Začalo to maličkostmi. Když jsme kupovali pračku, vybral ji manžel, protože ji přece platí. Stejně to dopadlo s gaučem, autem nebo dovolenou. Já většinou ustoupila, protože nemám ráda hádky a říkala jsem si, že kvůli takovým věcem nemá cenu dělat doma dusno.
Jenže těch drobností postupně přibývalo. Já se starám o děti, domácnost, kroužky, lékaře, nákupy a všechno, co je potřeba zařídit. Přesto mám pocit, že jsem ve vlastním domě přestala mít hlas. Když se mi něco nelíbí, manžel připomene, že on vydělává a všechno platí. A já zase ustoupím.
Teď ale přišel s něčím, přes co se mi ustupovat nechce. Řekl mi, že by chtěl vyzkoušet trojku. A dokonce už má představu, s kým. Zmínil kolegyni z práce.
Řekla jsem mu, že nechci žádnou jinou ženu v naší posteli. Ani ji, ani nikoho jiného. On mi na to odpověděl, že mě přece k ničemu nenutí a že jen navrhuje něco, co by mohlo být vzrušující pro oba.
Jenže já už vlastně nevím, co znamená „nenutí“. Fyzicky mě nenutí. Ale roky poslouchám, že on vydělává, on platí, a proto také rozhoduje. A najednou mám pocit, že se jeho rozhodování dostalo až do mého vlastního těla.
Nejvíc mě děsí, že jsem si na ustupování zvykla. Nechci se hádat, nechci rozbít rodinu, nechci přijít o jistotu, kterou máme. Ale zároveň si poprvé říkám, že jestli ustoupím i v tomhle, už vůbec nebudu vědět, kde končí jeho rozhodování a začínám já.
Když jsem přestala pracovat, souhlasila jsem s tím, že se budu starat o naši rodinu. Nikdy jsem ale nesouhlasila s tím, že za to přestanu být rovnocennou partnerkou.
K příběhu se vyjádřila Mgr. Radana Rovena Štěpánková:
Peníze a láska jsou v partnerství náročné téma. Často máme pocit, že o penězích se ve vztahu nesluší mluvit, že je to příliš praktické, možná až trochu „sprosté“ téma, které do lásky nepatří. Jenže právě proto se kolem peněz může postupně vytvořit velmi nepříjemná nerovnováha. Peníze vznikly jako směnná hodnota směrem ven z rodiny. V rodině se neobchodovalo. Jenže to předpokládá vztahy v rodině na základě sdílení, lásky a úcty. Pokud toto pokulhává, může to vésti k zneužívání a pokřivení vztahů.
Pokud jeden z partnerů vydělává a druhý se více stará o děti a domácnost, považuji za důležité, aby rodinné peníze skutečně zůstaly společnými penězi. Oba by měli vědět, jak na tom rodina je, oba by k penězům měli mít přístup a o zásadních výdajích společně rozhodovat. Jinak se velmi snadno stane, že ten, kdo peníze vydělává, začne mít pocit, že jsou především jeho a s nimi i větší právo rozhodovat.
Dříve to bývalo velmi prosté. Peníze ležely doma v jednom šuplíku, oba věděli, kolik v něm je, oba věděli, kolik stojí uhlí, jídlo nebo děti, a oba podle toho hospodařili. Fungovalo to samozřejmě hlavně tam, kde byli oba rozumní a měli k sobě důvěru.
Dnes se často setkávám s opačnými extrémy. Jeden partner vnímá společné hospodaření jako kontrolu, druhý bez přehledu ztrácí pocit bezpečí. Někdy člověk penězi skutečně plýtvá, jindy ten druhý používá peníze jako nástroj moci. Právě proto jsou peníze ve vztahu tak citlivým tématem.
V tomto příběhu je však podstatné něco konkrétního. Žena přijala rozdělení rolí, ve kterém muž vydělává a ona pečuje o rodinu. Taková dohoda může fungovat pouze tehdy, když ekonomická převaha jednoho nevytvoří jeho nadřazené postavení. V okamžiku, kdy z peněz vznikne argument „já platím, proto rozhoduji“, dostává se vztah do velmi nebezpečné nerovnováhy.
Kdybych měla paní poradit, řekla bych jí, aby v žádném případě nedávala souhlas k něčemu, co sama v intimní oblasti nechce. Sexualita a tělesná intimita nejsou zboží ani protihodnota za finanční zajištění.
Zároveň bych jí doporučila podívat se i na svůj vlastní pocit, že „musí“. Sama píše, že ji manžel přímo nenutí a svůj návrh předkládá spíše jako inspiraci. Je tedy možné, že se u ní během let vytvořila citová reakce, při níž už samotné jeho přání automaticky prožívá jako určitý tlak nebo očekávání. Právě to by stálo za prozkoumání: kde skutečně začíná jeho nátlak a kde už ona sama předem ustupuje, protože si zvykla chránit klid ve vztahu. V intimní oblasti je důležité znovu najít vlastní „chci“ a „nechci“ a podle něj se rozhodovat.
| Mgr. Radana Rovena Štěpánková je psychoterapeutka, etopedka, arteterapeutka a autorka. Péči o duševní zdraví a mezilidské vztahy se věnuje více než 30 let. Od roku 2003 vede soukromou psychoterapeutickou praxi v Praze a Nymburce, příležitostně také online.
Specializuje se především na partnerské vztahy – lásku a blízkost, nevěru, žárlivost, partnerskou komunikaci a manželské krize. Pomáhá jednotlivcům i párům porozumět tomu, co se v jejich vztazích skutečně odehrává, a hledat cestu ke změně, která nezůstane jen u rozumového pochopení.
Vystudovala komplexní speciální pedagogiku na UK. Absolvovala ucelené psychoterapeutické a arteterapeutické vzdělání a další odborné vzdělávání v oboru, včetně rodinné terapie, imaginativních technik a práce s emocemi. Ve své práci propojuje dlouholetou zkušenost, citlivost k jedinečnosti člověka a schopnost pojmenovat věci otevřeně a srozumitelně. Je autorkou knihy Milostné hledání, nacházení a ztrácení. Více informací na www.rovena.info. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články