Starožitníci a sběratelé je vyhledávají a za pěkný kus jsou ochotní pořádně zaplatit. Řeč je přitom o obyčejně vypadající tmavé desce s vyřezaným reliéfem, jaká se povaluje v nejedné pozůstalosti po babičce. Když na ni doma při úklidu narazíte, snadno skončí ve sběru. Vyplatí se ale nejdřív zjistit, jestli náhodou nedržíte v ruce malý poklad.
Nejstarší formy řezali titíž mistři jako barokní sochy Řezba perníkových forem bývala svébytné řemeslo se svými pravidly. Obraz se do desky vyřezával obráceně a hned do několika hloubkových rovin, aby po vyklopení vystoupil na perníku plasticky. Řezbář si přitom musel dávat pozor, aby rozdíly mezi mělčími a hlubšími místy nebyly velké. Kdyby na to nedbal, silnější části perníku by zůstaly syrové a tenčí by se připálily.
Nejvýš dnes sběratelé cení kusy z druhé poloviny 17. století, kdy je vyřezávali titíž profesionálové, co měli na kontě barokní sochy a oltáře. Uměli proto do dřeva vystihnout i drobné rysy tváří, záhyby oděvů nebo květinové ornamenty. Té úrovně už žádná pozdější generace nedosáhla, a právě proto mají barokní desky mimořádnou hodnotu.
Přečtěte si také: Experti označili 1 nejhorší druh sýra. Češi ho kupují dětem do svačiny a myslí si, že je zdravý
Nejvzácnější kusy se draží za tisíce Cena záleží hlavně na stáří a na tom, jak zdařilá řezba je. Mladší desky z minulého století pořídíte za pár stovek, u nejjednodušších kousků nejde ani o tři sta korun. Zajímavější sumy se točí kolem starožitných figurálních forem. Dvojici s vyřezaným šaškem a ježibabou vydražil zájemce na Aukru v listopadu 2024 za 2 200 korun. Starší forma zařazená do 17. až 18. století tam o pár měsíců později změnila majitele za 3 200 korun. A u skutečných barokních rarit, které se objeví jen jednou za čas, se o kus strhne mezi sběrateli souboj, po kterém je částka ještě znatelně vyšší.
Med a drahé koření dělaly z perníku přepych Že někdo dá za kus dřeva tolik peněz, dává větší smysl ve chvíli, kdy si uvědomíme, čím býval samotný perník. Zdaleka nešlo o všední pamlsek. Základ tvořil med a k tomu se přidávalo koření dovážené z dálky, obojí tehdy drahé, takže si perník mohly dopřát hlavně zámožné rodiny. Nabízel se hlavně jako slavnostní dárek, třeba na poutích nebo o svatbě.
Do českých zemí doputovala výroba perníku z německého Norimberka, kde je doložená už ve 14. století. U nás se prodával přinejmenším od roku 1335, kdy se objevuje zmínka o jeho prodeji na turnovském posvícení. Péct ho ovšem svedli hlavně cechovní perníkáři, a právě ti se bez kvalitních forem neobešli. Teprve když těsto zamáčkli do vyřezané desky, získal perník ten členitý tvar a jemnou kresbu, jakou by od ruky nikdo nevytvořil.
Přečtěte si také: Ani cukr, ani skořice. Babičky dávaly do jablečného štrúdlu 1 surovinu, díky které voněl celý dům
Jak poznáte, že máte doma poklad Jak tedy poznat, že zrovna vaše deska za něco stojí? Samotné stáří nerozhoduje. Sběratele zajímá souhra několika věcí:
čistota a jemnost řezby, vzácnost a propracovanost motivu, celistvost desky bez prasklin a chybějících částí, doložitelný původ, ideálně vyřezané datum nebo značka řezbáře. Řada dochovaných forem nese figurální výjevy, od vojáka a ryby přes srdce až po čerta se svatým Mikulášem. Právě pečlivě vyřezaná figura má u sběratelů větší cenu než hrubě naškrábaný obrys. Některé kusy jsou navíc přímo datované, takže u nich známe stáří úplně přesně.
Přečtěte si také: Prababičky to věděly odjakživa. 1 lžička této suroviny do těsta a knedlíky budou nadýchané jako peřina
Na hodnotě formy se výrazně podepíše čistota řezby i propracovanost motivu. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. Pozor na jednu častou chybu. Sběratelé si zakládají právě na tmavé patině, kterou dřevo za dlouhá léta přirozeně získalo. Kdo se desku pokusí vydrhnout nebo obrousit do čista, smaže spolu s nečistotou i případnou značku řezbáře a hodnotu tím srazí. Pokud tápete, s čištěním raději vůbec nezačínejte a cenu nechte posoudit odborníka na starožitnosti.
Proč se starých forem dochovalo tak málo Může za to konec éry cechovních perníkářů. Zhruba od 19. století zlevnilo koření a v recepturách drahý med stále častěji ustupoval levnějšímu cukru. Pečení se přesunulo do běžných domácností a náročně vyřezávané desky vystřídala jednoduchá plechová vykrajovátka, jaká dnes najdete v každé druhé kuchyni. Řezané formy se přestaly vyrábět a těch dochovaných rok od roku ubývá.
K ručnímu vyřezávání forem se dnes vrací jen hrstka nadšených řezbářů, jejich nové kusy ale historickou hodnotu těch původních nemají. Stará deska po předcích je nenahraditelná, přesně takovou už nikdo nevyřeže. Právě odtud pramení její sběratelská přitažlivost i cena.
Přečtěte si také: Kolik si ve Švédsku vydělá pekař za 7 hodin práce denně? Když to číslo uvidíte, zatočí se vám hlava
Zdroje: https://www.pernikova-chaloupka.cz/tema/tema.phtml?id=10014, https://regiony.rozhlas.cz/pernikarske-formy-v-zabrezskem-muzeu-ozivuji-davnou-historii-vanocnich-sladkosti-7429454, https://encyklopedie.ckrumlov.cz/cz/mesto_histor_hicepe/, https://aukro.cz/pozor-starodavna-originalni-drevena-forma-na-perniky-17-18-stoleti-7081695761, https://aukro.cz/2x-stara-drevena-forma-na-pernik-sasek-a-jezibaba-7074704084, https://www.tiscali.cz/kdo-ma-doma-po-babicce-formu-na-pernik-muze-od-sberatelu-dostat-az-3-000-kc-738920