvláštní nároky vyzvedávání ponorek jsou tématem i pozdějšího příběhu projektu Azorian a vraku K-129 , byť šlo o jinou dobu, hloubku i účel operace.
Dva uzávěry chránily dvě různé části plavidla Na konstrukčním kompromisu M2 je důležité rozlišit dveře hangáru a průlez do tlakového trupu, tedy do prostoru určeného pro posádku při ponoru. První uzávěr odděloval hangár od moře. Druhý odděloval hangár od vnitřku ponorky. Nešlo o zaměnitelné překážky: pokud byly otevřené oba, hangár mohl vytvořit souvislou cestu pro vodu až dovnitř plavidla.
HMS M2 tak ukazuje, proč nestačí hodnotit vojenský experiment podle jeho nejnápadnějšího výkonu. Letadlo mohlo odstartovat a hangár mohl být lehčí než odstraněné dělo. Bezpečnost celku ale závisela také na přechodu mezi leteckým provozem na hladině a plavbou pod vodou. Právě při tomto přechodu získávaly vodotěsné uzávěry zásadní význam.