Gripen E, Rafale a Eurofighter rozvíjejí víceúčelový bojový letoun s vnější výzbrojí; F-35 přidává nízkou zjistitelnost a zbraně ukryté v trupu. Portugalsko zatím formální výběr náhrady F-16 neotevřelo. Česká zkušenost ukazuje, proč ochrana vzdušného prostoru a volba flotily na další desetiletí nejsou stejná otázka.
Nahradit stárnoucí stíhačku není jako vyměnit automobil za jeho novější model. Letectvo současně mění výcvik, servis, zásoby výzbroje i způsob spolupráce se spojenci. Právě proto je portugalská debata zajímavější než prostá soutěž čtyř značek: nutí oddělit vlastnosti samotného letadla od schopností, které má stát dlouhodobě udržovat.
Portugalsko řeší nástupce F-16, výběrové řízení ale ještě neotevřelo Ministr obrany Nuno Melo při návštěvě Estonska 31. července 2026 řekl novinářům, že proces náhrady F-16 dosud nezačal. Popsal budoucí technické hodnocení, srovnání výhod jednotlivých řešení a následné politické rozhodnutí vlády. Jeho vyjádření zaznamenala přímo na místě redaktorka portugalského ECO/eRadar .
Ani zářijové nabídky výrobců tento rozdíl nemažou. ECO 25. září stále uvádělo, že oficiální proces nezačal; Saab tehdy sdělil, že nabídku předloží po jeho zahájení. Dassault ve vlastním oznámení z 23. září potvrdil červencové předložení nabídky Rafalu a memorandum s portugalským průmyslovým sdružením AED.
Podaná nabídka a průmyslové memorandum ovšem nejsou vyhlášeným tendrem ani rozhodnutým nákupem. K 30. září tak veřejně doložený obraz představuje přípravu a zájem dodavatelů, nikoli seznam finalistů vybraných portugalskou vládou. Gripen E, pozemní Rafale, Eurofighter a F-35A lze srovnávat technicky, ale budoucí portugalská konfigurace zatím není pevně určena.
Gripen E není český Gripen C s novým softwarem Pro českého čtenáře bývá největším zdrojem zmatku společné jméno Gripen. České letectvo používá řadu C/D. Novější E zachovává jednomotorovou koncepci, ale má jiný pohon, větší povolenou vzletovou hmotnost a novou sestavu senzorů. Znalost provozu českých strojů je užitečná zkušenost; automaticky z ní neplynou náklady ani schopnosti verze E.
Saab u řady C/D uvádí maximální vzletovou hmotnost 14 tun a tah 80,5 kilonewtonu. U Gripenu E jsou odpovídající hodnoty 16,5 tuny a 98 kilonewtonů. Starší Gripeny pohání motor RM12 odvozený od amerického F404 ; E dostal GE F414G. To je hmatatelná konstrukční změna, nejen nová obrazovka v kabině.
Vnější nádrže a výzbroj jsou součástí konfigurace Rafalu. Maximální nosnost sama neříká, kolik munice dopraví při požadované vzdálenosti a rezervě paliva. Gripen E kombinuje radar s aktivní elektronicky vychylovanou anténou, označovaný AESA, infračervené vyhledávání a sledování cílů, elektronický boj a datové spoje. Infračervený senzor může hledat bez vysílání vlastního radarového signálu; radar zase poskytuje jiný druh informací. Jejich společné zpracování má pilotovi pomáhat pochopit situaci.
Saab zároveň zdůrazňuje provoz z rozptýlených silničních základen a oddělení softwaru pro bojové úkoly od funkcí kritických pro řízení letu. To jsou důležité směry návrhu. Výrobní slib rychlé údržby však není zjištěnou dostupností portugalské letky. Ta bude záviset také na personálu, náhradních dílech a smlouvě o podpoře.
