„Dobrý den, slečno Penny Cillinová,“ pozdravil dr. Fleming, když v úterý ráno vstoupil do své laboratoře. Slečna Penny by ráda odpověděla, ale měla plnou pusu tlustě namazaného chleba. Penny ráda jedla a většinou jste ji mohli vidět s krajícem v ruce anebo aspoň přežvykující. Na jejích konturách to naštěstí nebylo skoro znát, což byla záhada, jíž by se dr. Fleming docela rád výzkumně věnoval. Avšak opanoval se, protože si přál uspět hlavně v oboru bakteriologie.
Sundal si svrchník a nejdřív ze všeho prohlédl skleněné Petriho misky, v nichž se uchovávaly různé kultury. V jedné měl vlastní slzy, v druhé kolonii mikrobů, na kterou láskyplně položil vlastní hlen, neboť měl právě silnou rýmu. Ten hlen tam byl od včerejška a představte si, že zdecimoval celou kolonii. Byly to bohužel neškodné mikroorganismy.
Na rozdíl od nich měl ve třetí misce zlatého stafylokoka – nebezpečnou baktérii, která ročně přepadávala miliony lidí, z nichž mnozí zemřeli. Všechny misky obsahovaly výhradně tu látku, kterou do nich doktor se svou asistentkou vložili.
Fleming si přišel k Penninu stolu pro seznam nových kultur vložených do misek, ale zděsil se, když viděl její chleba pokrytý silnou vrstvou másla a jakousi šedou hmotou. „Co to jíte? Není to snad plíseň?“ dotazoval se.
„Nevím, co to je,“ odvětila dívka s úsměvem. „Měla jsem ho doma připravený už tři dny, ale musím říct, že mi moc chutná.“ A zakousla se hlouběji.
„Brr,“ otřásl se vědec, „jak tohle můžete jíst“?
„Já jím všechno,“ rozjasnila se Penny Cillinová. „Hlavně když se střídají chutě a tahle je zrovna docela zvláštní, sametová bych řekla.“
Oba se pak dali do práce a den příjemně ubíhal. Fleming pracoval s mikroskopem a dělal si poznámky do výzkumného deníku, kdežto slečna Penny přemisťovala misky a přitom poucala svou třetí svačinu.
O půl jedenácté vědec náhle přistoupil ke stolu asistentky, aby jí ukázal svůj nový objev, avšak vrazil jí do lokte, takže jí chleba spadl, naneštěstí do jedné z misek.
„Omlouvám se, pane,“ vykřikla zoufale Penny a ihned chleba z misky vytáhla. Jak víme, chléb padá dolů obvykle namazanou stranou, a tato zákonitost se zde potvrdila. Na kolonii stafylokoka zůstala vrstva másla a jakési šedé hmoty.
To se stalo ve čtvrtek. V pátek 28. září 1928 přišel dr. Fleming do laboratoře a při prohlídce misek nevěřil svým očím: zlatý stafylokok byl naprosto a úplně zničený plísňovou pochoutkou slečny Cillinové.
Stačilo už jen učinit zápis do výzkumného deníku a zvolit jméno nově objeveného prostředku proti bakteriím. Toho světově proslulého zachránce milionů životů!
Takže nakonec je to pravda, že byl penicilin objeven náhodou. Já jen nechápu, proč byl takto pojmenován!
(Napsáno na paměť fantastického objevu, který se stal přesně před 98 lety… Promiňte tento druh humorné fikce, můj kolega Karel Čapek tomu říkal apokryfy.)