Tento týden se v kinech objevil očekávaný snímek Digger, v němž chce Tom Cruise Oscara a začal kvůli tomu dokonce vypadat na svůj věk, ale jen zásluhou mistrovské práce maskérů. Není ale samozřejmě poprvé, co herec prošel transformací a dokonale se proměnil ve svou postavu, ať už prací maskérů, nebo vlastní drastickou disciplínou. Podívejme se proto na ty nejlepší a nejznámější případy, v nichž se hollywoodské hvězdy změnily k nepoznání.
Christian Bale – Mechanik
Christian Bale je známý svými brutálními proměnami a extrémní přizpůsobivostí svým rolím. Pro roli narcistního finančníka v
Americkém psychu se během několika měsíců vyrýsoval z postavy, která nikdy předtím nebyla v posilovně, do dokonale vypracovaného těla. O čtyři roky později ztvárnil Trevora Reznika v psychologickém thrilleru
Mechanik. Reznika scénář popisoval jako člověka, jenž vypadá jako kostra. Bale se tedy pustil do drastického hubnutí, omezování jídla a běhání a svých obvyklých 83–84 kg srazil na 55 kg.
Když dorazil na natáčení v Barceloně, byl režisér Brad Anderson, který po něm takovou oběť ani nechtěl, dost v šoku. Baleho Reznik skutečně působí jako člověk, který rok nespal a jen zázrakem ještě nezemřel na celkové vyčerpání organismu. Sledovat jen jeho vychrtlou postavu je možná znepokojivější než psychologicky náročné situace, jimiž jeho hrdina prochází. Nebyl to zdaleka jediný extrém, ihned po dokončení Mechanika se Bale ucházel o titulní roli ve filmu Batman začíná, a nepřekvapivě Christophera Nolana příliš nepřesvědčil.
Bale se ale nevzdal, během krátké doby nabral přes 40 kg a začal brutálně posilovat, aby zmohutněl do formy Temného rytíře. Pro změnu ale zmohutněl až moc a část musel zase shodit. Později sám říkal, že už by to takhle nedělal. Nakonec, povýšit jojo efekt na uměleckou disciplínu má určitá rizika, Bale s tím ale neskončil. Extrémní hmotnostní výkyvy podstoupil např. i pro komedii Špinavý trik, kde ztvárnil obtloustlého podvodníka, ve filmu Fighter se zase vrátil do vyhublé formy, aby vypadal jako narkoman a ztroskotanec Dicky.

Tilda Swinton – Suspiria
Charismatická britská herečka využívá svůj lehce androgynní vzhled k inspirativní škále rolí. Ve filmu Orlando hraje nesmrtelného muže, který během filmu mění pohlaví, ve fantasy pecce Constantine zase ztvárnila bezpohlavního anděla Gabriela. K vrcholu ale svůj rozsah dotáhla ve stejnojmenném remaku kultovního hororu Suspiria, kde propůjčila tvář hned třem různým postavám. Charismatická učitelka Madame Blanc vypadá asi nejvíce jako Tilda Swinton, o dost méně k poznání je její nadřízená, prastará čarodějnice Helena Markos. Ohyzdná stařena, jíž z bradavek vytéká něco, o čem asi raději nic vědět nemáme, je Swinton pečlivě skryta pod důmyslnou maskou a s o dost zastřenějším, přesto vyšším hlasem.
Třetí figurou je stařičký psychiatr Josef Klemperer, jehož představitelem je oficiálně Lutz Ebesdorf. Tomu štáb vytvořil falešný životopis a vzhled, pod nímž Swinton není vůbec k poznání. Její perfektní masku doplňuje chraplavý hlas, stařecké pohyby a umělý penis, který si herečka přímo vyžádala. Nejen kvůli jedné nahé scéně, kterou tam má, ale aby mohla cítit „váhu mezi nohama” a vcítit se do mužské postavy. Swinton skutečně chodí, gestikuluje a mluví jako mnohem starší muž, a pro diváka je až příliš snadné uvěřit, že Lutz Ebesdorf je její skutečný herecký kolega.