Rafale nabízí velký vnější náklad, u Eurofighteru rozhoduje konkrétní radar Pozemní Rafale C a dvoumístný B jsou dvoumotorové víceúčelové stroje; námořní Rafale M je jiná varianta. Dassault zveřejňuje maximální vzletovou hmotnost 24,5 tuny a vnější náklad až 9,5 tuny. Velký rozdíl oproti Gripenu E ukazuje odlišnou velikost platformy. Neříká ale, kolik munice letoun dopraví při konkrétní vzdálenosti a požadované rezervě paliva.
Senzorová sestava Rafalu zahrnuje radar RBE2 AESA, přední optické a infračervené senzory a systém vlastní ochrany SPECTRA. Ten vyhodnocuje hrozby a podporuje jejich rušení či použití klamných prostředků. Rafale sdílí taktická data přes Link 16 nebo zákaznické řešení. Výhodu proto nelze smrsknout na nosnost: důležitá je i kombinace senzorů a ochrany, kterou má konkrétní dodávka obsahovat.
Eurofighter Typhoon je rovněž dvoumotorový a víceúčelový. Jeho výrobce uvádí celkový tah s přídavným spalováním 180 kilonewtonů a maximální rychlost ve výšce Mach 2 . Tyto údaje popisují výkonovou rezervu letounu, nikoli rychlost běžné hlídky se zvolenou výzbrojí. Aerodynamické kompromisy ostatně dobře ukazuje i starší příběh měnitelných křídel Tornada a B-1B .
V minus 40 zamrzly i motory. Finští lyžaři u Suomussalmi zničili dvě sovětské divize
U Typhoonu je zvlášť zavádějící mluvit o jednom univerzálním radaru. Existují stroje s mechanicky vychylovanou anténou CAPTOR-M i větev elektronicky skenujících radarů ECRS s různými provedeními. Přehled výrobce z července 2026 popisuje AESA ECRS Mk0 a vývoj Mk2 s rozšířenou funkcí elektronického boje. Budoucí schopnosti Mk2 nelze bez dalšího připsat všem dnes sloužícím Eurofighterům ani zatím neurčené nabídce pro Portugalsko.
F-35A mění způsob nesení zbraní i práci s informacemi F-35A je verze pro běžné letištní dráhy. Nesměšujme ji s F-35B schopným svislého přistání nebo palubním F-35C. Její podstatný rozdíl proti evropské trojici nespočívá v tom, že jako jediná používá moderní radar nebo sdílí data. Rozdíl vytváří souběh nízké zjistitelnosti, vnitřního nesení zbraní, integrovaných senzorů a propojení s dalšími prostředky.
Technická brožura Lockheed Martinu popisuje společný obraz vytvářený z palubních senzorů, radar AESA i elektrooptické systémy. Fúze dat znamená, že pilot dostává informace propojené do jednoho situačního přehledu. Podobnou funkci rozvíjejí také evropští výrobci; samotný výskyt slova „fúze“ v prospektu tedy ještě neprokazuje rovnocennost celých systémů.
F-35 může nést výzbroj uvnitř i vně. Výrobce tento rozdíl výslovně rozlišuje . Vnitřní nesení pomáhá zachovat nízkou zjistitelnost; přidání vnějšího nákladu tento kompromis mění. Porovnávat maximální vnější nosnost Rafalu s výzbrojí F-35 v konfiguraci pro nízkou zjistitelnost by proto znamenalo srovnávat dvě různá zadání.
Stealth také neznamená úplnou neviditelnost. Na Zbrojopisu jsme princip menší radarové odezvy vysvětlovali na konstrukci F-117 . U F-35 jde o součást celého systému, která má ztížit odhalení a sledování. Z veřejných prospektů však nelze poctivě vypočítat univerzální pravděpodobnost přežití proti libovolné protivzdušné obraně.
