Americké námořnictvo se několik let snažilo zbavit části lodí třídy Freedom z programu Littoral Combat Ship (LCS). Letos v lednu však dvě z nich stáhlo ze seznamu plánovaných prodejů. Důvod je prostý. Americká flotila je přetížená a každá loď se počítá. Dokonce i tak mizerná, jako je LCS.
VIDEO
Případ LCS je dnes učebnicovou ukázkou toho, jak se koncepce navržená pro jedno strategické prostředí střetává s realitou jiného.
Vznik programu: loď pro svět po studené válce Po skončení studené války hledalo americké námořnictvo plavidla vhodná pro operace blízko pobřeží potenciálně rizikových regionů. Tehdejší představa počítala s dominantním postavením USA a s hrozbami spíše asymetrickými než symetrickými. LCS měla být univerzální a relativně levná hladinová loď s malou posádkou a vysokou rychlostí.
Program vyústil ve dvě odlišné konstrukce. Třídu Freedom nabídl tým kolem společnosti Lockheed Martin a třídu Independence, trimaran, společnost Austal USA. Obě varianty se vyráběly paralelně a každá měla jiný konstrukční přístup i jiné slabiny.
Dvě třídy, dvoje různé problémy Podle komentáře serveru 19FortyFive se žádná z variant nechovala tak, jak námořnictvo původně očekávalo. Autor Brandon Weichert upozorňuje, že plavidla si vysloužila mezi některými členy posádek posměšnou přezdívku „Little Crappy Ships“ . Jde o publicistické hodnocení, nikoli o oficiální postoj námořnictva.
Za problematičtější je považována třída Freedom. Veřejně dostupné zdroje popisují vysoké provozní náklady, poruchy převodovek a praskání trupu. Americký námořní zpravodajský server USNI News již v lednu 2021 popsal problém s pohonem třídy Freedom jako vadu celé třídy a námořnictvo oznámilo, že nové lodě převezme až po jejím odstranění.
Opravy a údržba přitom vyžadují specializované inženýrství, unikátní náhradní díly, volné kapacity loděnic a dlouhodobou technickou podporu. To vše znamená čas a peníze, které se v rozpočtu těžko hledají.
Plán prodeje spojencům a jeho limity V květnu 2022 navrhl tehdejší náčelník námořních operací admirál Michael Gilday před Kongresem převod přebytečných lodí třídy Freedom partnerským státům v Jižní Americe . Argumentoval malou posádkou a vysokou rychlostí, tedy vlastnostmi použitelnými pro hlídkování a protidrogové operace.
Pro příjemce by ale převod znamenal značné zatížení:
financování paliva a další provozní výbavy, specializovaná munice a zbraňové systémy, přeškolení posádek na vysoce automatizované systémy, přístup k servisu a náhradním dílům, které nejsou běžně dostupné. Pokud je vlastní americké námořnictvo s těmito požadavky v potížích, je podle kritiků programu otázkou, jak by je zvládl rozpočtově omezený partner. Námořnictvo mělo původně nabídnout k zahraničnímu prodeji lodě USS Jackson a USS Montgomery . V lednu 2026 však od tohoto záměru ustoupilo.
Pro srovnání: prodeje starších lodí spojencům nejsou pro USA novinkou. Nejznámějším příkladem jsou fregaty třídy Oliver Hazard Perry, které se podle dostupných zdrojů osvědčily. U LCS se podobný scénář dosud nepotvrdil.
US Navy: Proč LCS zůstávají ve službě Rozhodující je podle komentáře role Independence-class při protiminovém boji na Blízkém východě. Starší minolovky třídy Avenger odcházejí do výslužby a jejich úkoly postupně přebírají právě lodě LCS vybavené protiminovým vybavením . Některé lodě třídy Freedom mají být navíc podle zdrojů ponechány ve službě, i když zůstává otevřené, jak námořnictvo vyřeší jejich technické potíže.
Minolovka třídy Avenger, Public Domain Minolovky třídy Avenger patřily mezi největší specializované lodě tohoto typu v americkém námořnictvu. Plavidla měla výtlak přibližně 1300 tun a délku kolem 68 metrů. Maximální rychlost činila přibližně 14 uzlů a posádku tvořilo zhruba 80 námořníků.
Klíčovým prvkem výbavy byl sonar AN/SQQ‑32 Minehunting Sonar, který umožňoval detekovat miny na mořském dně i vznášející se ve vodním sloupci . K jejich likvidaci sloužil dálkově ovládaný systém AN/SLQ‑48 Mine Neutralization System, jenž mohl k mině dopravit nálož a zničit ji řízeným výbuchem.
Druhým důvodem zachování třídy LCS je prostý nedostatek plavidel. Autor komentáře 19FortyFive uvádí, že námořnictvo musí zároveň zvládat dlouhodobou blokádu proti stále schopnějšímu protivníkovi na Blízkém východě a připravovat se na možný konflikt s protivníky na úrovni Číny či Ruska. Zpráva USNI z ledna 2026 nese titulek, že námořnictvo nebude vyřazovat další lodě LCS.
Čínský torpédoborec Tchaj-čou, Astrowikizhang, CC BY-SA 3.0 Tato situace je přitom nejasná i z analytického hlediska. Není jednoznačně potvrzeno, jak velkou část těchto lodí je reálně možné udržet v provozuschopném stavu.
Strategický význam a limity třídy LCS LCS ukazuje několik obecných poučení o plánování flotily:
Specializace versus univerzálnost: modulární koncepce slibovala flexibilitu, ale v praxi přinesla složitou logistiku. Cena údržby: náklady na životní cyklus mohou převýšit úspory z menší posádky. Nedostatek rezerv: i problematická plavidla jako LCS se stávají cennými, jakmile flotila nestačí plnit všechny úkoly. Exportní potenciál: prodej technicky náročné lodi partnerům s omezeným rozpočtem není samozřejmostí. Program LCS měl být základem námořnictva po studené válce , ale stal se spíše připomínkou rizik vycházejících z chybných strategických předpokladů. Dnes jsou tyto lodě udržovány ve službě nikoli proto, že splnily očekávání, ale proto, že je US Navy potřebuje.
Zdroj: 19FortyFive , USNI News , Lockheed Martin Autor/Licence fotografie: USS Freedom, By Mass Communication Specialist 1st Class James R. Evans, Public Domain