5 min

Jakub Jirsa: Světu vládne síla. Ale ne vždy vládne správně

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

KOMENTÁŘ. Heslem posledních dní je, že skutečnému světu vládne síla. Co na tom může někomu vadit? Na jedné straně je toto tvrzení prostoduché – samozřejmě, že síla vládne, silnější ovládne slabého, slabý silného neovládne, pokud se sám nestane silným. Na druhé straně je toto tvrzení problematické, protože pro mnohé znamená ospravedlnění síly: cokoli silnější udělá,

profimedia-0987721484

Zdroj: Donald Trump a Elon Musk. Má kterýkoli z nich jistotu, že druhý se někdy neukáže jako silnější? Foto: Profimedia

Spravedlnost je – podobně jako svoboda či rovnost – jedním z těch pojmů, které nás provází od samotných počátků dochovaných úvah o lidském spolužití. A u takových pojmů je vždy dobré se podívat na to, co pro nás „dělají“.

K čemu takový pojem je, proč je něco takového jako spravedlnost důležité, když se o tom tolik bavíme. Poznámka na okraj: pokud by někoho zajímaly první formulace tohoto problému, najde je v Platónově dialogu Gorgias a v první knize jeho Ústavy.

Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost.

Autorem textu je Jakub Jirsa, filosof, ředitel Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Myslím si, že oprávněný odpor k tezi, že právo má ten silnější, vyrůstá z obavy, že by spravedlnost nebyla ničím víc než služkou síly. V České republice si ještě někteří vzpomínají na doby, kdy spravedlnost byla služkou komunistické strany, která byla v ten okamžik tím silným.
Poslední možné zastání
Spravedlnost je to poslední, na co se může slabý, kterému je ubližováno, odvolat proti silnému. Pokud připustíme, že silný nemusí být vždy v právu („might is not right“), tak nutně otvíráme prostor pro spravedlnost.

Pokud připustíme, že silný se může mýlit, přiznáváme potřebu spravedlnosti. Proto klasická liberální tradice tolik zdůrazňovala práva jednotlivce především jako jeho oprávněný nárok vůči silnému státu. Pokud hovoříme o spravedlnosti, hovoříme o posledním možném zastání se slabého vůči silnému.

Když někdo nemá strach, nemá důvod cokoli dodržovat. Pokud někdo tvrdí, že síla je nad spravedlností, byl by také ochotný připustit, že kdo se nebojí, může cokoli?

Ponecháme-li stranou spravedlnost jako ctnost jednotlivce a soustředíme se na spravedlnost jako instituci, jsou nástrojem spravedlnosti pravidla a předpisy. Například v případě státu jsou nástrojem spravedlnosti zákony.

Pokud je síla více než zákon, tak jediným důvodem pro dodržování zákonů je strach z trestu, tj. strach z potrestání ze strany silnějšího. Je-li však strach z trestu jediným důvodem pro dodržování zákonů, pak také platí, že pokud je někdo dostatečně mocný, bohatý či prostě silný, nemusí zákony dodržovat a není to špatně.

Proto také již od dob antiky existují důvody vysvětlující povinnost dodržovat zákon bez ohledu na pouhý strach z trestu.

Je lákavé si namlouvat, že zákony dodržuje jen zbabělec. To ale není nutné, zákony dodržuje ten, kdo uznává jejich autoritu z jakéhokoli důvodu. Je zde ale ještě druhá, temnější strana tvrzení, že strach z trestu je jediným důvodem dodržovat zákon.

Tou temnější stranou tohoto tvrzení je, že každý, kdo si myslí, že je machr, který se nebojí, může cokoli. Když někdo nemá strach, nemá důvod cokoli dodržovat. Pokud někdo tvrdí, že síla je nad spravedlností, byl by také ochotný připustit, že kdo se nebojí, může cokoli?

Ti, kteří se snaží o destrukci spravedlnosti, tedy ti, kteří tvrdí, že jedinou spravedlností je síla („might is right“), tak činí v přesvědčení, že jsou a vždy budou dost silní (mocní, bohatí) na to, aby spravedlnost nikdy nepotřebovali.

Jistota individuální síly a moci je ale vždy zdánlivá a pochybná. Nevyzpytatelnost a nahodilost lidských záležitostí nám ukazuje, že takové přesvědčení je vždy bláhové.