Colin Farrell – Batman/Tučňák
Když se objevila zpráva, že Colin Farrell ztvární tutéž postavu jako Danny DeVito, fanoušky ovládla zvědavost. Na veřejnost se posléze dostala fotografie Farrella ve fraku a s deštníkem a skutečně se zdálo, že tvůrci noirové komiksovky Batman plánují mnohem atraktivnějšího Oswalda Cobblepota, než jakého fanoušci pamatují. Nicméně první fotografie a trailer nás vyvedly z omylu. Tučňák, přejmenovaný na Oswalda Cobba, aby zněl civilněji, trpí nadváhou a tělesným postižením, a třebaže není tak groteskní jako Tučňák z Batman se vrací, je dostatečně fyzicky odpudivý.
Tvůrci přitom původně plánovali opravdu použít obličej, který diváci poznají jako Farrellův. Původní koncept vycházel z Johna Cazaleho a jeho pojetí Freda Corleoneho v mafiánské klasice Kmotr. Zároveň mu potřebovali dát vzhledovou charakteristiku, z níž bude patrné, že jím ostatní gangsteři opovrhují a v podsvětí mu chybí respekt. Maskér Mike Marino jim pak ukázal vlastní koncept, návrh Oswalda, který vůbec nevypadá jak Farrell. Herec byl maskou nejprve zaskočen, nakonec jej ale trochu pohltila fascinace novým vzhledem.
Jeho Oz vypadá jako postava z civilní gangsterky – přízemní mluva, kožený kabát, charisma kombinované s odpudivostí a nebezpečností… Farrellův Cobb je hlučný, gestikulující a dost ostentativní primitiv, který vůbec nevypadá jako Colin Farrell. Svou úlohu dotáhl k dokonalosti v navazujícím seriálu Tučňák, jenž kombinuje komiksovou poetiku s postupy moderní gangsterky.

John Hurt – Sloní muž
Slavný druhý celovečerák Davida Lynche zachycuje osudy Josepha Merricka, muže postiženého pravděpodobně Proteovým syndromem, jenž mu od dvou let způsoboval těžké tělesné deformace. Kvůli vzhledu nemohl najít lepší práci než v cirkusové freak show, odkud jej zachránil lékař Frederick Treves. Ten ve svých zápiscích, jež sloužily jako jeden z pramenů pro Lynchův film, zaměnil jméno Joseph za Johna, díky čemuž máme filmovou postavu Johna Merricka, zahraného brilantním Johnem Hurtem. Jednou z největších výzev bylo vyrobit Merrickovu masku. O to se pokusil sám výtvarník Lynch, nicméně maska byla příliš tvrdá a Hurt nemohl hýbat tváří. „Hrdinská snaha, Davide,” shrnul herec diplomaticky snahu režiséra, který si začínal zoufat.
Naštěstí vstoupil do hry umělecký maskér Christopher Tucker, který navrhl novou masku, jíž při natáčení aplikoval Walter Schneiderman. Ten později nazval Sloního muže nejtěžším filmem, na kterém pracoval. Nasazení masky trvalo sedm hodin a její snímání dvě. Hercovo stravování probíhalo tak, že pil brčkem syrová vejce s džusem. Navzdory utrpení - nebo možná i právě díky němu - se Hurtovi podařilo podat výborný výkon, jenž mu vynesl cenu BAFTA. Jeho práce s hlasem i řečí těla je bezprecedentní a Hurt přenáší na diváka obrovský emoční dopad. Jeho vzhled je groteskní a tragický zároveň a Hurtův hlasový přednes vyjadřuje jak podivný neklid, který hrdina vzbuzuje, tak jeho odhodlání bojovat s trpným údělem.

