Monstra a Oppenheimer. Pokračování Godzilly je epické, ale i překombinované

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Co může být horšího než dva bezprostřední jaderné údery, které zanechají spoušť na kdysi osídlené pevnině i v myslích šokovaných přeživších? Snad už jen dvě chodící, plovoucí či létající „atomové příšery“, jež roku 1949 opět vrhají Japonsko do války v epickém monsterfilmu Godzilla Minus Zero, právě uváděném v českých kinech. Sequel k oscarové senzaci Godzilla Minus One má jedny z nejpůsobivějších scén v dějinách svého žánru a chytrou návaznost na bolavé historické události a významy. Je ale současně překombinovanější a méně kompaktní než předchůdce, který lépe zabíral i na západní publikum.

Monstra a Oppenheimer. Pokračování Godzilly je epické, ale i překombinované

Doba čtení 6 min

Článek byl publikován 08.11.2026 18:05

To, co trikař a režisér Takaši Jamazaki udělal s Godzillou před třemi lety, se od prvních scén vymykalo obvyklým představám o katastrofickém sci-fi blockbusteru s obřími monstry. Ve zdevastovaném Japonsku nepadla ani zmínka o jaderných útocích, jejichž následky se nicméně otiskly do národního traumatu, které názorně reprezentoval právě Godzilla – netvor z mořských hlubin, jehož vojáci nejprve mají za neporazitelnou nepřátelskou zbraň na sklonku války a který následně předvádí to, co ona neporazitelná bomba v realitě napáchala. Zatímco hlavní hrdina, za války pilot kamikadze Kôichi, si nese psychické stigma vinou nehumánního východního kodexu cti, nadnárodní kontext dále symbolizuje velkou historii a zárodek studené války.

Godzilla Minus Zero pokračuje v příběhu známých postav ve světě, jemuž válečné ozvěny stále nedopřejí mírovou obrodu. Z vesmíru do Japonska dopadá kukla neznámého organismu, z níž se vylíhne obrovitý ptakoještěr pojmenovaný Ghidorah. Ten hned v první sekvenci rozdupe město v regionu Nagasaki a tvůrci dokonávají svou mytologickou rekonstrukci obou zkázonosných amerických úderů, jimiž se bojiště druhé světové války uzavřela. Obě demoliční práce dvou monster – zdánlivě přemoženého Godzilly z Minus One a nyní Ghidoraha – přežil stárnoucí profesor biologie Murakami, jenž ságu poprvé přímo spojuje také s jadernou tragédií ze srpna 1945. Nemilosrdný ohnivý žár v Nagasaki tehdy sežehl všechny jeho příbuzné a Murakami se stává konkrétním nositelem traumatu, které se v předchozím filmu generalizovalo na celou společnost.

Právě ctihodný profesor, jehož flashbacková linie nabízí tak trochu „Oppenheimera naruby“ a funguje jako opozice k morálním výčitkám rozpolceného konstruktéra bomby, se podílí na vedení vojenských operací s cílem zneškodnit novou létající příšeru plivající blesky. Ačkoli se opět jedná o fantastickou hrozbu, na kterou jsou zvyklí spíš obyvatelé Jezerního města pod Tolkienovou Osamělou horou, film k její strategické eliminaci opět přistupuje stylem, který má vzbudit historické povědomí a snad také edukovat.

Významnou roli, podobně jako v letošním trháku Pressure o vylodění v Normandii, sehrává předpověď počasí. Ghidorah čerpá ničivou energii z bouřkových útvarů a lidé musí plánovat tak, aby měnící se klima využili ve svůj prospěch. Během prvního náletu na impozantního netvora, jenž bohužel disponuje nadpozemskými regeneračními schopnostmi, je jediný bombardér s poskytnutou americkou zbraní doprovázen třemi stíhačkami. Snímek tím takřka dokonale kopíruje hirošimské svržení atomové bomby, k němuž mělo dojít dříve, ale nepříznivé počasí zprvu přímý vizuální shoz neumožnilo. Bombardér Enola Gay tehdy rovněž následovaly průzkumné letouny B-29 a totéž se opakovalo během druhého úderu, který měl původně mířit na zbrojní komplex Kokura, avšak špatná viditelnost odsoudila ke zkáze Nagasaki.

Příběh tak pokračuje v důmyslném parafrázování velké historie a tím pádem ve vypravěčské tradici, kterou Godzilla zahájil jako atomová hrozba už ve svém prvním, nápadně metaforickém filmu z roku 1954. Až posléze se stalo pravidlem, že titulní ještěr z hlubin oceánu nevystoupal na pevninu sám a jako etablovaná kulturní ikona začal lidstvu naopak pomáhat v bojích proti různorodým nestvůrám, jež domovské studio Toho stylizovalo například jako zhmotnění skutečných environmentálních hrozeb. Lidé se shromažďovali ve velínech a jejich osobní linie se málokdy prodraly nad kolektivní zájmy napadené civilizace, která se musela především úspěšně ubránit. To se samozřejmě promítá i do aktuálního blockbusteru, který vznikal s vyšším rozpočtem než předchůdce a příběh rozestavil kolem tří spektakulárních akčních sekvencí v úvodu, uprostřed a na konci své 130minutové stopáže.

Původní řádění Ghidora v silně subjektivním provedení aktivizuje plány na jeho odstranění, načež se po neočekávaném odhalení dospěje k závěru, že jedině Godzilla může skolit zdokonalující se stvůru schopnou přemoct gravitační pole. V „monstrózní“ akční rovině se tak směřuje k epickému střetnutí, kdy v troskách zdecimovaného města zazní legendární hudební motiv a neméně proslulá monstra si nebývale brutálním způsobem vyznávají nenávist. Na více než dvouhodinový film ovšem těchto očekávaných trikových scén, jejichž provedení je znovu daleko epičtější, naléhavější a inscenačně důmyslnější než drtivá většina hollywoodského monsterversa (snad vyjma subjektivizovaného Godzilly z roku 2014), není věru mnoho – a musí se na ně, vyjma agresivního úvodu in medias res, trpělivě čekat.

