Dexter Morgan patří mezi nejslavnější seriálové postavy tohoto tisíciletí, které asi jen tak nedojde dech. Už dvakrát přežil svůj televizní konec a aktuálně se chystá řádit ve druhé řadě hitu Dexter: Vzkříšení. Původní seriál přitom spatřil světlo světa už před 20 lety, konkrétně 1. října 2006, a ani samotní autoři či hlavní herecká hvězda mu nepredikovali dlouhou budoucnost.
Jednalo se o malý seriál na nenápadné kabelovce, který rozhodně nepůsobil dojmem, že by měl vyrůst v jeden z největších kriminálních fenoménů dekády. Dexter odstartoval své krvavé řádění na stanici Showtime bez výrazných fanfár, netrvalo to ovšem dlouho a antihrdina se zlobivým temným pasažérem se začal těšit velké divácké pozornosti, oblibě a také řadě zásadních otázek o tom, zda je opravdu dobré točit hrané dílo o brutálním sériovém vrahovi, jemuž má divák snad dokonce fandit. Jenže právě v tom tkvěl největší tahák seriálu, kvůli němuž si vydobyl výjimečné místo v kriminálním žánru.
Na začátku všeho byla knižní série spisovatele Jeffa Lindsaye o Dexteru Morganovi, který se poprvé objevil na pultech knihkupců teprve v roce 2004. Netrvalo to tedy dlouho, než se tvůrčí tým v čele s Clydem Phillipsem atraktivní látky chopil a začal ji převádět do seriálového formátu, i když se po příběhové stránce hned po první řadě vydali naprosto jiným směrem. Stejně jako kniha i seriál ale vypráví příběh sympatického, ale také poměrně tichého forenzního analytika z Miami, který před policejními kolegy i svými nejbližšími v čele s nevlastní sestrou Debrou (Jennifer Carpenter) skrývá velmi krvavé tajemství.
Nejisté začátky
Po nocích totiž odhaluje svou identitu sériového vraha, který se při hledání svých obětí řídí velmi přísným kodexem, jenž mu vštípil jeho nevlastní otec a zasloužilý policista Harry (James Remar). Dexter totiž musí pravidelně uspokojovat svého „temného pasažéra“. A tak své vraždící choutky ukájí na dalších vrazích, kteří ovšem unikají spravedlnosti nebo zůstali nepotrestáni.

Seriál tak po vzoru své předlohy přišel s poměrně originálním konceptem. Žánr zdánlivě procedurální kriminálky je zde totiž obrácen naruby faktem, že sám hlavní hrdina je taktéž záporák. Hledání vrahů a antagonistů jednotlivých sezón zde tedy vidíme z pohledu dalšího vraha, což dává žánrovým hrátkám zcela novou perspektivu. Jednotlivé indicie a stopy jsou zde odhaleny proto, že hlavní hrdina se sám podobnými postupy řídí, často myslí stejně jako jeho oběti a na rozdíl od svých kolegů nemá za cíl, aby vrahové skončili v rukou zákona, ale na jeho stolu obaleném igelitem.
Dexter Morgan navíc není prvoplánovým zabijáckým monstrem, ale komplexní postavou, která si diváky získala nejen díky bravurnímu výkonu Michaela C. Halla, jenž si po kultovním Odpočívej v pokoji připsal ještě zásadnější televizní zářez, ale také svou motivací, sympatickými vlastnostmi i snahou začlenit se do normální společnosti.
Zásadní část kouzla postavy pak tkví v tom, že divák celou dobu vidí do jeho hlavy, poslouchá cynické i černohumorné monology i promluvy s mrtvým nevlastním otcem. Zatímco jeho kolegové i blízcí v čele s přisprostlou ségrou Debrou v podání výtečné Jennifer Carpenter tápou, divák ví díky Dexterovi všechno a navíc se baví jeho nedostatkem empatie i nepochopením řady klasických vztahových či společenských zvyklostí.
To je ostatně jeden z důvodů, proč vyvolával seriál zpočátku obří diskuze a ani tvůrci či Michael C. Hall nevěřili, že seriál přežije byť jen jednu sezónu. „Když jsme točili pilot, měl jsem pocit, že točíme něco speciálního. Byl to ale dost šílený koncept a já jsem doufal, že dostaneme šanci aspoň dotočit sezónu. Situace, že budu postavu hrát tak dlouho a ještě se k ní nakonec vrátím a budu o ní mluvit i po 20 letech, mě nikdy ani nenapadla,“ řekl Hall v nedávném rozhovoru pro web Gold Derby.
