Opozici nahrávalo silnější zázemí ve velkých městech; vládní strany měly více příznivců v menších obcích, kde ale často vítězí místní kandidátky. Vládní koalice tak měla obtížnější výchozí pozici, než by se mohlo zdát. Jak se tento nepoměr projevil v jednotlivých městech a obcích?
Hlavní město v hlavní roli
Praha přitahovala v debatách i médiích největší pozornost. Strany, které zde dosud vládly, vstupovaly do voleb po čtyřech letech soustavných konfliktů mezi koalicí SPOLU a Piráty. Navzájem si blokovaly řadu záměrů, společných výsledků proto bylo málo. Mediální obraz byl ještě drsnější: neviditelný primátor a nevyřešené problémy. STAN zůstával v pozadí, přestože měl na starosti důležité oblasti včetně školství. Byl součástí vedení města, tváří jeho neúspěchů se ale nestal.
V kampani se koalice SPOLU rozhodla dohnat svou dosavadní nevýraznost pod vedením nového lídra. Byla zdaleka nejviditelnější, proti ní stála výrazná kampaň Prahy sobě. STAN se držel zpátky. Pirátská kampaň místy působila až bizarně. Pražské volby každopádně ukázaly, že viditelnost kampaně sama o sobě nestačí. Důležitější byla tentokrát voličská paměť, přesněji dojem, který v lidech zanechalo dosavadní vedení města.
Spory SPOLU a Pirátů a výsledný pat velmi pravděpodobně odradily jejich vlastní voliče. STAN se ocitl v roli strany, která jim často vadila nejméně. Jeho malá viditelnost se tak stala hlavní výhodou. Těsné vítězství STANu přesto překvapilo, i když už před volbami bylo patrné, že získává podporu zejména mezi mladými voliči, ale i v dalších skupinách. Piráti navíc zůstali příliš rozkročeni: radikálnějším příznivcům nesplnili sliby a umírněnější odrazovali. Část jejich voličů pravděpodobně přešla k Praze sobě, větší část pak ke STANu.
Vedle tohoto účtu za magistrátní koalici je ve výsledcích patrná ještě jedna věc: pražští voliči pečlivěji než dříve rozlišovali, koho a kam volí. V městských částech se výsledky výrazně lišily. Stejná strana či koalice tak někde získala přes čtyřicet procent, zatímco o pár ulic dál získala podstatně méně.
Dobře to ukazuje například Praha 9. Koalice SPOLU zde po čtyřech letech, kdy městskou část vedl Tomáš Portlík, přesvědčivě obhájila svou převahu ziskem přes čtyřicet procent. V týchž okrscích přitom voliči dali téže koalici na magistrát podstatně méně hlasů. Ocenění práce na radnici se zkrátka automaticky nepřenášelo na kandidátku stejné strany, která se ucházela o vedení celé Prahy. Snad si z toho strany vezmou ponaučení i pro příští čtyři roky.
STAN teď čeká podstatně těžší úkol. Pražané přisuzují primátorovi odpovědnost za celé město, přestože je často jen tváří nejednotné koalice a žádné mimořádné pravomoci nemá. Pro očekávaného primátora Petra Hlaváčka to není povzbudivá vyhlídka. Pavel Bém, Tomáš Hudeček, Adriana Krnáčová ani Bohuslav Svoboda neodcházeli z čela Prahy s pověstí úspěšných primátorů. Příští čtyři roky má na to, aby tuto tradici změnil.
Ani krajská města vládu nepotěšila
Pokud ANO bere Prahu jako zvláštní případ, pak by jim krajská města měla nabídnout příznivější půdu. Snahu bylo vidět prakticky všude. V řadě z nich má ANO silné voličské zázemí, v minulosti zde vedlo mnoho radnic a v součtu představují tolik hlasů, že je nelze ignorovat. Přesto ANO letos významně oslabilo ve všech těchto městech kromě Plzně. V Brně se neprosadilo a zůstane mimo vedení města. Ostravu vyhrálo, ani to mu ale nezaručuje primátorský post. Nejbolestivější byl výsledek v Ústí nad Labem, kde dosud vládla koalice ANO a SPD. Část opozice se spojila pod značkou Jedno Ústí a sama získala většinu mandátů. ANO tak po osmi letech přichází o symbolicky důležitou radnici.
