KOMENTÁŘ. Řeči o trvalé, a tedy trvající geneticky zakotvené tendenci některých národů podmaňovat si jiné národy jsou žvásty nevzdělaného majitele jednoho hnutí, jednoho podnikatelské projektu. Tomio Okamura jak přišel, tak jednoho dne odejde. A s ním i jeho zvrhlý přínos světové politologii: „politický rasismus“, píše v komentáři pro HlídacíPes.org Petr Pithart.
Vlast, zotročení, kolaborant, vlastenec – to všechno jsou silná slova. Zněla nedávno konferencí ve Sněmovně.
„Snaha nás zotročit a podmanit si nás je u našich západních sousedů už geneticky zakódovaná,“ pravil tam Tomio Okamura – muž, který má ve Sněmovně na starosti mimo jiné štafle. A který zorganizoval onu konferenci, již poctil svou návštěvou – to byste neuhodli – Miloš Zeman.
Vyplývá z toho, že nás zotročuje a podmaňuje Západ, konkrétně Evropská Unie. Lze to číst také tak, že skrze Unii si nás podmaňují Němci. Jsou k tomu předurčeni biologicky, totiž geneticky. Někdo má geneticky podmíněný tvar nosu (třeba Židi), jiný chtě nechtě musí podmaňovat.
Štafle Tomia Okamury
Druhý den po zvolení předsedou Poslanecké sněmovny loni v listopadu nechal sundat ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny v Praze. Sám při tomto aktu držel štafle, jak je vidět na videu, které Okamura nechal při této příležitosti natočit. „Právě jsem nechal sundat ukrajinskou vlajku,“ komentuje Okamura na videu, kde se za zvuku burácející hudby odstraňuje symbol, který nechávala řada veřejných budov v Česku vyvěsit na důkaz solidarity s napadenou zemí.
[caption id="attachment_151002" align="aligncenter" width="351"]
Okamura drží štafle. Zdroj: printscreen z videa SPD / HlídacíPes.org[/caption]
Kdo s vlastenectvím v pojetí účastníků nesouzněl, je kolaborant. To slovo tam bylo hojně frekventované. Kolaborant, často za mrzký peníz anebo v lepším případě z pomatenosti, spolupracuje s nepřítelem. Kolaboranty jsme po válce stavěli před soudy. Pěkně děkuji, nadějné vyhlídky…
Jak nás v průběhu dějin Západ zotročoval? Prostě i proti své vůli musel. Nemohl si pomoci, má to v sobě geneticky zakódované.
Kterak si Západ nemohl pomoci
Jak tedy bylo (brutální zkratkou): hlavně ze Západu, ale také z Východu, k nám přicházelo křesťanství, které nás vedlo mimo jiné k osvobozování otroků. Z irských ostrůvků až k nám – otonská mise, ze Soluně bratři Cyril a Metoděj. Přinášelo lásku k bližním, hlásající křesťanské náboženství někdy a někde „ohněm a mečem“. A s ním přicházel všeobecný pokrok.
Kníže Václav a jeho bratr Boleslav nechtěli, aby Češi sdíleli osudy Polabských Slovanů a řešili konfliktní situace se saskými a bavorskými panovníky každý po svém, a tak jsme úhrnem vyvázli z těchto bouřlivých vod jako křesťané a vůbec ne kolaborantsky. Prapraprapravnuk svatého Václava Přemysl Otakar II. už ovládal říši sahající od Baltu až k Jadranu.
Další naši přemyslovští panovníci vedli války sami nebo po boku jiných a z toto vznikalo postupně království české. Také z krve jiných. I český král a římský císař Karel IV. vedl dílčí války. Rozhodně jsme nebyli objektem dějin. Jaká snaha sousedních národů zotročit nás?
Prvního Habsburka (po porážce Jagellonců v bitvě u Moháče) si čeští stavové zvolili na český trůn dobrovolně, v roce 1526. Dopřáli nám po víc než století náboženskou svobodu, o jaké se jiným nezdálo.
Pod ochranou tohoto druhého nejmocnějšího rodu v Evropě, ale hlavně přičiněním mnoha našich skvělých žen a mužů, dospěli jsme ke konci 19. století – jistěže nikoli bez konfliktů – do stavu plnohodnotného národa: kulturně, sociální skladbou, politicky i ekonomicky. Na konci kruté světové války hlavně o vliv a území, kterou podstatnou měrou pomohli rozhodnout dobrovolníci zpoza oceánu, nám poslední císař byl ochoten poskytnut samostatnost v rámci federace, ale rozhodli jiní a jinak.
Od Hitlera k Evropské unii
Zotročit a podmanit si nás rozhodně chtělo až hitlerovské Německo. Také z rasových důvodů. Francie, která se nevzpamatovala z poslední války, nesplnila spojenecké závazky. Sama byla hanebně poražena, potupena. Hitlera zastavil ještě před britským pobřežím Churchill a Stalin před Moskvou. Nakonec byl poražen Amerikou. My na tom všem měli úctyhodný podíl. Američané, Kanaďané, Australané, Novozélanďané, Belgičané a jiní Západoevropané, ti všichni pak osvobozovali Československo ze západu.
Plán velkorysé pomoci (Marschallův) válkou poničeným evropským státům z vůle Stalina odmítli ti, kterým pasuje označení kolaboranti.
Z trosek poválečné Evropy se zrodil plán na Evropu tak či onak, pevněji či volněji, spojenou. Její cílová (konečná) podoba (finalité) nebyla jejími zakladateli záměrně stanovena, aby Evropa mohla být jednou těsnějším, jindy volnějším svazkem. O tom se stále jedná a bude jednat.
Od Evropské unie jsme pod nejrůznějšími tituly od vstupu do června 2026 dostali přibližně 2 biliony 390 milionů Kč. Za tu dobu jsme v paritě kupní síly předstihli Řecko a Portugalsko. V řadě ukazatelů se blížíme k Itálii a Francii.
Černoch s chirurgickým nožem
Řeči o trvalé, a tedy trvající geneticky zakotvené tendenci některých národů podmaňovat si jiné národy jsou žvásty nevzdělaného majitele jednoho hnutí, jednoho podnikatelské projektu.
Který jak přišel, tak jednoho dne odejde. A s ním i jeho zvrhlý přínos světové politologii: „politický rasismus“. Určitý národ, stát, společenství států, sotva se zrodí, už si musí podmaňovat si druhé…
Rasismus existuje, ne že ne, například u nás plakáty s černošským „lékařem“, který nám hrozí s chirurgickým nožem…