AI vytvořila v práci nový strach. Zaměstnanci radši předstírají, že všechno vědí
Zaměstnanec dokončí práci rychleji, než se očekávalo. Podklady má připravené, text napsaný, tabulky zpracované. Nadřízený je spokojený. Jenže kdyby se zeptal, jak toho dosáhl, odpověď už tak jednoduchá být nemusí. Pomáhal mu totiž ChatGPT nebo jiný nástroj umělé inteligence. A právě to si někteří lidé raději nechávají pro sebe.
Nejde přitom o ojedinělý problém. Nový průzkum britské Imperial College London zjistil, že 29 % zaměstnanců generace Z používá umělou inteligenci bez vědomí svého zaměstnavatele. Ještě zajímavější jsou jejich pocity. Celých 35 % mladých pracovníků považuje používání AI za určitou formu nepoctivosti a 26 % se obává, že je kvůli tomu budou kolegové negativně hodnotit.
Výsledky zveřejnila univerzita 11. listopadu 2026 při představení své vzdělávací divize Imperial Lifelong Learning. Podkladem bylo šetření agentury Censuswide mezi 2 000 britskými pracovníky, které proběhlo v září letošního roku. Výzkum se zaměřoval především na odvětví, v nichž se očekává výrazný dopad umělé inteligence, například technologie, finanční služby, zdravotnictví, energetiku nebo strojírenství.
Mladí lidé tak stojí před poněkud absurdní situací. Od zaměstnanců se očekává rychlost, samostatnost a schopnost pracovat s moderními technologiemi. Když ale skutečně využijí nástroj, který jim práci usnadní, část z nich má pocit, že udělala něco špatného.
Nevíš? Zeptej se AI. Ale potom to raději nikomu neříkej
O podobném problému jsme na CDR psali už v předchozím článku. Tehdy šlo o výzkum společnosti Use.AI, podle kterého se lidé stále častěji bojí přiznat, že něčemu nerozumějí.
Z jeho výsledků vyplynulo, že 56 % zaměstnanců považuje přiznání neznalosti za riskantnější než před rozšířením umělé inteligence. Mezi pracovníky ve věku 18 až 29 let tento názor zastávalo dokonce 71 % respondentů.
Dříve bylo naprosto běžné přijít za zkušenějším kolegou a požádat ho o radu. Nikdo nemůže vědět všechno a člověk se přece nejvíce naučí právě při řešení problémů, kterým zatím nerozumí. S příchodem AI se však v některých kolektivech začíná prosazovat představa, že odpověď má být vždy na dosah ruky.
Proč se ptát kolegy, když existuje ChatGPT? Proč přiznávat neznalost, když si během několika sekund můžeme nechat vygenerovat vysvětlení?
Podle tehdejšího průzkumu dokonce 37 % respondentů během předchozích šesti měsíců v práci předstíralo znalost něčeho, čemu ve skutečnosti nerozuměli.
Nový výzkum Imperial College London na toto téma zajímavě navazuje. Tentokrát už zaměstnanci odpověď mají, práci zvládli a požadovaný výsledek odevzdali. Problém nastává ve chvíli, kdy mají přiznat, kdo nebo co jim pomohlo.

Zdroj: Shutterstock
Pro tento jev se vžil výraz „shadow AI“. Označuje používání umělé inteligence bez vědomí nebo schválení zaměstnavatele. A právě generace Z je v tomto ohledu podle britského výzkumu nejaktivnější.
Mezi mileniály přiznalo takové jednání 18 % dotázaných, u generace X šlo o 11 % a mezi nejstaršími zaměstnanci z generace baby boomers pouze o 6 %. Rozdíly jsou tedy poměrně výrazné.
Důvody ovšem nemusí být u všech stejné. Někdo nechce riskovat, že jeho nadřízený začne považovat práci vytvořenou s pomocí AI za méně hodnotnou. Další se možná obává, že když vedení zjistí, kolik času ušetří, přidělí mu ještě více úkolů. A někdo se prostě stydí přiznat, že by bez chatbota stejný úkol řešil podstatně déle.
