Ostatně, zde je to vše k nahlédnutí: https://sechtl-vosecek.ucw.cz/
Na Facebooku je zase skupina "Negativy z popelnice", a také je to zajímavá nádhera. Skutečně jsou to různě nalezené a vyhozené negativy, třeba i v popelnicích, nebo negativy i známé od různých amatérských fotografů, kteří již nežijí.
Fotografie z těchto amatérských negativů ukazují život z minulého století a lidé, kteří takové negativy oživují na fotografiich, o nich připravují knihu. Bude to ojedinělý, hodně zajímavý a krásný projekt. Bohužel, i když je snaha veliká, většinou se nedaří určit, kdo je na nich nebo kde to je. Osudy těch lidí by, nejen mě, moc zajímaly.
Napadlo mě napsat osudy části mých předků na jedné staré fotografii, která se mi moc líbí, která ukazuje i tehdejší módu kolem roku 1916.
Tak tady jsou.
🌹🌹🌹🌹🌹
Osudy postav z fotografie a sestřenice Jarmily, která na fotografii není. Bohužel žádnou její fotografií nemám, přesto sem k popisu patří.
Teta Boža (první zleva)
Teta Boža se dožila poměrně vysokého věku, i když jako vdova, v poklidu a péči obou svých dětí, ale bohužel s Alzheimerem. Jednou při setkání nějaké rodinné sešlosti mi podala ruku a řekla "Nevím, kdo jste, ale dobrý den."
Bylo mi to moc líto... Vyučila se švadlenou a šila mně svatební šaty. Pomáhala jsem jí třeba při kličkování, stehování, vyndávání špendlíků apod., a ona mi při tom vyprávěla o svém životě. Poslouchala jsem a ani nedutala. Byly to moc hezké chvíle.
Bydlela v Praze Nuslích, ve Fričově ulici, s oknem, které mělo výhled na železniční trať. Tehdy tam jezdily vlaky na uhlí, takže pro kouř tam moc větrat nemohli.
Při tom setkání jsem ji viděla naposledy, malinkou, pohublou, ale usmívající se, spokojenou ve svém světě.
Teta Máňa (druhá zleva) a příběh nejdelší
Asi to bylo v roce 1962, co jsme trávily Silvestra v Praze u nás doma, my ženy, co v tom roce zůstaly osamoceny. Moje rozvedená matka, ovdovělá teta Boža, moje sestřenice Jarmila, dcera tety Boži, studující na doktorku, jejíž snoubenec byl na vojně, ovdovělá teta Máňa a já, studentka průmky, co měla platonickou lásku v Ústí nad Labem.
Docela dobře jsme se bavily, hrály různé hry a když v televizi hodiny odbily půlnoc, připily jsme si na Nový rok a chtěly dál pokračovat v zábavě, když se tetě Máně udělalo špatně a ztratila vědomí. Měly jsme naštěstí krátce zavedený telefon, a tak Jarmila zavolala záchranku a snažila se tetu oživit. Jela s ní do nemocnice a když se vrátila, tak nám o jejím stavu nic určitého neřekla. Teprve ráno nám Jarmila prozradila, že teta zemřela už v sanitce, ale že chtěla, abychom se vyspaly, proto o tom v noci pomlčela.
Sestřenice Jarmila, která na fotu samozřejmě není, tehdy byla hluboce "na houbách", jen byla u konce života tety Máni.
Moje sestřenice Jarmila byla velmi zvláštní osoba, skutečně krásná žena, štíhlá s tmavými vlasy, tmavých očí a nádhernou pletí. Asi sedm let chodila s hudebníkem, který hrál v karlovarském orchestru, hezkým, příjemným klukem, moc do ní zamilovaným. Časem jí ruplo v bedně, hudebníka nechala a vzala si instruktora z autoškoly. Jarmila byla doktorka na neurologii, mezi pacienty oblíbená. Později, ještě ne tak stará, si správně určila svoji diagnózu onemocnění rakovinou a asi dobrovolně odešla z tohoto světa.
Teta Milada (čtvrtá zleva)
Teta Milada, se vdala, tuším, do Teplic a do Prahy přijížděla jen málo, a to hlavně se svým nemocným synem za pražskými doktory - specialisty ORL. Víc o ní bohužel nevím.
Strýc Oldřich (pátý zleva)
Strýc Oldřich s námi neudržoval žádné styky, logicky ani my s ním, ani on nebydlel v Praze, jen mně přijel zkazit svým vzteklým vystoupením svatbu, což jsme mu ale nedopřáli, svatba proběhla bez ztráty kytičky.😀
Moje babička (třetí zleva)
Moc bych chtěla poznat svoji babičku, za svobodna Boženu Schreiberovou, pocházející, jako velká část mojí rodiny, z Vysokého Mýta, což mi život nedopřál. Brzy po porodu mého otce zemřela, hodně to poznamenalo život a povahu mého otce. Nám, ženám z tohoto rodu, předala základní rysy tváře a hlavně očí.
Můj otec na klíně svojí matky (šestý na fotu)
Osud mého otce i mojí matky, kteří se rozvedli, tak to je moje třináctá komnata a tu nechám na věky věkův zamčenou.😀
Popis fotografií:
Fotografie osob, o kterých je řeč - moje babička a jejích pět dětí
Druhá fotografie - porovnání podob mojí babičky se mnou, s dcerou a vnučkama...
Třetí fotografie - negativy z popelnice (Zdroj Facebook)