Narodil se sice v novozélandském Wellingtonu československému židovskému otci, jenž uprchl do Austrálie, a následně vyrůstal na několika kontinentech, ale dílo scenáristy a režiséra Richarda Curtise je spjaté výhradně s britskou televizní a filmovou scénou. Stvořil Mr. Beana či Lásku nebeskou, Hugh Grant mu vděčí za celou kariéru a jeho nejvýznamnější tituly, často ve spolupráci s Rowanem Atkinsonem, jsou podobně kosmopolitní jako on sám. Připomeňme si alespoň sedm z nich.
Curtisův otec Anthony J. Curtis byl československý židovský uprchlík, který ve třinácti letech odešel do Austrálie. Později se stal významným manažerem společnosti Unilever, což rodině zajišťovalo poměrně pohodlné zázemí, ale také způsobilo časté stěhování. Budoucí komediální osobnost tak část dětství prožila ve Švédsku a na Filipínách, než se rodina nadobro usadila v Británii. Do Anglie se přestěhovali, když Richardovi bylo jedenáct.
Vzdělání získával na několika prestižních školách. Nejprve navštěvoval přípravnou školu Papplewick v Ascotu, později krátce studoval na Appleton Grammar School v hrabství Cheshire. Nakonec obdržel stipendium na slavnou internátní školu Harrow, kde se začal výrazněji věnovat psaní a divadlu. Právě školní časopis The Harrovian považoval za důležitou průpravu pro svou budoucí scenáristickou kariéru. Psal do něj recenze, komentáře a humorné texty, v nichž se učil vytvářet pointy i z banálních situací. Zásadní pro něj byla také podpora učitele klasických jazyků Jamese Morwooda, který mu dovolil režírovat hru Joea Ortona The Erpingham Camp. Curtis později vzpomínal, že právě tehdy pochopil, že humor může překračovat hranice dobrého vkusu a že provokace nemusí být důvodem k autocenzuře.
Po Harrow zamířil na Christ Church v Oxfordu, kde vystudoval anglický jazyk a literaturu a získal bakalářský titul s nejvyšším hodnocením. Univerzitní léta ale nebyla jen akademickou přípravou. Curtis později přiznával, že měl dost volného času a většinu energie věnoval přátelům, studentskému divadlu a psaní. V Oxfordu se seznámil také s Helen Fielding, pozdější autorkou Deníku Bridget Jonesové, s níž ho pojilo osobní přátelství a později i profesní spolupráce. Nejdůležitějším kamarádem do deště se nicméně stal vrstevník Rowan Atkinson, mimořádně talentovaný komik (a nejen to), na jehož úspěchu se Curtis dle svých tradičně skromných soudů svezl.
Curtis i Atkinson se zapojili do souboru Etceteras spadajícího pod Experimental Theatre Club a společně pracovali na studentských revue. Curtis původně toužil stát se hercem, ale setrvat na jevišti mu nakonec umožnilo psaní vlastních skečů. Setkání s Rowanem mu navíc ukázalo, že proti jeho komediálnímu talentu nemá smysl soutěžit. Z jejich oxfordského přátelství se vylíhla jedna z nejplodnějších autorských spoluprací britské televizní komedie. První výraznější příležitost přišla s rozhlasovým pořadem The Atkinson People, pro který Curtis napsal texty a který BBC odvysílala v roce 1979. V témže období se dvojice prosadila také v televizním pořadu Žádné zprávy v devět (Not the Nine O'Clock News), satirickém skečovém seriálu, jenž se stal důležitou součástí nové vlny britské alternativní komedie.
Na BBC se razantní humorné duo nepřející vulgarismům zabydlelo. Roku 1983 tam divákům a divačkám představilo úvodní část seriálu Černá zmije, v níž Atkinson v různých historických etapách ztvárňuje Edmunda Blackaddera. První série se odehrává ve středověku a protagonista nepobral příliš selského rozumu. Druhá řada děj posunula do období vlády královny Alžběty I. a Edmundův potomek dostal do vínku rysy zákeřného padoucha. Třetí řada nás přenáší na přelom 18. a 19. století a poslední čtvrtá míří i do zákopů první světové války. Vtipný sitcom s Hughem Lauriem či Stephenem Fryem není k dispozici na žádné z tuzemských streamovacích služeb, a to je škoda. Vedle originálního humoru a památných hereckých kreací totiž dějinám nastavuje trefné a aktuální zrcadlo.
Zárodky nejslavnějšího fiktivního občana Spojeného království, jenž takřka nemluví, nedá dopustit na shodný oblek s červenou kravatou a na plyšového méďu a který roku 2012 narušil i zahajovací ceremoniál letních olympijských her, se datují už do formativních oxfordských let. Atkinson tam předváděl beze slov různé groteskní situace a Curtis se prý při těchto improvizacích smíchy popadal za břicho. Z původních studentských nápadů se později vyvinula postava pana Beana, kterou dvojice společně přivedla na televizní obrazovky.
