IN MEDIAS RES. Dokud takzvaný Thomas Paukner zůstával se svými vývody na sociálních sítích, případně svém webu, nebyl důvod věnovat mu větší pozornost. Teď se zdá, že mu projekt TO začíná poskytovat stále větší prostor s tím, že přebírá jeho legendu o „investigativním novináři“. Proto je potřeba si ujasnit pojmy a říci, proč anonyma v masce Fantomase nelze brát vážně. A proč patří do říše brakové novinařiny.
Fantomas je v originále geniální a nemilosrdný zločinec, který se poprvé objevil v roce 1911 v brakových francouzských detektivních románech. Postavu v Česku zpopularizovala francouzská krimi-komediální trilogie ze šedesátých let s Jeanem Maraisem a Louisem de Funèsem.
Teď se pod maskou Fantomase skrývá anonym označující sám sebe za investigativního novináře Thomase Pauknera.
Takto jsem o něm psal v polovině října:
https://hlidacipes.org/ondrej-neumann-o-babisovi-pauknerovi-mesicniku-to-a-medialni-sluzebnosti/
Za maskou Fantomase
V tuzemských médiích se pohybuji nepřetržitě od roku 1993. Spatřit šéfredaktora konzervativního média (dle vlastní sebeprezentace), kterak se vší vážností zpovídá anonymního muže v masce Fantomase a souhlasně přikyvuje jeho myšlenkovým pochodům, se mi ale až do nedělního podvečera nepoštěstilo.
Obrázek to byl o to bizarnější, že v masce neseděl žádný na životě ohrožený svědek spiknutí mocných či oznamovatel korupčního jednání, nýbrž údajný „investigativní novinář“.
Uchovat anonymitu zdroje s ohledem na jeho bezpečnost je legitimním žurnalistickým postupem, který v mnoha redakcích upravují etické kodexy. Celý proces není zdaleka samozřejmý, jednoduchý a v tuzemských podmínkách se nevyskytuje příliš často.
Skrývat identitu novináře - natož investigativního - je však v Česku absolutní anomálií. A vlastně nejen v v tuzemsku, nýbrž ve všech demokratických zemích. S čestnou výjimkou britského The Economist, který tradičně vydává nepodepsané články, média identitu svých redaktorů nijak netají či neskrývají.
Proč vycházejí v The Economist články nepodepsané
Především proto, aby redakce mluvila jedním společným hlasem a aby samotný obsah měl větší váhu než jméno jeho autora. Tato tradice, se dodržuje od založení v roce 1843, má několik klíčových důvodů:
1. Princip „kolektivního hlasu“ - články v The Economist často nevznikají jako dílo jediného člověka. Témata a názory se každý týden hromadně diskutují na redakčních poradách. Na jednom textu může spolupracovat více reportérů a editoři jej pak výrazně upravují, aby odpovídal jednotnému stylu a liberálním hodnotám listu. Výsledný článek je tak považován za stanovisko celé instituce, nikoli za osobní názor jednotlivce.
2. Obsah je důležitější než autor - vedení redakce se drží hesla: „To, co je napsáno, je důležitější než to, kdo to píše“. Absence jmen brání tomu, aby si novináři budovali vlastní „osobní značku“ na úkor média. Texty díky tomu působí objektivněji a čtenáři k nim nepřistupují s předsudky vůči konkrétnímu autorovi.
3. Historická tradice - V 19. století bylo anonymní publikování v novinách běžným standardem. Zakladatel časopisu James Wilson navíc v začátcích psal téměř celé vydání sám v první osobě množného čísla („my“), aby vyvolal dojem, že redakce je mnohem větší, než ve skutečnosti byla. Zatímco ostatní světová média postupně přešla k uvádění autorů (tzv. bylines), The Economist si tuto tradici ponechal jako součást své unikátní identity.
Znát identitu autora, ale i vydavatele či vysílatele, je pro diváka či čtenáře klíčové především pro možnost ověřit si případný střet zájmů toho kterého konkrétní člověka, který ten který konkrétní problém popisuje.
Abych se vyjádřil konkrétně a zřetelně: víme, že Fantomas/Paukner šije do opozičního hnutí STAN a jejího předsedy Víta Rakušana. Víme, že když se zmiňuje o Andreji Babišovi, tak zhruba od podzimu 2025 – kdy Babiš vyhrál ve volbách – je to vesměs jen pozitivně. Víme, že Babiš využil Pauknerův výtvor ve volební kampani k označení Rakušana za mafiána, za Dona Víťu. Viz můj již výše citovaný komentář z minulého týdne.
Co ale nevíme a ani nemáme díky anonymitě šanci zjistit: zda se za Fantomasem náhodou neskrývá klidně i samotný Babiš, respektive zda muže se zelenou maskou úplnou náhodou nemá na své výplatní listině. Protože anonym chce zůstat nepoznán.
Stoniš by měl být nanejvýš opatrný, co se pravdivosti materiálů vydávaných jím řízenými médii týče. Letos v červenci internetový portál a časopis TO musel ze dne na den smazat zhruba 130 článků svého kmenového redaktora Pavla Cimbála.
