KOMENTÁŘ. Jsme občané této země. Tvoříme její důstojnost i bohatství – a nechceme se stydět. Chceme cítit hrdost a jsou nás miliony. K tomu ale potřebujeme důvěryhodné, poctivé a rovné politiky. Nemáme je. Pane Babiši, jste předsedou vlády, která je odpovědná za všechny z nás. Vaší ústavní i politickou povinností je nás spojovat, ne rozeštvávat.
Proto, abyste se stal premiérem, jste se rozhodl spojit se slabochy, kteří sami sobě nevěří natolik, že pro svoji existenci nutně potřebují hledat nepřítele.
Ti, kdo věří v morálku, rovnost, poctivou práci, pravdu a vlastenectví v obhajobě lidských práv pro všechny, mají být ten nepřítel?
Stačilo by přestat lhát...
Spojil jste se s lidmi, kteří zrazují vlast a pro svou osobní moc jsou ochotni paktovat se s těmi, kdo tolerují Hitlera a adorují Stalina a Putina. Nelze nevidět, že vás moc zaslepila.
Pohrdáte Ústavou, která definuje naši vlast jako „svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií“.
Jako členové vlády jste skládali slib věrnosti České republice, „zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život“. Namísto toho společnost rozdělujete a ponižujete.
Dvanáct objektových svazků, ve kterých jsou zaznamenány informace agenta Bureše, i vaše registrační karta StB vás usvědčují z nepravdy, pokud stále tvrdíte, že jste o ničem nevěděl.
Mohli byste argumentovat, že česká politika po roce 1989 už prostě taková je: že se v ní vždycky lhalo, kradlo a pomlouvalo – a vy jste ji jenom zdědili.
Jenomže doba klidu skončila, vstoupili jsme do času mezinárodní nejistoty a krizí. Všichni teď musíme ukázat, co v nás je. Vláda je vládou od toho, aby myslela na blaho země a dokázala ji vést. Pokud toho nejste schopni, máte odstoupit a nechat vládnout jiné.
Možná by stačilo udělat první krok, tedy přestat lhát. Lidé obvykle odpouštějí těm, kdo upřímně přiznají chybu. Jenže vy to nedokážete. Před rokem 1989 jste byl privilegovaný kádr okupované a znásilněné země nešťastné doby zvané „normalizace“, byť normálního v ní nebylo nic.
Věděl jste to, ale rozhodl jste se pro kariéru za každou cenu, a tak i pro život bez důstojnosti. Patřila do něj i spolupráce s komunistickou Státní bezpečností. Rovný člověk, a politik tím spíše, by to pokorně přiznal a omluvil se.
Dvanáct objektových svazků, ve kterých jsou zaznamenány informace agenta Bureše, i vaše registrační karta StB vás usvědčují z nepravdy, pokud stále tvrdíte, že jste o ničem nevěděl.
Bylo lidsky smutné sledovat v televizi vaši nedávnou a hodně nedůstojnou parlamentní hereckou etudu uražené nevinnosti: „Co si to dovolujete s tím StB, co si to dovolujete? Já jsem vyhrál všechny soudy, přestaňte lhát! Moje rodina měla tři emigračky, mě estébáci vyšetřovali, vydírali, tak si to nedovolujte!“ Video
... ale nemáte na to odvahu
Bezděky jste tím na sebe prozradil vlastně všechno. Proč prostě nepřiznat, že vás dostali? Proč nepřiznat, že jste neviděl jinou cestu, jak neztratit svoje privilegované postavení? Bylo by to tak jednoduché. A vlastně i poctivé.
Od vás a členů vaší vlády, jako jsou pánové Okamura, Macinka a Klempíř, se nám dostává pohrdání; pohrdání slušností a důstojností, vidíme dětinské radosti z ponižování novinářů a občanů.
Nemáte na to odvahu. Vlastní slabost chcete překrýt pohádkami o údajném pronásledování a vydírání od „Štátnej bezpečnosti“. To už byste stejně mohl tvrdit, že jste prvním člověkem, který se procházel po Měsíci bez kyslíku.
Jak se ale zachováte ve chvíli, kdy půjde o budoucnost naší země?
Věříte v pojetí politiky pouze v kategoriích porážky a vítězství. Jenomže my co společně vytváříme hodnoty v této zemi, zůstáváme na obou stranách politické soutěže. Ve vašem vidění světa jsme poraženými zajatci bez práv, jenže vy z Ústavy jste a musíte být premiérem nás všech.
Neměl byste být tedy ani naší ostudou. Hodnoty jako je morálka, pravda, fakta, hrdost se nedají vyrobit ani prodat. Možná právě to je důvod, proč jim vy a členové vaší vlády nerozumějí a rozumět nemohou.
Od vás a členů vaší vlády, jako jsou pánové Okamura, Macinka a Klempíř, se nám dostává pohrdání; pohrdání slušností a důstojností, vidíme dětinské radosti z ponižování novinářů a občanů.
Jako vládní politici přitom máte spojovat a povzbuzovat. Pokud nás chcete rozdělovat, škodíte této zemi a měli byste odejít.
Snad není pozdě
Jsme na začátku historické zkoušky, možná největší v našich dějinách. Dost možná se blíží čas, kdy všechno bude záviset jen na naší hrdosti, odvaze a připravenosti ubránit naši svobodu spolu s hodnotami morálky a kulturnosti společné demokratické Evropy.
Už nebude platit, že se jednalo o nás bez nás. Je možné, že tato zkouška bude znamenat, že budeme muset bojovat. Že laciné výmluvy politiky budou muset nahradit drsné a krvavé činy války.
Ideologické žvásty polistopadové pseudopolitiky bohužel nedokázaly vychovat občany, připravené být obránci vlasti. Ale snad ještě není pozdě.
V této historické chvíli stojíme vinou desítky let zmatené „politiky“ rozděleni a nepřipraveni. Povinností vlády v takové chvíli je společenství smiřovat, spojovat a mluvit jakkoliv tvrdou pravdu. A poskytnout mu cíl, stejně jako důvod k hrdosti. Začít s tím můžete hned.
Třeba odložením schvalování zbytečných a polarizujících zákonů. Posilováním obranyschopnosti státu. A respektem k pravdě. Pokud toho jako vláda nejste schopni, máte odejít!