Když v roce 1976 sjela z výrobní linky v Mnichovicích u Prahy první plastová figurka s lopatou a kbelíkem, málokdo tušil, že se zrodila nejpopulárnější hračka několika generací. Osmicentimetrový panáček zedníka z výrobního družstva IGRA odstartoval éru desítek profesí, které zaplnily československé dětské pokoje. Zatímco západní děti sbíraly rytíře a indiány, v Československu se stavělo, vařilo a řídila doprava za dvanáct korun z kapesného.
Dnešní hračkářství nabízejí tisíce plastových stavebnic, interaktivních robotů a licencovaných figurek z hollywoodských filmů. V sedmdesátých a osmdesátých letech však byl dětský svět v Československu mnohem sevřenější. Dětské pokoje neurčovaly marketingové kampaně nadnárodních gigantů, ale nápaditost tuzemských výrobních družstev. Právě z jejich dílen vzešel fenomén, který svou jednoduchostí a odolností dokázal konkurovat i těm nejlepším západním vzorům: malá plastová figurka s usměvavou tváří, známá jako Igráček .
Igráček nebyl jen obyčejnou hračkou na jedno odpoledne. Představoval ucelený herní systém, který dětem otevíral svět dospělých profesí. Podobně jako se ve škole pečlivě střežila plnicí pera se zmizíkem v penálu , v kapsách tepláků a na kobercích družin kralovali plastoví panáčci s vyměnitelným nářadím.
Kapesní hra Jen počkej, zajíci! se prodala za 3 100 Kč. Jiné kusy vyšly levněji
Setkání modelářů a německá inspirace: Jak Jiří Kalina stvořil českou legendu Kořeny Igráčka sahají do poloviny sedmdesátých let 20. století do pražského výrobního družstva IGRA . Družstvo se specializovalo na mechanické hračky, plechové modely a modelářské potřeby. Klíčovou postavou celého projektu se stal konstruktér a nadšený letecký modelář Ing. Jiří Kalina , který spojil síly s návrhářkou Marií Pavlíčkovou-Krejchovou .
Jiří Kalina se na mezinárodních modelářských soutěžích osobně znal s německým konstruktérem Hansem Beckem . Beck v západoněmecké firmě Geobra Brandstätter vyvinul v reakci na ropnou krizi v roce 1974 systémovou figurku Playmobil , která šetřila drahý plast a nabízela vyměnitelné příslušenství. Kalina rozpoznal obrovský potenciál tohoto konceptu a rozhodl se jej adaptovat pro československý trh a technologické možnosti tuzemského lisování plastů v závodě v Mnichovicích u Prahy.
Název „Igráček“ vznikl přirozenou slovní hříčkou kombinující název mateřského podniku IGRA (odvozeného z ruského slova pro hru) a typickou českou zdrobnělinu. Výsledkem byla figurka vysoká přesně 8 centimetrů , která padla do dětské dlaně i kapsy u kalhot.
Igráček kuchař patřil k nejoblíbenějším postavám domácích profesí. Děti oceňovaly propracované doplňky jako hrnec či naběračku. Zedník s lopatou jako průkopník: Proč Igráček začínal na socialistické stavbě Zatímco německý Playmobil zahájil své tažení na veletrhu hraček v Norimberku v roce 1974 s rytíři, indiány a stavebními dělníky, československý Igráček vsadil na ryze civilní socialistickou realitu. Úplně první figurkou, která se na pultech obchodů objevila v roce 1976 , byl zedník .
Jak dokládají historické materiály z odborné muzejní výstavy Fenomén Igráček , kterou ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně připravilo Milevské muzeum, volba zedníka byla přímým odrazem dobové atmosféry sídlištní výstavby. Figurka byla vybavena ochrannou helmou, šedým kbelíkem a zednickou lžící. Brzy po zedníkovi následoval kuchař s vysokou čepicí, hrncem a pánvičkou, kominík se žebříkem a štětkou, silničář s lopatou, hasič , zdravotnice se stetoskopem a nepostradatelný příslušník Veřejné bezpečnosti (VB) s bílou čepicí a dopravním terčem.
Během osmdesátých let se sortiment rozrostl na více než 50 různých profesních a tematických variant . Igráček tak plnil nejen zábavní, ale i výchovnou funkci: učil děti poznávat role dospělých a představoval práci nikoli jako abstraktní povinnost, ale jako řemeslo s konkrétním nářadím v rukou.
Technická vychytávka: Proč měl Igráček otočná zápěstí dříve než Playmobil Ačkoliv byl Igráček inspirován stejnou myšlenkou jako Playmobil, po konstrukční stránce v jednom zásadním detailu svého západního sourozence překonal. Šlo o mechaniku rukou a zápěstí .
První generace německého Playmobilu z let 1974 až 1981 měla ruce vylisované z jediného kusu plastu v barvě těla. Dlaně byly fixní, takže panáček mohl nářadí držet pouze v jediném neměnném úhlu. Teprve v roce 1982 zavedl Playmobil otočná zápěstí s tělovou barvou dlaní. Československý Igráček měl otočné zápěstí už od své premiéry v roce 1976 . Konstruktér Jiří Kalina navrhl ruku s otočným čepem, což dětem umožňovalo natočit zednickou lžíci, volant nebo vařečku přesně tak, jak situace vyžadovala.
Charakteristickým znakem Igráčka byl také jeho minimalistický obličej. Dvě vytištěné černé tečky znázorňovaly oči a jednoduchý prohnutý oblouček tvořil úsměv. Panáček záměrně neměl nos . Marie Pavlíčková-Krejchová zvolila toto řešení ze dvou důvodů: zjednodušovalo to vstřikování do formy a propůjčovalo figurce laskavý, nadčasový výraz, který nepodléhal měnícím se výtvarným trendům.