Marek Stoniš a vichry Plešaté bouře
Anonymnímu „investigativci“ v poslední době dává mimořádný prostor – a jeho vývody tím pomáhá roztleskávat a zesilovat – Marek Stoniš, šéfredaktor Deníku TO i měsíčníku stejného jména.
Právě on je tím druhým mužem v neděli publikovaném videu. Mužem, jímž řízená média na jedné straně kritizující neprůhledné mocenské vazby na úrovni České republiky („miliardáři a jejich loutka Petr Pavel“), Evropy („řízená migrace, Soros a neziskovky“) i světa („pandemie covid, Ursula von der Leyenová a farmakobyznys“) a na druhé straně dává neomezený prostor anonymovi v masce Fantomase, který dlouhodobě zručně míchá fakta, spekulace, manipulace a občas i výmysly.
Přitom by Stoniš měl být nanejvýš opatrný, co se pravdivosti materiálů vydávaných jím řízenými médii týče. Pro připomenutí: letos v červenci internetový portál a časopis TO musel ze dne na den smazat zhruba 130 článků svého kmenového redaktora Pavla Cimbála.
Ukázalo se totiž, že celých 18 měsíců publikoval texty založené na kompletně vymyšlených informacích.
Redaktor Cimbál věřil, že spolupracuje s tajnými policisty, kteří mu poskytují exkluzivní podklady pro jeho investigativní texty. Ve skutečnosti šlo o skupinu influencerů (spojených s projektem Detektivní parta), kteří tyto materiály cíleně vymýšleli a redaktorovi je podstrčili v rámci operace s názvem Plešatá bouře.
Vedení TO v čele s Markem Stonišem po smazání zmiňovaných materiálů publikovalo vysvětlení, že se Cimbál „nechal vtáhnout do cílené provokační kampaně, která ve svém důsledku poškodila dobré jméno“ vydavatele, a že „při dodržení standardů novinářské práce by k tomu nedošlo“.
Stoniš tím musel přiznat selhání elementárních zásad redakční práce v jím řízených redakcích, jejichž výsledkem bylo šíření závažných obvinění bez jakéhokoliv ověřování faktů či vyžadování reálných důkazů po autorovi Cimbálovi.
O tři měsíce později ale tentýž Stoniš rozšafně rozpráví s mužem se zelenou maskou o mocenském pozadí tuzemské i evropské politiky, mocných miliardářích údajně vodících si prezidenta Petra Pavla či o selhání českých médií, slovy Fantomasovými i Stonišovými především těch „mainstreamových“.
Co si zatěžovat hlavu nějakou symbolikou. Hlavní je, že na fintu s anonymitou naskočí diváci a čtenáři a s nimi i penízky na placených platformách, případně za prodej reklamy.
Vrchol jejich povídání přichází v okamžiku, kdy Fantomas deklaruje, že „nastal čas hlídat hlídače“. Čímž má na mysli konkrétní zcela transparentní média s konkrétními redaktory, kteří se pod svoji práci podepisují. A šéfredaktor konzervativního projektu s vážnou tváří anonymovi přikyvuje.
Ale co vlastně chtít po šéfredaktorovi média, které dlouhé měsíce tiskne nesmysly z dílny „detektivů“ a který do týmu angažoval Marka Přibila, že?
Ano, toho Přibila, který byl v květnu 2017 vyhozen z Mladé fronty Dnes poté, co byla na internetu zveřejněna nahrávka, na které s tehdejším majitelem deníku Babišem probírá témata chystaných diskreditačních článků o jeho politických protivnících. Toho Přibila, který byl v srpnu veden jako vlastník domény „domovského webu“ Thomase Pauknera – Deníku P.
Říše brakové novinařiny
Těžko soudit, proč si fiktivní Paukner pro skrývání své identity vybral masku zločince, byť geniálního. Možná nad tím ani moc nepřemýšlel. Maska je volně ke koupi na internetu, tak šup s ní na hlavu a hurá do podcastu.
Co si zatěžovat hlavu nějakou symbolikou. Hlavní je, že na fintu s anonymitou naskočí diváci a čtenáři a s nimi i penízky na placených platformách, případně za prodej reklamy. A že pod maskou anonymity lze předávat čtenářům a divákům určitá sdělení, která někomu škodí a jinému nadmíru prospívají.
Dokud Fantomas/Paukner zůstával se svými vývody na sociálních sítích, případně svém webu, nebyl důvod věnovat mu větší pozornost. Ostatně – jeho výtvory byly v drtivé většině posbírané odkazy z regulérních médií poskládané do mozaiky dle potřeb a preferencí autora a doplněné o spekulace či přímo výmysly.
Teď se zdá, že mu projekt TO začíná poskytovat prostor s tím, že přebírá jeho legendu o „investigativním novináři“. Proto je potřeba si ujasnit pojmy a říci rozhodně, proč anonyma v masce Fantomase nelze brát vážně. A proč patří do říše brakové novinařiny.