Jeden ze symbolů moderní Británie poprvé rozesmál diváky v epizodě Pan Bean na Nový rok 1990 a inspirací mu byla postava pana Hulota v podání francouzské legendy Jacquese Tatiho. Protagonista v zajetí různých životních peripetií skečového charakteru je neobyčejně vyčůraný a kostrbatě, leč nesmírně zábavně dokáže vybruslit z jakékoli běžně ostudné a neodpustitelné situace. Seriál, roku 1997 prodloužený také prvním celovečerním filmem pro kina dle Curtisova scénáře, je perfektním spojením hercova fyzického a mimického talentu se scenáristovým citem pro údernou pointu a výstavbu skeče. Hlavním géniem ale v tomto případě zůstává Atkinson, jenž svými bezprostředními nápady řadu poťouchlých etud výrazně pozvedal.

Curtisova kariéra každopádně dospěla do fáze, kdy se celá Británie třásla nedočkavostí při zmínce o jeho celovečerním scenáristickém debutu. Romantická komedie Čtyři svatby a jeden pohřeb, jejíž úspěch Curtise okamžitě posadil v této oblíbené žánrové kombinaci na piedestal, byla tehdy obrovsky žádaným zbožím také pro pozdějšího idola Hugha Granta. Jak prostořeký herec vzpomínal ve vskutku neopakovatelné řeči, s níž roku 2024 doprovodil udělení Curtisova čestného Oscara, „byl naprosto vyvedený z míry, když mu roku 1992 jeho tehdejší agent – jedovatý malý šílenec – poslal velmi dobrý scénář.“
Curtis, píšící pro malou společnost Working Title, dosadil na režijní židli Čtyřech svateb Mikea Newella, jemuž se Grant na konkurzu podle všeho zamlouval. „Mike si mě oblíbil a chtěl mě. Stejně tak producent a lidé s penězi. Jediná osoba, která mě nechtěla, a ve skutečnosti ke mně okamžitě zaujala velmi násilný odmítavý postoj, byl scenárista,“ vzpomínal v ironickém duchu herec, z něhož právě role rozpačitě roztomilého Charlese, jenž se na první svatbě bezhlavě zamiluje do Američanky v podání Andie MacDowell, udělala mezinárodní hvězdu. Britský protějšek snímku Když Harry potkal Sally se stal nejúspěšnějším filmem v historii tamních kin, ovládl ceny BAFTA a šel až na Oscary, kde Curtis v památné konkurenci neproměnil nominace na původní scénář (vyhrálo Pulp Fiction) a nejlepší film (Forrest Gump).

Hitem, byť kriticky střízlivějším, byla také Největší filmová katastrofa Mr. Beana, která jen pokládala třešničku na Curtisův dosavadní umělecký dort. „Vlastně všechno, co bylo za předešlých patnáct let v britské televizi jen trochu vtipné, neslo autorský podpis této osoby,“ pokračoval ve svém projevu Grant, jenž se největšímu hlasu tamní komedie osudově přizpůsobil. „Hugh umí Richarda lépe než kdokoli jiný a Richard píše Hugha lépe než kdokoli jiný,“ shrnul jejich započatou spolupráci Roger Michell, jenž roku 1999 režíroval další megahit Curtise a Granta, romantickou komedii Notting Hill.
Grant tentokrát ztvárnil rovněž nesmělého majitele knihkupectví Williama Thackera, jenž se pro změnu zamiluje do největší filmové hvězdy Anne Scott v podání Julie Roberts. Curtis tak do jisté míry psal v tradici soudobých amerických žánrovek jako Láska přes internet, ale svou dialogovou vynalézavostí a spojením transatlantických hvězd stříbrného plátna osvědčený recept zdokonalil. Notting Hill překonal rekord v návštěvnosti stanovený scenáristovým debutovým filmem a Curtis s Grantem pokračovali v krasojízdě – dávné přátelství s Helen Fielding vedlo k adaptaci její knihy o Bridget Jones s Renée Zellweger, která roku 2001 opět zaplnila pokladny kin.

Psací slina Curtisovy v nejmenším nevysychala a ke kultovní Lásce nebeské nejprve přistupoval jako ke dvěma odlišným filmům. Nakonec se mu – také pod vlivem jeho oblíbeného filmového kaleidoskopu Nashville – v hlavě zrodil ambicióznější koncept. Co kdyby natočil ryze herecký snímek, v němž se čelní britské osobnosti o Vánocích zamilovávají, pomáhají synovi s jeho první romancí nebo ve jménu lásky prostě dělají nemyslitelné a často bizarní věci v devíti propletených segmentech? Hugh Grant v jednom z nich ukořistil roli nejpohodovějšího tančícího premiéra, jenž od cesty vyčiní arogantnímu prezidentovi USA (Billy Bob Thornton), a obsazení doplnili herci jako Alan Rickman, Emma Thompson, Liam Neeson či Bill Nighy v roli stárnoucího bohémského rockera.
