Stačí jedna pořádně studená noc a ze záhonu plného barevných jiřin je rázem smutná podívaná. Listy zčernají, květy svěsí hlavy a rostliny vypadají, jako by už nemělo cenu se jimi zabývat. Jenže pod povrchem půdy je všechno jinak. Jiřiny si tam během léta vytvořily zásobu živin, díky které mohou příští rok znovu vykvést. Pokud ovšem jejich hlízy přečkají zimu.
Letos se vyplatí sledovat teploměr, ne kalendář Konec října už přinesl do některých částí Česka první ranní mrazíky. Přesto mohou jiřiny na chráněných stanovištích stále kvést. Není proto nutné řídit se radami, podle kterých se všechny hlízy musí vyndat ze země v konkrétním týdnu. Mnohem důležitější je, co se skutečně děje na záhonu.
První slabý mráz obvykle poškodí především nadzemní části rostliny. Hlízy jsou zatím schované v půdě, která je před krátkodobým ochlazením chrání. Jakmile listy zčernají, můžete začít s vyrýváním. Pokud ale zemina není přemokřená a nehrozí silnější mrazy, několik dní počká. Někdy je dokonce rozumnější vybrat si suché odpoledne než vyrývat hlízy okamžitě z rozbahněného záhonu.
Pozor ovšem na jednu věc. Jiřiny nemusí čekat na první mráz za každou cenu. Pokud se blíží začátek zimy, půda je dlouhodobě mokrá a předpověď u vás nevypadá příznivě, můžete je vyrýt i dříve. Rozhodující je ochrana hlíz, nikoliv dodržení tradovaného termínu.
Možná jste si letos vypěstovali jiřiny ze semen a považujete je za jednoleté květiny. I ty však mohou do podzimu vytvořit zásobní hlízy, které lze přezimovat stejně jako u ostatních jiřin. Pokud se vám některá rostlina mimořádně povedla, můžete si ji tak uchovat. Při dalším pěstování z její hlízy získáte stejnou rostlinu, zatímco potomstvo ze semen může mít odlišné vlastnosti. Zdroj: Unsplash Největší hlíza nemusí být ta nejcennější Když ze země vytáhnete dobře narostlou jiřinu, možná vás překvapí, kolik hlíz během jediné sezony vytvořila. Některé jsou drobné, jiné připomínají pořádné batáty. Člověka přirozeně napadne vybrat ty největší a zbytek vyhodit. To by ale byla chyba.
Jiřiny totiž nevyrůstají z libovolného kusu zásobní hlízy. Nové výhony vznikají z pupenů v oblasti kořenového krčku, tedy v místě napojení hlíz na bázi stonků. Sebevětší hlíza bez příslušné části krčku s růstovým pupenem proto zpravidla na jaře nevyraší. Při podzimním vyrývání se tak vyplatí ponechat celý trs pohromadě. S jeho dělením počkejte do jara, kdy bývají růstové pupeny lépe viditelné. Navíc se vyhnete tomu, že čerstvé řezné rány budou během dlouhého skladování zahnívat.
Za stonek netahejte. Ani když to svádí Nejprve odstřihněte nadzemní část přibližně 10 až 15 centimetrů nad zemí. Zbylý stonek poslouží jako orientační bod, nikoliv jako držadlo. Při tahání totiž můžete poškodit právě kořenový krček, který bude na jaře rozhodovat o dalším růstu. Místo rýče se hodí rycí vidle. Zapíchněte je přibližně 20 až 30 centimetrů od rostliny, u větších trsů ještě dál, a půdu postupně uvolňujte ze všech stran. Teprve potom hlízy opatrně nadzvedněte. A co když některou vidlemi propíchnete? Nemusíte hned odepsat celý trs. Poškozenou hlízu jen odstraňte, pokud ostatní zůstaly zdravé. Řez však veďte čistým nástrojem a ránu nechte řádně oschnout.
Voda se může schovávat i tam, kde ji nevidíte Jednou z méně nápadných příčin zimních ztrát jsou duté stonky jiřin. Po seříznutí v nich může zůstávat voda, která při skladování podporuje zahnívání v oblasti krčku. Čerstvě vyryté trsy proto položte na chráněné a vzdušné místo stonky směrem dolů. Přebytečná voda tak může odtéct. Nechte je důkladně oschnout, podle podmínek to může trvat i několik dnů. Nesmí ovšem zmrznout.
Ačkoliv se někdy doporučuje hlízy pořádně vydrhnout, pro běžné skladování to není nutné. Stačí opatrně odstranit větší kusy zeminy. Omytí má smysl například tehdy, když potřebujete lépe prohlédnout jejich zdravotní stav. V takovém případě je ale důkladné oschnutí ještě důležitější.
Zčernalé listy, odkvetlé květy a zdravé stonky jiřin nemusí končit v popelnici. Bez obav je můžete přidat do kompostu, pokud nevykazují známky chorob. Silnější stonky je vhodné předem nastříhat na menší kousky, protože se rozkládají pomaleji než měkké listy. Vlhké rostlinné zbytky navíc promíchejte se suchým listím, štěpkou nebo jiným hrubším materiálem, aby kompost zůstal vzdušný. Zdroj: Pexels Přezimování jiřin má svá pravidla Jiřiny nepotřebují během zimy světlo ani teplo. Potřebují prostředí, ve kterém nezmrznou, nezačnou předčasně rašit a zároveň nevyschnou. Pro skladování se osvědčuje teplota přibližně 4 až 7 °C, ideálně bez velkých výkyvů.
Trsy rozložte do mělkých bedýnek a prosypte suchým vermikulitem, pískem nebo použitým, nezamokřeným substrátem. Výplň pomáhá omezovat vysychání a částečně vyrovnávat změny vlhkosti. Hlízy ale nesmějí ležet v mokrém materiálu. Uzavřený igelitový pytel bez možnosti kontroly a větrání také není dobrá volba.
Vrásčitá hlíza ještě nemusí být ztracená Během zimy si na jiřiny alespoň jednou měsíčně vzpomeňte. Nejčastější problémy totiž poznáte poměrně snadno. Pokud hlízy výrazně měknou, jsou mokvavé nebo nepříjemně zapáchají, pravděpodobně zahnívají. Napadené části je nutné odstranit a zkontrolovat také okolní hlízy. Jestliže jsou naopak scvrklé a vrásčité, bývá příčinou příliš suché prostředí.
Mírně svraštělá hlíza ještě nemusí být mrtvá. Zkuste upravit vlhkost skladovacího materiálu, nikoliv ji rovnou ponořit do vody. Pomoci může lehké zvlhčení výplně kolem hlíz. Důležité je, aby nezůstávaly trvale mokré. A pokud objevíte první bledé výhonky už uprostřed zimy? Často to znamená, že je ve skladu příliš teplo. Zkuste najít chladnější místo. Předčasně vyrašené výhony jsou křehké a rostlina při jejich tvorbě spotřebovává zásoby, které by se jí hodily až na jaře.
Pěstujete menší jiřiny ve větších květináčích? Nemusíte je nutně vyrývat. Po prvním mrazu můžete odstranit nadzemní části a celou nádobu přenést do chladného, bezmrazého prostoru. Substrát nechte téměř vyschnout a během zimy kontrolujte, zda hlízy nehnijí nebo úplně nevysychají. Pozor ale na velké květináče s mokrým substrátem, které mohou zadržovat příliš mnoho vody. Zdroj: Canstockphoto Zdroj info: Atlas rostlin, Přírodní zahrady
VIDEO