Tom Cruise – Tropická bouře
Akční film a třeskutá satira na filmový Hollywood potřebovaly podle Toma Cruise důležitou věc – zobrazení tlaku studia. Tak se zrodil nechutný i zábavný Les Grossman, jehož si chtěl zahrát sám Cruise – a rovnou si k tomu poručil tlustý oblek a velké ruce, protože takhle tu postavu viděl. Když měl kostým na sobě a začal improvizovaně tančit, bylo zaděláno na jednu z nejzábavnějších postav, jaké Cruise ztvárnil. Cruiseova role se navíc záměrně vyhýbala propagaci. Divákům snímek nechával překvapení v podobě postupného uvědomění, že ten tlustý, plešatý a slizký chlápek, který pronáší absurdní nadávky a tancuje na Ludacrise, je ten samý herec, jehož tentýž divák viděl jako plukovníka von Stauffenberga a o dva roky dříve coby hrdinného Ethana Hunta.

Charlize Theron – Zrůda
Nikdo nepochybuje o hereckých kvalitách Charlize Theron, a pokud někdy někdo pochyboval, definitivně se z toho vyléčil v roce 2004, kdy herečka získala Oscara za dramatizaci případu sériové vražedkyně Aileen Wuornos. Není neobvyklé, že v kariéře mladé herečky hraje roli vzhled, a tomu odpovídalo dost jejích rolí. Snímek Patty Jenkins jí dal ale příležitost hrát proti obvyklému typu. Nicméně iniciativa vzešla právě od herečky. Theron si uvědomovala, že její vysportovaná postava neodpovídá fyziologii člověka, který žil roky na ulici. Přibrala tedy zhruba 12 kg, což jí vytvořilo lehce odulou postavu s laloky. Maskéři jí částečně odstranili obočí a vybavili ji falešnými zuby a kontaktními čočkami. Zuby nosila i mezi natáčením, protože se s nimi musela naučit mluvit.
Znepokojivý vzhled podpořila specifickým držením těla a široce rozevřenýma očima. Média a dobové recenze se chytly jednoduché zkratky, že filmaři Theron zošklivili, Jenkins i Theron to ale vnímaly spíše tak, že ji zcivilněly. Zároveň se herečka bránila tomu, že by filmová Aileen vypadala monstrózně. Naopak si všímala toho, že když si vražedkyně u soudu upravovala vlasy, fotografové ji vyfotili tak, aby i to vypadalo výhrůžně. Theron se naopak snažila vyobrazit Wuornos jako obyčejnou ženu v příšerné situaci. Držení těla, způsob řeči i dávkování emocí zvládla tak dokonale, že si za roli odnesla zlatou sošku.
Gary Oldman – Nejtemnější hodina
Herecký rozsah Garyho Oldmana je tak obrovský, že se stal téměř memem, koneckonců byl punkovou legendou, zkorumpovaným fízlem větším než život, Beethovenem, Draculou a dalšími osobnostmi různého věku, postavení a výrazových prostředků. Dává perfektní smysl, že získal roli Winstona Churchilla. Slavný britský státník se nicméně vyznačoval specifickými rozměry a do nich Oldman ve svých téměř šedesáti letech odmítal ztloustnout a riskovat zdraví. Oldman tedy osobně kontaktoval legendárního maskéra Kazuhira Tsujiho, jenž s filmem skoncoval po práci na sci-fi Looper.
Tsuji si brzy uvědomil, že jednoduše nemůže vytvořit masku Churchilla a nasadit ji Oldmanovi. Za prvé měli oba dost jiný tvar hlavy, za druhé by maska mohla potlačit Oldmanovo herectví. Musel kostým vymyslet tak, aby ho divák vnímal jako Churchilla a zároveň umožnil Oldmanovi hrát. Vytvořil tak protézy jen kolem nosu, krku, brady a uší. Výsledek je fantastický. Na jednu stranu Oldman skutečně působí jako Winston Churchill, na druhou stranu stále bezpečně působí jako milovaný herec, jenž byl za svou roli odměněn Oscarem. Toho si stejně jako další maskéři filmu odnesl i Tsuji, jenž se tak stal historicky prvním japonským nositelem této ceny.