Vznikla globálně populární ansámblová komedie, k níž kritici možná měli několik námitek vinou často zmiňované stereotypizace, sentimentality a „nerozmanitosti“ titulního hlubokého citu, avšak v popkultuře se Láska nebeská rázem osvědčila. Vánoční reprízy neberou konce a Curtisův charakteristický slovní humor postavený na přesmyčkách, trapných situacích i nepravděpodobných východiskách má opěru i v tradičnější grotesce. Nechybí ostatně Rowan Atkinson jako prozřetelný prodavač bižuterie, jehož výstup má s Mr. Beanem mnoho společného. „All I Want for Christmas Is You,“ říkáme a často myslíme tuhle romantickou epiku, v následujících letech kopírovanou na všemožných lokálních trzích. Na první ryze autorský celovečerní počin, tedy Curtisův režijní debut, to není vůbec špatné.
Curtis, jenž rovněž přispíval ke skvělému přehlíženému seriálu The Vicar of Dibley, zůstával nadále věrný společnosti Working Title, pod jejíž záštitou napsal také retro snímek Piráti na vlnách o rebelujícím svobodném rádiu v časech cenzorského vládního útlaku. Zcela smyšlený příběh z roku 1966 pojal nezapomenutelné výkony Billa Nighyho, Philipa Seymoura Hoffmana či Kennetha Branagha v neobvyklé záporné roli a nabízí energickou, laskavou i satirickou vzpouru tradicionalistům v prostředí, kde by se všechny charaktery z Lásky nebeské vzájemně umačkaly.
Snímek s výborným soundtrackem a břitkým inteligentním vtipem kupodivu nenašel v Británii ani za oceánem dostatečné publikum, ale kvalitativně pověsti svého autora bezesporu dostál. Curtis se k režii celovečerního filmu dle vlastního scénáře vrátil po šestileté pauze, kdy mučil netrpělivě čekajícího Hugha Granta a více se věnoval charitativní činnosti. Už roku 1985 založil organizaci Comic Relief v reakci na etiopský hladomor a při cestách do Afriky pomáhal vybírat peníze a upozorňovat na tamní chudobu. Zavedl rovněž tradici Red Nose Day, kdy se slavní herci oblékají do červených nosů a účinkují v bláznivých skečích pro dobrou věc, a v roce 2005 se Curtis podílel na kampani Make Poverty History a na koncertech Live 8. „Nejenže zachránil britský filmový průmysl, ale rozhodl se, že zachrání celý zatracený svět. Což mi připadalo otravné a upřímně sobecké,“ glosoval to při předávání čestného Oscara Grant, jenž se nicméně roku 2017 zúčastnil charitativního speciálu Red Nose Day Actually, vracejícího na scénu hrdiny Lásky nebeské.
Curtis pro Stevena Spielberga přepisoval Válečného koně a roku 2014 napsal agitační dobrodružství Odpad z prostředí brazilské skládky, jímž upozorňoval na problémy chudinského světa. Nadále však prozkoumával možnosti romantické komedie a rozhodl se, že šťávu jí může dodat sci-fi zápletka. Lásky čas z roku 2013 je nepřímým dědicem klasiky Na Hromnice o den více a ve spirále vypráví o nesmělém mladíkovi Timovi (Domhnall Gleeson), jenž ke sbalení půvabné Mary (Rachel McAdams) využívá schopnosti, jíž disponují pouze muži v jeho rodině – totiž cestování časem, ale jen v rámci vlastního uplynulého života.
Vyplývající zábavné konfrontace, paradoxy a hrdinovy proměnlivé preference by vydaly na pořádně hutné melodrama, ale hřejivý Curtis nás dojímá v převážně odlehčeném a divácky vstřícném stylu. Problémy první lásky u zakřiknutého člověka přecházejí v hodnotné uvažování nad tím, jak s rodinným štěstím vlastně plnohodnotně naložit, a Lásky čas dokonale vystihuje osobnost svého optimistického autora. Curtis dělá z povědomého života neuvěřitelný zážitek a emočně hlubokému filmu škodí snad jen skřípající soudržnost takto zašmodrchaného subjektivního světa. Pořád je to ale lepší než v případě pozdější hudební hříčky Yesterday, v níž celý svět vyjma pár jedinců zapomněl na Beatles a která se v režii Dannyho Boylea moc nepovedla. Animák Tenkrát na Vánoce dle Curtisovy vlastní knihy je naopak moc příjemný a na Netflixu si ho letos o svátcích můžete vyzkoušet – pokud tedy raději posté nesáhnete po Lásce nebeské, nebo jako pan Bean nestrčíte hlavu do krocana.

Podívejte se na žebříček nejlepších režisérů podle databáze Kinoboux.
Zdroje: Kinobox, The Guardian, Oscars