Matěj Novák
Komerční banky ale nečekají. Konsorcium 37 evropských finančních institucí právě získalo licenci k vydávání vlastního eurového stablecoinu a první banky ho chtějí nasadit už v roce 2027. Mezi zapojenými jsou i mateřské skupiny největších českých bank. Co oba projekty znamenají pro Česko, které euro nemá a v dohledné době ho ani mít nebude?
Digitální euro je projekt Evropské centrální banky. V prvé řadě je potřeba podotknout, že se nejedná o kryptoměnu ani o nový druh měny, nýbrž o elektronickou podobu hotovosti. Jedno digitální euro bude mít vždy hodnotu jednoho eura a ručit za něj bude přímo centrální banka. Dnes v eurozóně většina karetních plateb běží přes americké sítě Visa a Mastercard. Evropa tedy de facto závisí na infrastruktuře, kterou sama neovládá.
Pro běžné uživatele má být základní používání digitálního eura zdarma. Platby půjde provádět i bez připojení k internetu a v takovém případě je uvidí jen plátce a příjemce, podobně jako u hotovosti. Poplatky pro obchodníky budou zastropované a měly by být nižší než dnešní poplatky za karetní platby. Digitální euro má hotovost pouze doplňovat.
Aby se banky nemusely obávat masivního odlivu vkladů, počítá se s limitem, kolik digitálních eur bude moci jeden člověk držet, přestože jeho výše zatím stanovená není. Evropský parlament a Rada EU nyní vyjednávají o právním rámci a dohody chtějí dosáhnout do konce roku 2026. ECB počítá se zkušebním provozem v roce 2027 a s ostrým spuštěním kolem roku 2029. Banky a obchodníci tedy dostanou dva roky na přípravu.
Komerční banky předbíhají ECB
Evropské banky nechtějí čekat, až digitální euro dorazí z Frankfurtu. Velké bankovní skupiny se spojily a chystají vlastní digitální obdobu eura, stablecoin s názvem Qivalis. Jeho hodnota je pevně svázaná s eurem a za každou jednotkou stojí skutečné peníze v rezervách. Projekt má za sebou 37 finančních institucí z patnácti zemí a nyní získal od nizozemského regulátora licenci instituce elektronických peněz, bez které by nemohl fungovat. Do praxe se má dostat už v příštím roce, tedy zhruba o dva až tři roky dříve než digitální euro od ECB.
Hlavní slib je rychlost a nízká cena. Peníze se mají přesouvat mezi digitálními peněženkami během okamžiku a kdykoli, bez dlouhého řetězce bank, přes který dnes často putují platby do zahraničí. Pokud se to podaří, může to výrazně zlevnit a zrychlit přeshraniční převody v eurech.
Pro Česko je zajímavé, že se na projektu podílejí i mateřské skupiny České spořitelny, ČSOB, Raiffeisenbank a UniCredit Bank. Čeští klienti se tak k soukromému digitálnímu euru mohou dostat dříve, než bude k dispozici to veřejné.
Vlastní stablecoin je pro komerční banky způsob, jak si udržet klienty i kontrolu nad platbami. Na straně soukromého řešení je čas, protože na trh přijde dříve. Na straně veřejného zase důvěra, protože za ním stojí centrální banka, a nulové poplatky pro běžné uživatele.
Z pohledu trhu Evropa potřebuje veřejnou infrastrukturu jako pojistku pro krizové situace a zároveň soukromé inovace, které budou tlačit ceny dolů a zrychlovat platby. Zásadní bude, aby oba systémy byly bezpečné, řádně regulované a pro uživatele srozumitelné. Sázka na blockchain přináší rychlost, ale také nové nároky na boj proti praní peněz a ochranu spotřebitelů před podvody, kterých v posledních letech prudce přibývá.
Co z toho budou mít Češi?
Přestože Česko euro nemá a jeho přijetí není ani na pořadu dne, oba projekty se Čechů dotknou. Veřejné digitální euro má být za určitých podmínek dostupné i v zemích EU mimo eurozónu a k soukromému stablecoinu se čeští klienti mohou dostat přes své banky už v příštích letech.
Nejvíce z toho mohou profitovat lidé a firmy, kteří už dnes s eurem pracují. Cestovatelé, čeští pendleři do sousedních zemí, exportéři nebo e-shopy prodávající do eurozóny získají další rychlý a levný způsob, jak posílat a přijímat eurové platby. Navazuje to na trend posledních let, kdy mohou firmy od roku 2024 vést účetnictví a platit daně v eurech a banky postupně zavádějí okamžité europlatby SEPA. Česko se eurizuje zdola, bez ohledu na politickou debatu.
Právě to je ale i důvod k obezřetnosti. Snadná dostupnost digitálních eur může časem změnit, jakou měnu část domácností a podnikatelů upřednostňuje. Pokud by lidé ve velkém přesouvali úspory do eur, oslabilo by to vliv České národní banky na domácí ekonomiku. Tento vývoj by měla ČNB bedlivě sledovat a podmínky pro zpřístupnění digitálního eura v Česku by se měly vyjednávat s ohledem na stabilitu koruny.
Jedna věc se však nezmění. Veřejné i soukromé digitální euro je stále euro. Kdo dostává mzdu v korunách, musí si eura nejprve opatřit, a právě směna bude i nadále rozhodovat o tom, kolik ho platba skutečně stojí. Bezplatný převod je nám k ničemu, pokud předtím zaplatíme na nevýhodném kurzu několik procent. Je proto důležité sledovat nejen to, jak rychle a levně platba dorazí, ale hlavně za jaký kurz se koruny mění.
To samé platí i pro úrokové sazby. Euro a koruna žijí v jiném úrokovém prostředí. V současnosti sledujeme, že Evropská centrální banka drží sazby níže než Česká národní banka. Promítá se to například do hypoték, jejichž průměrná sazba se v Česku momentálně blíží šesti procentům. Kdo by v tom viděl důvod půjčit si raději v eurech, měl by zbystřit. Úvěr v eurech sice může vypadat levněji, ale kdo vydělává v korunách a splácí v eurech, sází na kurz. Stačí, aby koruna oslabila, a výhodná splátka se rychle prodraží.