Kontroverze a inspirace skutečným vrahům
I přes nadšení diváků a kritiků se pak samozřejmě brzy začali objevovat negativní hlasy o tom, že seriál o „sympatickém“ vrahovi, s nímž mohou lidé soucítit, na obrazovky rozhodně nepatří a může v divácích vyvolat i pocit, že hlavní hrdina vykonává dobrý skutek. Řada lidí požadovala stažení seriálu kvůli jeho násilnému obsahu a stylu vyprávění, jímž může titul zásadně ovlivnit psychiku diváků. Dexter tak vyvolával podobné diskuze, jaké se již řadu let vedou také u moderních true crime dramat a v podstatě o tom, jak moc je potřeba chápat mysl vrahů a jak moc musí divák vidět pozadí násilných činů.
Podobným debatám bohužel nepomáhaly ani skutečné případy vrahů, kteří se na vliv populárního seriálu odvolávali. To před soudem uvedl např. 17letý Andrew Conley, který uškrtil svého mladšího bratra. Ve Švédsku se žena, která zabila svého otce, označovala v roce 2010 před soudem za Dextera Morgana; ve Španělsku se pak muž, který společně s přítelkyní zavraždil svého bratra a jeho partnerku, inspiroval při zakrývání stop právě slavným seriálem. Takových tragických případů bohužel bylo daleko více a odpůrce seriálu netěší ani fakt, že se tvůrci inspirovali také skutečným sériovým vrahem Pedrem Rodriguesem Filhem, jenž byl v Brazílii usvědčen z 71 vražd (i když jich dle svých slov spáchal daleko více).
Debaty o vlivu médií a her na psychiku člověka budou asi věčné a dá se asi hodně dlouho spekulovat nad tím, jak moc velký dopad na psychiku člověka opravdu mají. Obrovský úspěch a nadstandardní kvality seriálu to ovšem nijak nepoznamenalo. Dexter se zařadil mezi nejsledovanější a nejoceňovanější tituly kabelovky Showtime, která i díky slavnému zabijákovi vyrostla v jednu z nejrespektovanějších amerických kabelových stanic. Michael C. Hall si díky životní roli došel pro Zlatý glóbus a tvůrcům se dařilo skvělý koncept dlouho úspěšně posouvat.

Z variace na procedurální kriminálku se v následných řadách stala např. psychologická hra kočky s myší se sériovým vrahem Trinitym v podání ďábelského Johna Lithgowa, či zametání vlastních stop před dotírajícími kolegy. Do toho se zásadně posouvaly Dexterovy osobní linie i samotný Řezník ze zálivu a Dexter byl díky tomu dlouhou dobu parádním mixem napínavé kriminálky, černého humoru i netradičního rodinného dramatu.
Dexter nekončí
Úspěšná značka se ovšem začala zadrhávat, když původní showrunner Clyde Phillips franšízu po čtyřech řadách opustil. Hit ve svých posledních řadách začal doplácet i na to, že celkový koncept už nešlo příliš kam posouvat, zejména ve své kriminální lince. Osud ústředních záporáků je v podstatě vždy předem daný, a když se na stopu ústředního hrdiny vydá některý z jeho pracovních kolegů, ani on nemá zrovna veselé vyhlídky. Únava materiálu se nejvíce projevila s dlouhodobě vysmívaným dřevorubeckým koncem osmé série, jenž měl být původně finálem celého seriálu.
Odkaz Dextera ale naštěstí vytrval, stejně jako vůle Clydea Phillipse se ke značce vrátit a snaha Showtime vytřískat z ní ještě jednou co největší ratingy. Ani konec napraveného finále v podobě Nové krve ale všechny neuspokojil, a tak byl Dexter resuscitován naplno. Dexter: Vzkříšení momentálně ukazuje, že slavný hrdina má pořád co nabídnout. Cynický zabiják chytil díky přechodu z Miami do New Yorku druhý dech a restartu pomohl také o něco béčkovější nádech, díky němuž má Dexterovo nové dobrodružství i dostatek nadhledu. A to i přesto, že v kriminálních linkách místy stále stojí na místě.
I po 20 letech tak zůstává Dexter unikátem; značkou, která dokázala vzkřísit svou zašlou slávu a stala se relevantní a trendy i pro další diváckou generaci. Dexter Morgan pak už bude navždy patřit do sbírky nejikoničtějších televizních antihrdinů po bok Waltera Whitea či Tonyho Soprana, kteří rozhodně nechtějí nikoho inspirovat, ale nabízí spoustu výživné žánrové zábavy.
Podívejte se na žebříček nejlepších kriminálních seriálů podle databáze Kinoboxu.
Zdroj: Variety, CNN, Gold Derby, Wikipedia, Showtime