Obrazem volební noci se tak stala jejich tisková konference. Karel Havlíček mluvil o famózním posílení, Andrej Babiš o vítězství. Vlastní výrazy a tón ale dávaly najevo pravý opak. Bezesporu to není první okamžik v kariéře obou politiků, kdy veřejně popírali očividnou realitu. Málokdy to ale bylo tak patrné.
Mimo krajská města je celostátní výsledek dost obtížné vykládat. Lze počítat hlasy, mandáty i jednotlivá vítězství, jenže každé měřítko ukáže trochu jiný obraz. Jasného vítěze proto určit nelze. Jeden posun je ale patrný. V na mnoha obcích rychle přibývá kandidátek, které se opírají o místní jména a sdružují nezávislé kandidáty se zástupci stran. S „nezávislými“ se ale daleko hůř pojí dlouhodobá odpovědnost, které k politice nevyhnutelně patří.
Názorně se tak ukazuje, že voliči uvažují jinak o státu a jinak o svém městě. Od státu část voličů čeká jistotu a prosperitu, ať už si o tom lze myslet cokoli. Město si berou za své a radnici hodnotí podle práce, kterou vidí každý den. Tentýž člověk tak může podpořit Babiše ve volbách do Sněmovny a při rozhodování o vlastní obci dát hlas někomu jinému.
Našel se obětní beránek?
O komunálních volbách nikdo z opozice doslovně nemluvil jako o referendu o vládě. Fakticky se jím ale staly. Vedle už zmíněného výsledku ANO výrazně ztratila i vládní SPD. Motoristé, kteří neměli co obhajovat, se prosadit nedokázali.
O to varovnější jsou nyní předvolební úvahy Aleny Schillerové a Karla Havlíčka o změně rozpočtového určení daní. Praha, Brno, Ostrava a Plzeň jsou podle nich zvýhodněné a mají příliš mnoho peněz. Ministři se stejně ostře pustili i do peněz, které mnoha obcím zůstávají na účtech.
Obce se přitom nemohou zadlužovat stejně bezstarostně, jak to dělá stát. Na větší investice si proto musejí peníze připravovat dopředu. Jejich pomalé utrácení má však často jinou příčinu. Naplánovat stavbu, získat povolení a dotáhnout ji do konce může trvat roky, mimo jiné kvůli tvrdým pravidlům a masivní byrokracii, které ovšem vytvářejí vláda a parlament. Místo aby ministři řešili, proč tyto projekty trvají tak dlouho, vyčítají obcím, že peníze neutrácejí rychleji. Je s podivem, že toto pokrytectví nebylo větším tématem voleb. U ANO jde navíc o pozoruhodnou mentální gymnastiku; nedokáží srazit vlastní schodek, a tak chtějí sáhnout na peníze samospráv, které hospodaří lépe.
Po volbách Babiš hrozby zopakoval. Cítí novou příležitost, kdy si vláda může finančně polepšit a zároveň voličům nabídnout jednoduché vysvětlení, proč sama hospodaří tak špatně. Jenže potrestáním měst, kde se jí nedaří, svůj volební problém prohloubí, nikoli vyřeší. Žije tam mnoho voličů, kteří rozhodují také o krajích, Senátu a především o Sněmovně. Babiš si tak bude muset vybrat, zda voliče za projevenou nedůvěru potrestá, nebo se pokusí získat jejich důvěru zpět. Jde o rozhodnutí, které může mít vliv na celou jeho další politickou kariéru.
Autor je publicista a politický komentátor