6 min

Hřbitov bláznů: místo, kde Praha ztichne a historie se mísí s legendami

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Jedno z nejtajemnějších míst našeho hlavního města najdeme na skále na severu města. Působí děsivě, ať jej navštívíte v jakoukoli denní či roční dobu a vzbuzuje respekt i v těch nejotrlejších. Hroby zakryté břečťanem dělají tichou společnost odvážným návštěvníkům a na někoho mohou působit jako součást neudržovaného parku, který má však temnější minulost, než byste na první pohled řekli.

Hřbitov bláznů

Zdroj: Dan Materna / MAFRA / Profimedia

Díky aleji stromů je hřbitov rozdělen na severní a jižní část. Když se podíváte do korun, místo lesa můžete mít pocit, že vidíte strop gotické katedrály se spoustou kleneb. Bránu hřbitova údajně hlídá bytost, která brání mrtvým, aby návštěvníky pronásledovali mimo hřbitov, a břečťan spolu s větrem vypráví příběhy, jímž nerozumíme, a přesto nás děsí.

Historie

Hřbitov vznikl kvůli bohnické psychiatrické léčebně, která na začátku 20. století byla známá jako Ústav pro choromyslné v Bohnicích u Prahy. Právě sem se ukládali k odpočinku pacienti, kteří v léčebně zemřeli. Kromě nich jsou zde pohřbeni i zaměstnanci, řádové sestry, dělníci, úředníci, vrazi a sebevrazi a další lidé, kteří jinde neměli místo, jako třeba rodinní vyvrhelové nebo bohatí příbuzní, kteří žili na vkus své rodiny příliš dlouho.

Hřbitov fungoval až do roku 1963. Za těch bezmála šedesát let sem bylo pohřbeno více než 4000 osob. Některé prameny tvrdí že jde o 4600 osob, jiné, že o tři sta méně a některé dokonce to, že se můžeme spolehnout jen na počet hrobů, jelikož není vyloučeno, že do něj nepřišlo více osob, nebo se zemřelí nepohřbívali „ve stupních“ nad sebe. Právě zde se rozbíhají neshody a začínají legendy. Podle místostarosty Prahy 8 Jiřího Vítka, který se o toto místo dlouhodobě stará a věnuje se jeho historii, je pohřbívání ve stupních pouhým výmyslem a říká, že v každém hrobě je jen jedna rakev. Přesto se vyprávění o hromadném pohřbívání zdají pravděpodobná, zvlášť, vezmeme-li v úvahu množství zemřelých – jak pacientů léčebny, padlých v 1. světové válce i dalších osob včetně dětí.

Hroby se původně označovaly železnými destičkami a zemřelí se zapisovali do knihy zesnulých, což bylo typické řešení pro léčebnu, která nepatřila zrovna k bohatým institucím. Některé rodiny pro své příbuzné zařídily náhrobky, ale kvůli pozdějšímu vandalismu, který se na hřbitově vyřádil, se dochovalo jen velmi málo. Mizelo vše, co šlo odnést: náhrobky skončily ve stavebním materiálu a označující destičky ve sběrných surovinách.

e70fc5a56b7f5-obrazek.jpg.webp
Hlavní alej hřbitova
Foto: Shutterstock

První pohřbený

Prvním pochovaným by měl být jedenáctiletý chlapec František Jankovský, který leží v dětské sekci vzadu u zdi. Tamní hroby jsou o poznání menší. František byl dle dochovaných informací ústavním chovancem, který zemřel na tuberkulózu, a dle všeho byl postižený vodnatelností mozku. V knize úmrtí je u jeho jména poznámka, že nepovolali kněze, což nasvědčuje tomu, že o chlapce rodina ztratila zájem.

Právě tento příběh posiluje dojem, že nejde jen o strašidelné místo, ale hlavně o kout osamělosti.

Kaple, která se objevila i ve filmu

Ke konci roku 1928 zde byla postavena kaple se střechou i zvonicí a uvnitř stál dřevěný kříž. Po několika dekádách zde vypukl požár dle vše úmyslně založený, po němž zbylo jen torzo. Kaple je dodnes polorozpadlá.

Její ponuré prostředí se stalo kulisou filmu Miloše Formana Amadeus. Právě zde se měla pohrávat závěrečná scéna, kdy rakev s Mozartem projíždí alejí v dešti a skladatel je házen do společného hrobu.

7bedee8c0d04e-obrazek.jpg.webp
Foto: Shutterstock

Princip a Pavlíček

K bohnickému hřbitovu se pojí celá řada spekulací a doměnek. Nednou z nejvýraznějších je ta o Gavrilu Principovi, který spáchal atentát na Františka Ferdinanda d’Este, což vedlo k první světové válce. Oficiální verze uvádí, že Principa skolila tuberkulóza v Terezíně a po válce byly jeho ostatky převezeny do Sarajeva. Místostarosta Vítek se ale kloní k verzi, že by atentátník mohl být pochován právě na zdejším hřbitově. Udál se tu pohřeb velmi brzy ráno za přítomnosti terezínských vojáků, což dává prostor úvahám, že zde potřebovali někoho schovat tak, aby se jeho hrob nestal pietním místem. V 80. letech prý tehdejší ředitelka bohnické léčebny brala tuto teorii jako ověřenou z vyprávění.