Česká zkušenost odděluje překlenutí provozu od nové flotily Český případ nabízí konkrétní protiváhu představě, že nákup nové stíhačky musí automaticky znamenat okamžité odstavení staré. Ministerstvo obrany v září 2025 oznámilo podpis pokračování pronájmu Gripenů C/D do roku 2035. Pro období po roce 2027 smlouva počítá s 12 stroji místo 14, z toho s deseti jednomístnými a dvěma dvoumístnými.
F-35A může nést výzbroj uvnitř trupu a zachovat nízkou zjistitelnost. Srovnávat tuto konfiguraci s maximálním vnějším nákladem Rafalu znamená porovnávat různá zadání. Stejné oznámení uvádí plán příletu prvních F-35 do Česka v roce 2031 a dosažení plných operačních schopností v roce 2035. Jsou to plánované milníky, nikoli již splněné dodávky. Souběh má udržet ochranu vzdušného prostoru a umožnit přechod pilotů na novou platformu. Z pokračujícího pronájmu C/D tedy nelze vyvozovat, že Česko pořizuje Gripen E.
Pro Portugalsko z toho vyplývá užitečná otázka: jak zajistit, aby F-16 vydržely do chvíle, kdy bude nástupce skutečně operačně použitelný? Termín dodání prvního letadla sám tuto mezeru neřeší. Rozhodují i vycvičené osádky, technici, připravená základna a dostupná výzbroj. Český časový plán je příkladem řešení přechodu, ne hotovým harmonogramem použitelným pro jinou zemi.
Čtyři letouny vyžadují tři různé srovnávací otázky Z porovnání konstrukcí a českého přechodu vychází jednoduché pravidlo: nejprve určit úkol a podmínky, teprve potom sčítat výhody letadla. Jinak může tabulka přidělit prvenství stroji za vlastnost, kterou daná mise vůbec nevyužije.
Karel Kuttelwascher a noční útoky bez radaru: Jak fungovala taktika nočního vetřelce v kokpitu Hurricanu
Pro každodenní ochranu vzdušného prostoru potřebujeme porovnat počet připravených letadel, výcvik a udržitelnost pohotovosti. Gripen E přináší důraz na rozptýlený provoz, Rafale a Typhoon větší dvoumotorové platformy, F-35 další informační schopnosti. Bez stejných údajů o dostupnosti celé flotily však nelze z maximálního tahu nebo nosnosti rozhodnout, kdo tento úkol zvládne hospodárněji.
Pro působení v silně bráněném prostředí je třeba držet stejný úkol i výzbroj a porovnat celý způsob ochrany. U Gripenu E, Rafalu a Typhoonu musíme zkoumat konkrétní senzory, elektronický boj a vnější náklad. F-35A navíc umožňuje konfiguraci s výzbrojí uvnitř a nízkou zjistitelností. To je konstrukční rozdíl, který nový radar evropského letounu sám neodstraní; zároveň nejde o záruku úspěchu každé mise.
Pro náhradu flotily na několik desetiletí musí být součástí srovnání přechod ze starého typu, budoucí modernizace a kontrola nad podporou. Gripen E používá americký motor, přestože jde o švédský letoun. Národní původ hlavního výrobce proto není úplnou mapou závislostí. Podstatnější jsou smluvně zajištěné díly, aktualizace, integrace výzbroje a možnost oprav. Ani průmyslové memorandum samo tyto podmínky negarantuje.
Stejnou disciplínu potřebují ceny. Nabídka za samotná letadla a balík s municí, výcvikem a podporou nejsou stejná položka; pokračování pronájmu dosavadní flotily zase není pořízením nové. Bez srovnatelných portugalských nabídek a provozního zadání by cenový žebříček vytvářel falešnou přesnost.
Lisabon tak bude vybírat nejen stíhačku, ale i způsob, jak udržet letectvo v provozu během přezbrojení a potom po další desetiletí. Česká zkušenost připomíná, že tuto práci nelze přeskočit ani vítězným jménem v katalogu.