Když jsem se na jedné z londýnských přednášek profesora Michaila Aleksejeva z univerzity v San Diegu zeptal, nakolik jeho výzkumná práce čerpá i z dat na okupovaných ukrajinských územích, pokrčil rameny a připustil, že Donbas zůstává pro akademiky zapovězeným územím. Jednak tam nemáme momentálně žádné kontakty, a i kdybychom měli, asi bychom se je báli oslovit. A to z obav, že se naši respondenti stanou terčem perzekucí, vysvětlil mi.
Aleksejev zkoumal měnící se nálady Ukrajinců čelících ruské agresi. Možná překvapivě s délkou válečného konfliktu roste jejich odhodlání svou zemi ubránit. A obnovit její územní celistvost v hranicích před 22. únorem 2022.
Profesorova odpověď ovšem poukázala na hlubší problém: jak málo informací má okolní svět o tom, co se děje na okupovaných územích v Doněcku, Luhansku a Záporoží.
Na 120 000 kilometrech čtverečních tam žije dva a půl, ale možná i pět milionů lidí uvízlých v zemi, kterou si nevybrali, a pod správou, která jim hrozí permanentní perzekucí a porušuje jejich základní lidská práva.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Putinovo historické dogma
Tím cennější je nedávný příspěvek ukrajinského historika a novináře Konstantina Skorkina. V eseji pro think-tank Carnegie Endowment se zaměřil na nový vzdělávací systém zaváděný Rusy. Poukazuje na to, že právě školy na okupovaném území byly v centru pozornosti Kremlu a už od října 2022 byly jednotně převedeny na ruský školní systém.
Jeho osnovy propagují Putinovo historické dogma, že Leninův dar území Nového Ruska Ukrajině byl historická chyba, kterou se ruský prezident rozhodl v roce 2022 napravit. A tohle dogma je třeba dostat i do hlav školáků. Krátce po invazi proto vyslala Moskva na okupované území 15 000 pedagogických pracovníků, kteří měli zlepšit kvalifikaci ukrajinského učitelského sboru.
Skorkin také poukazuje na demografický kolaps, který nastal po ruské okupaci. Počty nově narozených dětí v Doněcké republice poklesly z 41 000 v roce 2014 na 7500 v roce 2024.
Dostali k tomu i hmotnou pobídku, jednorázový náborový příspěvek, v přepočtu asi půl milionu korun. Jednou z jejich hlavních priorit je zajistit nový výklad historických událostí.
Jak poznamenává Skorkin, nejkladnějšími postavami jsou v nich ruští carové, kteří v Novém Rusku šířili svou civilizační misi a po roce 1917 ji předali komunistickým lídrům na ukrajinském území. Ukrajina se objevuje v nové učebnici jen jako nepřátelský agresivní stát, který ovládl tato území sérií historických chyb.
Po už zmíněném Leninově daru přišla éra násilné ukrajinizace propagovaná Sověty. Vše z pohledu současného Kremlu korunovala slabost Moskvy v roce 1991 a pád Sovětského svazu. Autoři učebnice přitom ignorují výsledky referenda z roku 1991, kdy i obyvatelé Krymu a Donbasu volili nezávislost na Sovětském svazu.
Vliv okupační správy na vzdělávací systém však není stoprocentní. Podle ukrajinské vlády se i teď účastní 40 000 školáků z okupovaných území výuky na dálku podle ukrajinských osnov, byť to samo o sobě představuje pro rodiny jistá rizika.
Skorkin také poukazuje na demografický kolaps, který nastal po ruské okupaci. Počty nově narozených dětí v Doněcké republice poklesly z 41 000 v roce 2014 na 7500 v roce 2024. Propad v porodnosti vedl ruské úřady k tomu, že uzavřely 169 z 252 základních škol. „Vzdělávací politika okupačních úřadů je fraška. Vytváří obraz, který úředníci potřebují prezentovat nejdůležitějšímu ruskému divákovi – Putinovi. Ve skutečnosti však vyznívá zcela do prázdna,“ uzavírá svou stať Skorkin.
Existují svědectví, podle nichž lidem s vážným onemocněním byla odmítnuta léčba, protože měli ukrajinský pas.
Rusové si dělají, co chtějí
Rozsáhlá, více než třicetistránková práce týmu akademiků z Právnické fakulty Edinburské univerzity poukazuje kromě jiného na násilnou rusifikaci obyvatel na okupovaných územích. „Aby je režim donutil přijmout ruské cestovní pasy, vyžaduje pro přístup k některým základním veřejným službám ruské státní občanství.
