Kdo má vyšší stožár. O to tu běželo. Na zdejší poměry pěkné domy, ale nikde ani noha. Nahlédněte s námi do vesnice Kijong-dong – do té jediné, která směla zůstat v severní části korejské demilitarizované zóny.
Krátký exkurz do potěmkinovské vesnice Vesnice svobody na dohled Válka stožárů a reproduktorů Tak se žije u hranice Na první pohled vypadá jako takové idylické městečko v prosperující zemi. Uprostřed zeleně tu stojí několikapatrové domy s modrými střechami, nad nimi se tyčí vodárenská věž a večer je za okny vidět světlo jako z běžných domácností. Má to jen jeden háček. Ve vesnici Kijong-dong nikdo nežije.
Kijong-dong (pro Severokorejce Vesnice míru , pro Západ spíš Propagandistická vesnice ) se nachází v severní části demilitarizované zóny mezi Severní a Jižní Koreou. Vznikla v roce 1953 krátce po podepsání příměří v korejské válce.
Zatímco okolní osady musely ustoupit bezpečnostnímu pásmu, takže prostě zmizely z povrchu zemského, Kijong-dong vybudovali Severokorejci úplně od nuly jako výkladní skříň komunistického blahobytu .
Zajímavost: Korejská válka oficiálně neskončila! V roce 1953 došlo k uzavření dohody o neútočení na Korejském poloostrově, ale mírová smlouva to nebyla. Obě Koreje jsou tak fakticky dodneška ve válečném stavu.
Krátký exkurz do potěmkinovské vesnice Vesnici tu Severokorejci vystavěli proto, aby Jihokorejcům ukázali, jak skvěle se na severu mají. Šlo o navození dojmu nevídaného luxusu a zavedené elektřiny, což bylo v 50. letech na korejském venkově úplné zjevení. Severní Korea si tak chtěla přijít na další obyvatele – chtěla tímhle způsobem přimět jihokorejské vojáky k dezerci.
Severokorejská vláda dodneška tvrdí, že v Kijong-dongu žije 200 spokojených rodin , které živí kolektivní farmaření. O občanskou vybavenost tu prý taky není nouze – funguje tady školka, škola i nemocnice. Jenže Jihokorejci nejsou dnešní, a tak už ledacos ví. Například:
Domy jsou ve skutečnosti jen betonovými skořápkami . Jsou to prázdné betonové struktury bez vnitřních pater a jakýchkoli příček. Okna jsou bez skel, některá jsou dokonce jen namalovaná na fasádách. Světla v domech se rozsvěcují, ale lidi za to fakt nemůžou. Děje se to pravidelně, ve stejnou denní dobu (a prý jen v horních patrech). Díky automatickým časovačům. Vesnice nemá své obyvatele. Pohybují se tu jen úklidové čety, jež úzkostlivě hlídají pořádek v liduprázdných ulicích, a sezónní dělníci, kteří obhospodařují pole v období výsadby a sklizně. Aby toho nebylo málo, část zdejších objektů jsou údajně maskované vojenské kryty a dělostřelecké pozice. Docela legrace na jednu nenápadnou vesnici, že?
Vesnice svobody na dohled I Jižní Korea má svou vesnici v demilitarizované zóně. Jen 1,6 kilometru od Kijong-dongu se nachází vesnice Daeseong-dong (známá jako Vesnice svobody ). V ní ale opravdu někdo žije!
Daeseong-dong má údajně 138–226 obyvatel , převážně starších. Usadit se tady můžou jen lidi, kteří tu žili před korejskou válkou, a jejich přímí potomci. Život je tady zajímavě kontrastní. Výhody totiž střídají přísná pravidla.
Místní neplatí žádné daně a nemusí absolvovat povinnou vojenskou službu. Na zdejších rozsáhlých polích pěstují vysoce ceněnou organickou rýži značky DMZ.
Na druhou stranu jsou obyvatelé pod neustálým dohledem armády, platí tu zákaz vycházení po 23.00 hod. , každý den probíhá sčítání osob a návštěvy se musí hlásit týdny dopředu, aby získaly potřebný vojenský doprovod. Inu, něco za něco.
Kdo má vyšší stožár. O to tu běželo. Válka stožárů a reproduktorů Kijong-dong se v průběhu let stal dějištěm fascinujících soubojů o to, kdo je lepší. Když Jižní Korea v 80. letech postavila ve vesnici Daeseong-dong 100 metrů vysoký stožár, na němž vlaje 130 kilogramů těžká jihokorejská vlajka, Severní Korea si pospíšila s nekompromisní odpovědí. V Kijong-dongu došlo ke vztyčení stožáru o výšce 160 metrů , s obří vlajkou vážící 270 kilogramů.
Svého času to byl nejvyšší stožár na světě. Až v roce 2010 Severní Koreji nečekaně vypálil rybník Ázerbájdžán – stožár s vlajkou v Baku je vyšší o 2 metry. To zabolí.
Bez zajímavosti není někdejší masivní severokorejská propaganda , která proudila z reproduktorů směrem na jih i 20 hodin denně. Nechyběly komunistické opery a vlastenecké pochody . Jižní Korea s odvetou taky dlouho nečekala a na sever pálila z vlastních reproduktorů K-pop , zpravodajství a přednášky o demokracii . Klid nastal po vzájemné dohodě v roce 2018.
Tak se žije u hranice Když si to shrneme, tak zatímco na jihokorejské straně místní pěstují drahou rýži a v jedenáct mají s trochou nadsázky večerku , o kousek dál uklízeči poctivě zametají asfalt v prázdných ulicích a časovače pravidelně rozsvěcí , aby to v dalekohledech vypadalo, že vesnice reálně žije. Minimálně je to k zamyšlení.
Zajímá vás neuvěřitelný život na hranicích? Napište nám do diskuze pod článkem tip, na jaké podivuhodné místo se máme zaměřit příště!
Použité zdroje: zdroj 1 , zdroj 2 , zdroj 3 , zdroj 4 , zdroj 5 , zdroj 6 , zdroj 7