Mezičas vyplňuje hned několik potenciálně silných lidských příběhů, jichž se dva roky po událostech jedničky koncentruje větší množství. Pilot Kôichi a jeho žena Noriko vedou melodramatickou rodinnou linii, kterou Jamazaki nadále rozjímá nad potřebou a etikou sebeobětování pro lidstvo na úkor vlastní rodiny. Vedoucí Oddělení reakce na katastrofy Noda přijímá osobní zodpovědnost za každou oběť a je připraven přijmout důsledky svého selhání, až nastane čas. Zmíněný Murakami pak pod rouškou vědecké racionality podléhá rostoucí pomstychtivosti, přičemž do svých šílených plánů koketujících s Američany přímo zapojuje Noriko, speciálně poznamenanou po prvním útoku Godzilly z minulého filmu.

Ve snímku se tak proplétají minimálně tři nosné osobní linie, které jsou tentokrát plné přepjatých dramatických výlevů a často i ambivalentních gest žádajících důkladnou psychologizaci. Osudy všech důležitých postav se naplňují během závěrečné kolize, kdy se lidé pokoušejí navádět a kontrolovat majestátní titány a současně měnit strategie, které minimálně v případě nečitelného Murakamiho utvářejí nadnárodní dějovou záhadu, respektive pohnutou paralelu s historickým přeživším jaderného útoku. Snímek tak musí prostřihávat mezi mnoha pokroucenými perspektivami a neztrácet přitom přehlednou strukturu klasického katastrofického díla, což se vždy úplně nedaří. Některé střihové zkratky jsou matoucí a nedokonalé, a přestože jako gradovaný akční spektákl s nedozírnými následky v případě selhání je Godzilla Minus Zero opět bezvadný, jako komplexní vyprávění s mnoha proměnnými ke konci mate až příliš.

Jamazaki si ale zaslouží slyšet superlativa za to, že svůj senzační monsterdebut v pokračování nevyčerpal a přišel s přirozenými novými cestami, jak jej tematicky rozšířit v mantinelech nastolené poetiky a navíc vyšperkovat jako hutnou blockbusterovou atrakci. Díky hudbě a v monstrózních celcích opět suverénním efektům vám párkrát v pořádně ozvučeném kině spadne čelist a možná oceníte také vyplývající zoufalství lidstva terorizovaného hlavně představou, že válka si znovu našla cestu na jeho území.

Tím jde trochu paradoxně o vyspělejší alternativu k duchovně triviálnějšímu animáku Wildwood, kde se krvavý boj opět stává žádoucím a heroickým východiskem. Kde jinde najdete tak srdečné a sebeshazující alegorie dvou bojujících stran, jež třetí mocnost vychytrale obětuje a následně poraženému zasazuje „ránu z milosti“, když už ne přímo v reálné druhoválečné historii? Být příběhy lidských figur o něco vyváženější, tenhle Godzilla by rozhodně patřil k nejlepším sequelům kinematografie. Takhle je to „jen“ velmi dobrá filmařská práce s přehnanou emoční a narativní expresivitou.

Podívejte se na žebříček dosud nejlepších filmů roku podle databáze Kinoboxu.

Reklama

Další články z Kinobox.cz

Stranger Things se vrací. Nový příběh nám ukáže původ Vecnových schopností

Mafie a zpřelámané tělo v kufru. Pokračování Tenkrát v Hollywoodu je v traileru víc Fincherovým dílem

Brad Pitt se vrací jako Cliff Booth a tentokrát už nejde jen o nostalgickou projížďku hollywoodskou...

Kinobox Daily: Green Lantern je nechvalně známý propadák, který nás málem ochudil o Deadpoola

Green Lantern je superhrdinský snímek Martina Campbella na motivy stejnojmenné komiksové postavy. Ten se...

Další hollywoodský otřes. Filmová stáj DC přichází o své hlavní tvůrce po pouhých čtyřech letech

Připojili se roku 2022 a rýsovali filmové i televizní plány na dekády dopředu, teď ale James Gunn a Peter...

K umělecké výstavě stačí mrtvola. The Gallerist láká na černohumornou jízdu plnou hvězd

Dělat satiru je dnes čím dál těžší, umělecká sféra ale stále nabízí dost materiálu. The Gallerist se...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Kinobox.cz

Kinobox.cz je komplexní filmová databáze a průvodce světem filmu i seriálů. Uživatelům nabízí rozsáhlý katalog českého i zahraničního titulu, uživatelská a kritická hodnocení, žebříčky a aktuální kinoprogram. Pomáhá také s rychlým výběrem obsahu ke sledování na streamovacích platformách (VOD) i v...

Monstra a Oppenheimer. Pokračování Godzilly je epické, ale i překombinované

V Polsku je pánem Polák. Varšava praská ve švech, pochod nacionalistů vede prezident

Ornella Koktová se stylizovala do AI šlechtičny a sklízí výsměch. „To je tak, když někdo totálně ztratí soudnost," píší lidé

Daniel Krejčík se svlékl před stovkami lidí. Pak přišel nečekaný verdikt od babičky

Tahle auta se nekazí. Česká data z půl milionu kontrol ukázala nečekané pořadí

Válčila jako lékařka, skončila v zajetí a získala Medaili cti. O půl století později jí ji armáda odebrala