Konstrukční a historický parametr Igráček (Československo, IGRA) Playmobil (Západní Německo, Geobra) Rok uvedení na trh 1976 (první model zedník) 1974 (veletrh hraček Norimberk) Výška figurky 80 mm (přizpůsobeno české normě) 75 mm (měřítko 1:24) Konstrukce zápěstí Otočné zápěstí od roku 1976 Pevné dlaně (otočné až od roku 1982) Ztvárnění obličeje Dvě tečky, úsměv, bez nosu Dvě tečky, úsměv, bez nosu Původní tematické zaměření Reálné socialistické profese a řemesla Rytíři, indiáni, stavebníci Pohyb nohou Nohy spojené do jednoho bloku (sed) Nohy spojené do jednoho bloku (sed)
V 80. letech se svět Igráčka rozšířil o dopravní techniku, od malých osobních aut přes tahače až po sanitky. Dvanáct korun z kapesného: Proč byl Igráček hračkou, na kterou se nestály fronty Zatímco pořízení jízdního kola, stavebnice Merkur nebo zahraniční elektronické zábavy typu kapesní digitální hry Jen počkej, zajíci! představovalo citelný zásah do rodinných úspor, Igráček byl hračkou dokonale demokratickou. Prodával se v malé papírové krabičce s průhledným celofánovým okénkem a stál pouhých 12 Kčs (později v osmdesátých letech 14 až 16 Kčs u složitějších profesí s více doplňky).
Podle údajů, které eviduje Český statistický úřad (ČSÚ) v historických mzdových přehledech Statistika&My , činila průměrná hrubá měsíční mzda v roce 1976 přibližně 2 370 Kčs a v roce 1980 dosáhla 2 656 Kčs. Cena dvanácti korun tak tvořila zhruba 0,45 až 0,5 % průměrného měsíčního platu . Rodiče mohli panáčka koupit dětem za vysvědčení, jako drobnou útěchu po očkování u zubaře nebo si na něj školáci dokázali sami našetřit z běžného kapesného.
Československé hodinky Prim: Které modely z šuplíku mají cenu desítek i stovek tisíc
Díky velkosériové výrobě z levného tuzemského polyethylenu a polystyrenu Igráček netrpěl chronickým nedostatkem. Běžně se dal koupit v prodejnách národního podniku Klenoty, v Drogeriích, papírnictvích i v hračkářstvích v malých městech. Na Igráčka se nemusely stát noční spacákové fronty jako v Mototechně a nebylo nutné shánět protekci.
Pád v devadesátých letech a znovuzrození na Vysočině Zlom pro výrobní družstvo IGRA přinesl listopad 1989. Otevření hranic zaplavilo český trh pestrobarevnými západními hračkami. Na pulty dorazily originální stavebnice LEGO, akční figurky ze zámořských seriálů a panenky Barbie. Tuzemská družstva čelila prudkému nárůstu cen energií, ztrátě odbytišť na východních trzích i privatizačním sporům.
Původní výroba v Mnichovicích postupně skomírala, až v roce 2006 po zániku společnosti IGRA definitivně utichla. Zdálo se, že osmicentimetrový panáček skončí v propadlišti dějin jako relikt socialistické minulosti. V roce 2010 však přišel nečekaný zvrat. Podnikatel Miroslav Kotík a jeho společnost EFKO-karton z Nového Veselí na Vysočině odkoupili výrobní formy, technologie i ochranné známky.
Jak dokládá oficiální firemní kronika společnosti EFKO-karton , odkup práv proběhl v roce 2008 a po dvou letech vývoje byl Igráček v roce 2010 znovu uveden na trh. V reportáži pro magazín Forbes Česko o záchraně Igráčka a jeho exportu Miroslav Kotík popsal, jak firma ve spolupráci s původním autorem Jiřím Kalinou figurku redesignovala. Panáček dostal anatomicky tvarovanější tělo, mírný náznak nosu a ještě pohyblivější klouby, avšak zachoval si svou základní tvář a výšku.
Pokuta za nepřetočenou kazetu a drahé novinky. Jak videopůjčovny změnily domácí film
Často kladené otázky o figurce Igráček Která profese Igráčka byla vyrobena jako úplně první? Vůbec prvním Igráčkem uvedeným na trh v roce 1976 byl zedník. Měl bílou nebo žlutou helmu, šedý kbelík na maltu a zednickou lžíci. Teprve po úspěchu zedníka následovaly další profese jako kominík, kuchař, hasič a příslušník Veřejné bezpečnosti.
Proč Igráček v původní verzi neměl nos? Výtvarnice Marie Pavlíčková-Krejchová záměrně vynechala nos ze dvou důvodů. Hladká plocha obličeje usnadňovala lisování plastu a tisk očí a úsměvu, a zároveň propůjčovala panáčkovi neutrální a přívětivý dětský výraz bez rizika komických deformací.
V čem byl Igráček technicky pokročilejší než západoněmecký Playmobil? Igráček měl už od svého uvedení v roce 1976 otočná zápěstí, což umožňovalo realistické držení nářadí a volantů. Konkurenční Playmobil měl v letech 1974 až 1981 ruce pevně vylisované z jednoho kusu plastu a otočné dlaně zavedl až při modernizaci v roce 1982.
Zdroje fotografií
Igráček stavař a zedník s nářadím: Slady / Wikimedia 3.0Igráček kuchař s hrncem a naběračkou: Slady / Wikimedia 3.0Figurka Igráček v malém osobním autíčku: Slady / Wikimedia 3.0