Poslední možnost otevírá otázku, o které se zatím příliš nemluví. Co když si lidé na používání AI zvyknou natolik, že začnou ztrácet jistotu ve vlastní schopnosti?
Samotný britský výzkum žádnou takovou závislost neprokazuje. Přesto je namístě se ptát, zda si část zaměstnanců postupně nezvyká přenechávat technologii i činnosti, které by měli umět zvládnout samostatně. Mezi rozumným využitím pracovního nástroje a bezmyšlenkovitým přebíráním jeho výsledků totiž existuje podstatný rozdíl.
Každý si věří, ale schopnosti ostatních jsou problém
Další výsledky britského šetření stojí za pozornost. Celých 97 % pracovníků je přesvědčeno, že mají dostatečné schopnosti pro výkon své současné práce během následujících dvanácti měsíců. Současně však 59 % zaměstnanců vidí ve svém odvětví výrazný nedostatek potřebných dovedností.
A mezi dotázanými zaměstnavateli tento problém připouštějí dokonce tři čtvrtiny respondentů.
Není samozřejmě možné z těchto čísel automaticky vyvozovat, že si lidé o sobě myslí více, než skutečně umějí. Ukazují ale zajímavý rozdíl mezi hodnocením vlastních schopností a pohledem na situaci v celém oboru.
Pracovní prostředí navíc často odměňuje především sebejisté vystupování. Přiznat chybu nebo říct „nevím“ nemusí být snadné, zvlášť pro člověka, který teprve začíná kariéru a snaží se dokázat, že na svou pozici patří.
Jenže právě tady může umělá inteligence napáchat více škody, než se na první pohled zdá. Chatbot dokáže připravit přesvědčivě napsanou odpověď i v případě, že obsahuje chyby. Zaměstnanec, který danému tématu nerozumí, nemusí poznat, co je správně. Výsledek přesto odešle dál, protože působí profesionálně a on sám nechce vypadat neschopně.
To už není otázka moderních technologií, ale pracovních návyků a odpovědnosti. K čemu je rychle vypracovaný dokument, když jeho autor nedokáže vysvětlit vlastní závěry? A jak má nadřízený poznat, že zaměstnanec potřebuje další školení, pokud se všichni tváří, že svou práci dokonale ovládají?
Heather Haseley, která v Imperial Lifelong Learning zastává pozici Chief Lifelong Learning Officer, upozorňuje právě na nutnost vzdělávání a jasných pravidel. Podle ní musí zaměstnanci vědět, jak mohou AI používat odpovědně a otevřeně, aniž by kolem technologie vznikaly zbytečné obavy.
Zmiňuje také rozpor mezi školou a zaměstnáním. Studenti mohou být za použití umělé inteligence při některých úkolech trestáni, zatímco v zaměstnání se od nich očekává, že stejné nástroje budou využívat ke zvýšení produktivity. Není divu, že část mladých lidí v tom nemá jasno.
Firmy si ovšem nemohou dovolit všechno přehlížet. Používat AI pro úpravu běžného textu je něco jiného než do veřejného chatbota nahrávat interní smlouvy, osobní údaje zákazníků nebo neveřejné firemní dokumenty. Právě neřízené používání takových nástrojů představuje skutečné bezpečnostní riziko.
Zaměstnavatelé proto mají dobrý důvod požadovat transparentnost. Musí ale také srozumitelně vysvětlit, co zaměstnancům dovolují a kde už používání AI překračuje pravidla.
Zůstává přitom jeden dost nepříjemný problém. Pokud se lidé bojí přiznat, že něco nevědí, a současně tají, že jim s prací pomáhá umělá inteligence, vedení firmy může získávat značně zkreslenou představu o skutečných schopnostech svého týmu.
A možná právě to stojí za větší pozornost než samotných 29 % mladých zaměstnanců, kteří používají AI potají. Firmy se snaží měřit produktivitu, zavádějí nové technologie a hledají způsoby, jak z lidí dostat lepší výsledky. Přitom jim může unikat docela obyčejná věc: zda zaměstnanci své práci skutečně rozumějí.
Umět si poradit s pomocí AI je užitečná dovednost. Umět vysvětlit, proč je výsledná odpověď správná, je ale pořád důležitější.