Matthew McConaghey – Klub poslední naděje
Citlivý příběh o zoufalství a boji za naději a důstojnost zachycuje hrdiny bojující se zákeřnou nemocí, což si žádalo specifický vzhled postav. Jenže tvůrci měli dost omezený rozpočet, film stál sotva pár milionů a celá suma, kterou disponovali maskéři, činila směšných 250 dolarů. Velká část kouzla závisela na tom, že Matthew McConaughey extrémně zhubl, aby vypadal jako člověk umírající na AIDS. Kvůli filmu shodil zhruba 21 kg. Herec navíc začal slábnout, unavilo ho pár kliků, krátký běh a začal si všímat problémů se zrakem. Hubnutí přitom samo o sobě nestačilo, bylo potřeba vytvořit vystouplé žíly, léze a další tělesné příznaky.
Jak si maskérka Robin Mathews, disponující 250 dolary na namaskování celého filmu, poradila? „Barva a pudr,” shrnula to Mathews v rozhovoru pro Los Angeles Times. Zdravotní komplikace na herce prostě domalovala. Zároveň musela pracovat s obyčejnými potravinami, např. kukuřičnou krupicí. McConaugheyho herectví ale všechny tyto provizorní metody přetavilo ve funkční vzhled a herec si za obětavý postup odnesl zatím svého jediného hereckého Oscara.

Brendan Fraser – Velryba
Brendan Fraser byl v devadesátých letech velkou hvězdou, pak se ale staly věci, které jej přiměly stáhnout se do ústraní. V posledních letech se ale vrací v charakterních rolích. Muž, jenž byl původně
akčním hrdinou a
komikem, se objevuje v konverzačních dramatech a dokazuje, že je hercem seriózních rolí. Dokázal to například ve filmu
Darrena Aronofského. Fraser do role morbidně obézního Charlieho nepotřeboval tloustnout, nosil silikonový kostým, který byl morbidně těžký. K dispozici byla i lehčí varianta, nicméně Fraser chtěl váhu svého „těla“ cítit. Fraser se nemusel ani moc vžívat do role člověka, jehož vlastní tělo omezuje, skutečně to patřičné omezení měl, a využil jej natolik, že si za roli odnesl Oscara.

Nicole Kidman – Hodiny
Psychologické drama Stephena Daldryho se odehrává v několika časových rovinách. V jedné z nich sledujeme spisovatelku Virginii Woolf (Nicole Kidman), která bojuje s novým románem i s depresí. Tvůrci hledali pro Kidman dlouho správný kostým, byl tu ale jeden problém. Oproti Woolfové, ženě s výrazným profilem, má Kidman malý nos. Většina diváků zná snímek hlavně díky způsobu, jakým problém s nosem vyřešili. Role Kidman přitom představuje víc než umělý nos. Součástí kostýmu byla paruka, šaty i make-up, který změnil tvar jejích očí. Zároveň Kidman změnila způsob řeči, vtahovala rty více dovnitř a celkově hrála celým obličejem tak, až téměř nebyla poznat jako Nicole Kidman. Navíc se naučila psát pravou rukou jako její předobraz. Její práce byla tak svědomitá, že byla také odměněna zlatou soškou.

Lon Chaney – Zvoník u Matky Boží
Filmové maskérství by dnes možná vypadalo úplně jinak bez jeho průkopníka Lona Chaneyho, který si své masky vyráběl sám. Vedle Fantoma opery vytvořil například Zvoníka u Matky Boží. Zdaleka nešlo o první adaptaci Chrámu Matky Boží v Paříži od Victora Huga, představuje však jednu z nejvýznamnějších. Chaney si pro roli znetvořeného Quasimoda vyrobil masku z vaty a pružného kolodia, zároveň si záda vybavil zhruba sedmikilovým sádrovým hrbem a postrojem, který mu znemožňoval se narovnat. Chaney byl tak svědomitým hercem, že si neváhal ničit vlastní páteř. Jeho maska zároveň patří k těm nejikoničtějším kostýmům Quasimoda, jaké filmové plátno spatřilo. Jeho Quasimodo je živočišný a trochu monstrózní a v divákovi budí fascinaci i odpor.

Podívejte se také na nejlepší psychologické filmy podle Kinoboxu.
Zdroje: Los Angeles Times, Vanity Fair, Screen Daily, Advocate, Oscars.org, AFI Catalog, Yahoo Entertainment, Jump Cut, Backstage, Fresh Air, The Guardian, Wikipedia, Kinobox