V souvislosti se hřbitovem se hojně objevuje jméno Pavlíček, což je údajný vrah rozčtvrcené prostitutky Otýlie Vranské, jejíž pozůstatky byly objeveny v kufru. Jeho příběh má dvě verze. Podle první se k vraždě měl přiznat na terapii a během následného vyšetřování se oběsil, zatímco druhá verze říká, že po válce skončil v léčebně, kde se téměř o 30 let později přiznal a oběsil se tam. Zdali šlo o vraha nebo ne není dodnes známo.

Satanismus a ohořelý kříž

Uprostřed hřbitova je místo, kde se cesty kříží. Právě zde měl stát velký dřevěný kříž na podstavci. Jiří Vítek dodal, že nechal dělat 4 repliky, ale všechny byly ukradeny nebo zničeny. Jediné, co zůstalo, je ohořelá část dřeva, kterou se na hřbitově rozhodl nechat.

Zrovna v těchto místech v 80. letech probíhaly první satanistické rituály. Několikrát zde zasahovala policie a došlo i na soud díky přísnému zákonu na hanobení pietního místa.

Vánoční hroby

Na hřbitově se nachází malá skupina hrobů nazývána „vánoční hroby“. Jsou orientovány jiným směrem a uchovávají ty, kteří se narodili nebo zemřeli na Vánoce. Až na datum jsou vánoční hroby záhadou, které dodnes nikdo nerozumí se 100% jistotou.

Najdeme zde také hroby, které připomínají ty židovské a mají na sobě hebrejská písmena. Zřejmě odtud pochází přezdívka hřbitova „Žiďák“.

ff579ed654f17-obrazek.jpg.webp
Mohyla padlých a obětí 1. světové války
Foto: Mickapr, CC BY-SA 4.0 , via Wikimedia Commons

Mohyla a Zednáři

Mezi další tajemné body hřbitova bláznů můžeme považovat mohylu postavenou roku 1918, věnovanou všem vojákům bez ohledu na národnost, kteří zemřeli za první světové války. Nahoře najdeme znaky alfa a omega. Mohyla se připisuje Zednářům, jelikož na ní najdeme několik jejich dalších znaků a tři túje tvořící trojúhelník.

Nemusí jít nutně o nějakou záhadu. Zednáři byli patrioti a investovali peníze do veřejných věcí – například Alfons Mucha. Údajně se objevil někdo, že za symboly cosi najde, a tak se do mohyly pokoušel vrtat.

Thatcherová, Tetovaný Ferda a tři exhumace

V roce 1966 sem zavítala při návštěvě Prahy bývalá premiérka Velké Británie baronka Margaret Thatcherová. Ke hřbitovu přijely nablýskané limuzíny, Thatcherová vystoupila v kostýmku a s dalšími se vydala se hledat konkrétní hrob. Ten se jim však napoprvé trefit nepodařilo, a tak museli do hospody pro místního starého kriminálníka Tetovaného Ferdu, který se na hřbitově dobře vyznal, jelikož dříve popíjel s bývalým správcem. Ten dle všeho slíbil, že jim za basu rumu vše ukáže. A taky že ano. Thatcherová si nechala vyzvednout ostatky a ty si odvezla do Británie. Uvádí se, že mělo jít o nějakého předka jejího manžela.

Před touto exhumací proběhly ještě dvě, které se týkaly ruských vojáků. Ruská federace si stejně jako Thatcherová jejich ostatky odvezla.

Hřbitov plný tajemství

O tomto hřbitově se traduje, že je místem s nejvíce negativní energií v celém Česku. Dějí se zde záhadné věci a patří k nejstrašidelnějším místům v Evropě. I bez toho má však dost tajemství: od spousty hrobů beze jmen, historie protkané válkami po vandalismus.

Zdroje: novinky.cz, kudyznudy.cz, cesky.radio.cz

Další články:

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Hřbitov bláznů: místo, kde Praha ztichne a historie se mísí s legendami

Dovolená, na kterou nezapomenou. Svěřili mu psy i klíče od bytu, po návratu našli doma cizí ženy

Vědci konečně našli kompas poštovních holubů. Ukrýval se v místě, kde ho nikdo nečekal

„Tyto automobilky nás oškubaly.“ Čínských aut bez náhradních dílů v Rusku přibývá

Chtěli zemřít, ale sebevražda byla hřích. Tak vraždili kvůli vlastní popravě - nejtemnější trend v historii, který opravdu existoval

Kvalitní hráč, ale jako člověka ho neuznávám, pálí kouč. Český talent popudil výlevem