Výsledkem přesvědčení o nepřekonatelné vlastní síle jsou pak podobné tragikomické tanečky, jaké jsme měli možnost nedávno vidět mezi Donaldem Trumpem a Elonem Muskem. Má kterýkoli z nich jistotu, že druhý se někdy neukáže jako silnější?

V lidských dějinách bylo mnoho jedinců, národů, ras a tříd, které se domnívaly, že jsou takto vyvolení či vyvolené, že nikdy nemohou být těmi slabšími. Vždy to byl omyl.

Pokud si připustíme možnost, že může nastat situace, kdy se objeví někdo silnější než my, tak je rozumné trvat na tom, že síla není nadřazena spravedlnosti a spravedlnost není služkou síly.
Síla skutečně vládne
Oprávněný odpor k tezi, že silný určuje to, co je správné, má ještě druhý zdroj. Další důvod pro odmítnutí této teze je, že síla (stejně jako moc) je jen nástrojem. Sílu, stejně tak jako moc mám proto, abych něco dokázal.

Hromadění síly pro ni samotnou – bez cíle, ke kterému ji chci použít, – je nesmyslná činnost (stejně jako hromadění moci pro ni samu je podle německého klasika Maxe Webera hříchem politika).

Chci být silný, abych se ubránil. Chci být silný, abych byl respektovaný. Chci být silný, abych mohl druhého napadnout. Chci být silný, abych měl ze sebe dobrý pocit. Síla i moc jsou prostředkem, který nám umožňuje něco dosáhnout.

Činit ze síly měřítko správnosti ale nedává smysl. To, že něčeho dosáhnu nebo jsem schopný dosáhnout, neříká, zda to je správné nebo ne. Síla a moc mohou dosáhnout správného i špatného. Ale nedává smysl říkat, že síla určuje, co je správné.

Dva závěry této úvahy lze tedy shrnout následujícím způsobem. Za prvé, zastávat tvrzení, že síla určuje, co je správné, je rozumné pouze tehdy, když jednoznačně vyloučíme, že se můžeme ocitnout v pozici slabšího.

V lidských dějinách bylo mnoho jedinců, národů, ras a tříd, které se domnívaly, že jsou takto vyvolení či vyvolené, že nikdy nemohou být těmi slabšími. Vždy to byl omyl. Takže požadavek spravedlnosti je rozumný a spravedlnost má své nezastupitelné místo.

Za druhé, síla skutečně vládne. Jak jsem říkal v úvodu, to je triviální tvrzení. Ale ne vždy vládne správně. Síla neurčuje, co je správné, ale může spravedlnost prosadit. Prosazování spravedlnosti není popření nezastupitelné role síly. Je to jen popření tvrzení, že síla je spravedlnost.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Podnikatel zbaven obvinění z vraždy novinářky. Verdikt soudu otřásl Maltou

Umělá inteligence změní smysl práce. Možná i to, kdo bude vládnout světu

Rozhovor s Ondřejem Vaňkem, expertem na umělou inteligenci, investorem ve fondu CarPower, zakladatelem...

Investor Brůna: Bez cizinců bychom to nezvládli. Česko stojí i na jejich práci

KOMENTÁŘ. Nedávno jsem skončil nejprve na pohotovosti v Karlových Varech a následně jsem byl hospitalizován...

Vaše osobní údaje sbírají i aplikace o počasí. Dostane se k nim kdokoliv

Používáte fitness aplikace, hrajete videohry, sledujete seznamku nebo jenom aplikace na předpověď počasí?...

„Zabte ho pro dobro národa.“ Policie řeší výhrůžky novinářům na profilech vládních poslanců

Policie řeší další trestní oznámení podané kvůli výhrůžkám na adresu novinářů. Podobných excesů – včetně...

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Jakub Jirsa: Světu vládne síla. Ale ne vždy vládne správně

Mrazivé záběry z Ceuty: Migranti vytáhli z moře mládě delfína, ubili ho k smrti

HAARP měl ovládat počasí, spouštět zemětřesení i manipulovat lidskou mysl. Pravda o 180 anténách na Aljašce je podivuhodná sama o sobě

Manželka Patrika Hezuckého prolomila mlčení o osudném dni. Pak už bylo všechno jen horší, říká

Agenti OpenAI se vymkli kontrole. Ovládli web a psali si, jak obcházet pravidla a maskovat své chování

Boeing 727 se 108 lidmi se po vzletu držel ve vzduchu 22 sekund. Klíčem k nehodě bylo nečekané okno na dráze v Dallasu