Hluboko v divočině Uralu, u vesnice Kytlym, se skrývá jedna z nejpřísněji střežených vojenských staveb na světě. Podzemní komplex uvnitř hory Kosvinskij Kameň je velitelským centrem, odkud by Rusko v případě jaderného úderu na svém území řídilo odvetu. Nebo odkud by naopak řídilo jaderný útok na cizí území.
VIDEO
Investigace dánského serveru Danwatch, provedená ve spolupráci se Sunday Times a Dossier Center, nyní dokládá, že objekt prošel v letech 2018 až 2024 masivní rekonstrukcí. Podle otevřených zdrojů a výpovědí bývalých vojáků má jít o modernizaci legendárního sovětského systému Perimetr , na Západě známého jako „Dead Hand“, neboli Mrtvá ruka.
Zjištění vychází z analýzy více než dvou milionů ruských vojenských zakázek a je aktuální zvláště nyní, v kontextu zhoršujících se vztahů mezi Ruskem a Západem.
Mrtvá ruka: Co je Objekt 1335 Objekt 1335 je krycí označení podzemního velitelského komplexu ukrytého pod horou Kosvinskij Kameň v Uralu, přibližně 1 370 kilometrů východně od Moskvy. Komplex je chráněn zhruba 300 metry žulového masivu.
Podle amerických analytiků zde sídlí záložní velitelské stanoviště ruských Strategických raketových vojsk. Komplex je často srovnáván s americkým Cheyenne Mountain Complex , který slouží obdobné funkci pro velení severoamerické protivzdušné a protiraketové obrany.
Výstavba tunelů začala už na počátku 80. let. Podle CIA a dobových zpráv byl komplex uveden do provozu v polovině 80. let, tedy na vrcholu napětí studené války a chvíli předtím, než začal SSSR směřovat k rozpadu.
Ministerstvo obrany v Moskvě od roku 2018 zadávalo tisíce jednotlivých zakázek na dodávky pro Objekt 1335. Podle analytiků tak intenzita prací naznačuje, že Rusko investuje do šance na přežití velení jaderných sil v době obnoveného soupeření s NATO.
Systém Perimetr a „Mrtvá ruka“ Perimetr je automatizovaný systém pro předávání rozkazů k jaderné odvetě, vyvinutý Sovětským svazem jako pojistka pro případ, že by politické a vojenské vedení bylo zničeno překvapivým úderem . Vývoj byl zahájen v roce 1974, testy probíhaly v letech 1979–1986. Do služby byl systém oficiálně zařazen v lednu 1985.
Rozkazy k odpalu měla přenášet speciální řídicí raketa s hlavicí schopnou vysílat signál i za podmínek rušení po jaderném výbuchu. Systém sleduje seismické otřesy, záblesky a radiaci, které by signalizovaly jaderný výbuch na ruském území.
Pokud by spojení s vedením v Moskvě bylo přerušeno a senzory potvrdily jaderný útok, měl by systém umožnit ověřeným osobám v bunkru vydat rozkaz k odvetnému úderu i bez zásahu nejvyššího velení.
Perimetr vznikl v éře extrémní nedůvěry mezi Moskvou a Washingtonem, kdy obě strany disponovaly desítkami tisíc jaderných hlavic. Sovětské vedení se obávalo takzvaného dekapitačního úderu, tedy zničení velení dřív, než by stihlo nařídit odvetu.
Systém měl podle bývalých sovětských vývojářů paradoxně sloužit i jako brzda unáhlených rozhodnutí. Vedení v Kremlu si díky němu mohlo dovolit počkat na potvrzení útoku, místo aby reagovalo okamžitě na nejednoznačné signály z radarů.
Ruská obnova sovětského systému Zakázky pro Objekt 1335 v letech 2018–2024 zajišťovalo 8. hlavní ředitelství vojenské výstavby. Podle dokumentů, které Danwatch shromáždil, šlo o dodávky v řádu desítek tisíc tun stavebního materiálu.
nejméně 22 000 tun oceli, 170 km ocelových trubek a 41 000 ocelových prvků, přes 56 500 tun cementu, 600 kilometrů elektrických kabelů a 14 000 svítidel, 3,2 milionu litrů kapalného a 500 tun pevného paliva, přes 820 000 litrů plynu, 95 těžkých strojů a 648 komponent pro vrtání do skály, 182 ventilačních jednotek a 21 elektrických rozvoden. Podle dánského stavebního inženýra Pera Goltermanna z Technické univerzity v Dánsku odpovídá množství cementu přibližně 150 000 m³ betonu, tedy stavbě srovnatelné s třicet až čtyřicet podlaží vysokou budovou . Množství oceli má odpovídat zhruba trojnásobku hmotnosti Eiffelovy věže.
Satelitní snímky navíc podle investigace ukazují práce na šesti nových vstupech do hory, což naznačuje rozšíření tunelového systému nad rámec původní stavby z 80. let.
Klíčovým důkazem jsou výpovědi bývalých příslušníků útvaru 20003, který objekt střeží, a texty publikované v ruském vojenském časopise pro veterány raketových vojsk.
Generálmajor ve výslužbě V. G. Chalin, který se podílel na vývoji původního Perimetru v 70. letech, popsal, že v letech 2005–2010 vedl modernizaci systému na základě tajného dekretu prezidenta Putina . Podle jeho slov byl „automatizační systém“ aktualizován a doplněn o mobilní velitelská stanoviště a družicovou komunikaci.
Vladimir Putin, www.kremlin.ru, CC BY 4.0 V lednu 2026 pak Chalin napsal, že raketové síly „splní historické poslání odvety“ vůči nepříteli, který by narušil ruskou nezávislost. Analytici považují jeho výpovědi za pozoruhodné právě proto , že nezazněly směrem k zahraničním médiím, ale ve veteránském časopise určeném ruským čtenářům.
Co na to Západ Jeffrey Lewis ze Stanfordovy univerzity, považuje zjištění za věrohodná a domnívá se, že Rusko systém skutečně vrací do provozu. Tom Røseth z norské Vojenské akademie naopak zdůrazňuje, že jde primárně o obranné opatření, tedy ochranu velení před americkými prostředky schopnými ničit hluboko ukryté cíle, takzvanými bunker busters.
Bývalý náměstek ministra obrany USA Andy Weber upozorňuje na možnost, že Moskva rekonstrukci záměrně nechala uniknout přes veřejné zakázky, protože odstrašující účinek Perimetru závisí na tom, že o něm protivník ví.
Bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Steven Pifer připomíná, že Perimetr byl podle dostupných informací navržen jako pojistka pro odvetu, nikoli jako nástroj prvního úderu . Zároveň ale přiznává znepokojení nad zprávami, že se z rozhodovacího procesu má stále více vytrácet člověk.
Rusko masivně zbrojí a obnovuje sovětské dědictví Modernizace Objektu 1335 zapadá do širšího programu obnovy ruské jaderné infrastruktury, který podle dřívějších zjištění Danwatch a Der Spiegel zahrnuje desítky dalších základen. Rostoucí důraz na jaderné síly souvisí s tím, jak Moskva vnímá napětí se Západem a s obavami z amerických schopností rychlého a přesného úderu.
Zdroj: Danwatch , Global Security , The Times , Dossier Center Autor/Licence fotografie: Sovětská raketa R-36, Unknown author, Public Domain