Existují svědectví, podle nichž lidem s vážným onemocněním byla odmítnuta léčba, protože měli ukrajinský pas. Podle výpovědí respondentů výzkumu je definujícím rysem okupačního režimu chaos a libovůle. Bezpráví je založené na beztrestnosti pachatelů. Jeden z účastníků výzkumu uvedl jako příklad příběh majitelky kavárny, jejíž provozovnu okupační režim de facto vyraboval:
„Máte například ženu, která vlastní kavárnu… Ruští vojáci do ní vtrhnou a vyrabují ji. Lidé dokonce viděli, kdo to udělal. Obrátila se na policii nebo na místní velitelství a říká jim: ,Vaši lidé mě okradli a vzali mi z kavárny zařízení. Měli byste s tím něco udělat.‘ A bylo jí řečeno: ,Vaše kavárna také mohla lehnout popelem, tak jen běžte.‘“
Další z interviewovaných popsal, jak si rodiče žijící na okupovaném území všimli přílivu ruských obyvatel, kteří si „dělají, co chtějí“. Noví přistěhovalci přicházejí někdy ze zchudlých regionů na ruské periferii, kterým úřady slíbily lepší budoucnost na okupovaných územích Ukrajiny.
Studie vedená akademiky z Edinburghu současně konstatuje, že režim neovládá okupovaná území jen silou a strachem, ale i drobnými úlitbami. Po vzoru „Potěmkinových vesnic“ staví na některých místech nová sídliště a v rámci propagandistického úsilí opravuje poškozené domy. Jeden z respondentů popsal, jak jeho babička dostala nová okna a nové radiátory do svého domu, který byl poškozen během války. „Jde ovšem o úsilí vedené většinou propagandistickými pohnutkami, neboť ve stejném městě jsou rozsáhlé části plné opuštěných a zničených domů tak, že z nich jde strach.“
Autoři studie konstatují, že ukrajinské děti v ruských školách jsou vystaveny kompletním osnovám ruských militarizačních technik.
Tříčlenný tým akademiků z univerzit v Birminghamu, v Bristolu a pařížské Sorbonny se ve studii pořízené zčásti na místě a zčásti online zaměřil na vojenskou indoktrinaci ukrajinských dětí na okupovaných územích. V rámci mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě současně zkoumal, zda postup ruských úřadů neporušuje mezinárodní právo, například Ženevské konvence a Úmluvu o právech dítěte.
„V jednom z písemných svědectví nám bylo popsáno, jak ředitel místní školy v doprovodu těžce ozbrojených vojáků obcházel dům od domu a vyslýchal rodiče, kteří neposílají své děti do školy a nepřihlásili se zatím o ruské pasy. Vyhrožoval jim ztrátou rodičovských práv a tím, že jim děti budou odebrány, pokud se nepodvolí tlaku.“
Vojenský dril na školách
Autoři studie konstatují, že ukrajinské děti v ruských školách jsou vystaveny kompletním osnovám ruských militarizačních technik. Od školního roku 2023/2024 je na všech okupovaných územích povinným předmětem ve všech školách kurz s názvem „Základy bezpečnosti a obrany vlasti“. Zahrnuje 170 hodin vojenského tréninku, včetně ovládání hlavních druhů granátů, malých ručních zbraní, ručních protitankových granátometů a ostřelovacích pušek.
Žáci základních škol se účastní také simulovaných vojenských her, při kterých jsou rozděleni do armádních jednotek, jsou cvičeni ke shromažďování zbraní, ovládání dronů a infiltraci. Nacvičují také kybernetické válečnictví a dezinformační operace.
Jak si všímá citovaná studie, Rusko nic z toho nepopírá. Naopak, bývalá místopředsedkyně výboru pro vzdělání ruské Dumy Jana Lantratovová například uvedla, že Ruská federace se „musí především postarat o své děti. Rozvíjet je, vzdělávat je a vštěpovat jim lásku k vlasti“.
Jenže nejde o ruské, ale ukrajinské děti, konstatuje mezinárodní akademický tým. „Důkazy, které jsme pro naši zprávu shromáždili, nemohou nechat nikoho na pochybách, že ruská okupační politika porušuje závažným způsobem mezinárodní právo, a to zejména pokud jde o indoktrinaci a militarizaci ukrajinských dětí žijících na územích pod kontrolou Ruska,“ uzavírají svou zprávu profesor Stefan Wolff z Birminghamu, hostující vědecká pracovnice Elina Šteinerteová z Bristolu a profesor Hervé Ascensio z Paříže.