Pohádka o starém kufru z půdy, který byl každé ráno o něco těžší

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Na půdě domu u řeky stál starý kožený kufr. Nikdo nevěděl, komu kdysi patřil. První si jeho zvláštnosti všiml Tomáš. Chtěl ho odsunout a málem si natáhl záda. Druhý den byl ještě těžší. Když ho s Anežkou otevřeli, byl prázdný. Další ráno totéž. Rozhodli se tedy hlídat.

Pohádka o starém kufru z půdy, který byl každé ráno o něco těžší

Doba čtení 1 min

Článek byl publikován 18.10.2026 15:05

O půlnoci se víko samo otevřelo. Do kufru začaly vplouvat průsvitné věci. Nedopsaný dopis. Nenavštívená teta. Odložená omluva. Výlet, který měl být „někdy“. Anežka pochopila.

Kufr sbíral věci, které lidé pořád odkládali. Proto těžkl. Děti začaly zkoumat, komu jednotlivé věci patří. Sousedka si vzpomněla, že už půl roku slibuje návštěvu sestře. Dědeček konečně napsal starému příteli. Maminka vytáhla štětce, protože už roky říkala, že jednou začne malovat.

S každou splněnou věcí byl kufr lehčí. Jedna však zůstávala. Veliká a tmavá. Patřila tatínkovi.„Co odkládáš?“ zeptal se Tomáš. Tatínek dlouho mlčel. „Chtěl jsem vás vzít k moři. Ale bojím se vody.“ Věc nezmizela. Anežka pochopila proč. Nestačilo přiznat, co odkládá. Musel udělat aspoň malý krok.

Na jaře tedy rodina odjela k moři. Tatínek první den seděl na pláži. Druhý šel po kotníky. Třetí po kolena. Nikdo ho nenutil dál.

Když se vrátili domů, kufr byl lehký. Úplně prázdný. Děti ho zavřely. Od té doby se snažily některé věci nedávat do „někdy“, když šly udělat dnes.

Samozřejmě se jim to nepovedlo vždy. Jednou se kufr zase trochu zatížil. Tomáš se usmál. „Tak kdo co odkládá?“ A celá rodina se začala smát.

Kufr už nebyl strašidelný. Stal se připomínkou. Ne všechno je třeba udělat hned. Některé věci potřebují čas. Ale pokud něco opravdu chceme, je dobré dát tomu aspoň první krok. Protože „někdy“ je velmi pohodlné místo.

Jen se v něm nic samo nepohne.

_{MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT}

Pohádka o tygříkovi Jiříkovi, který se stal vegetariánem

Pohádka o knihovnici Emě a knize, která si vybrala čtenáře

Pohádka o kocourovi Leopoldovi, který se chtěl stát námořníkem, i když neměl rád mokré tlapky

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Pohádka o skřítkovi Jáchymovi, který spravoval roztržené sny

Pohádka o domu, který se o halloweenské noci probudil a vydal se hledat své ztracené dveře

Dům rodiny Veselých stál na konci ulice už sto devatenáct let. Měl tři patra, sedmnáct oken, dva komíny a...

Pohádka o duchovi Leopoldovi, který neuměl nikoho vystrašit, ale zato fantasticky stepoval

Duch Leopold žil na hradě Hromburku. Tedy měl tam strašit. Jenže mu to vůbec nešlo. „Búúú!“ zkoušel. Znělo...

Pohádka o klukovi Matoušovi, který našel poslední list podzimu

Matouš našel poslední list podzimu na starém dubu. Všechny ostatní už spadly.

Pohádka o sově Ofélii, která každou noc četla měsíční svit ve studánce jako knihu

Sova Ofélie neuměla číst obyčejné knihy. Měsíční svit ve studánce však četla dokonale. Každou noc přiletěla...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o starém kufru z půdy, který byl každé ráno o něco těžší

„Každý den se to zhoršuje.“ Slavná bojovnice vypráví, jak Rusové likvidují pozice

„Vítej na světě, Matyášku!“ Veronika Lálová oznámila nejkrásnější životní novinku

Blecha pod mikroskopem vypadala jako příšera. Kniha Roberta Hookea ukázala svět, který člověk nikdy neviděl

Týden podle hvězd: Ryby se mohou nechat zlákat starými city, Lvi si přestanou říkat o pozornost

Konec StarDance? Producentka promluvila o budoucnosti, účast už řeší i na rok 2029