Každé místo na světě má svůj tradiční folklór – strašidla a příšery, kterými se straší malé děti, když neposlouchají. V Apalačském pohoří se však tím, co by někteří nazvali babskými povídačkami, přísně řídí i dospělí. A nejspíš vědí proč. V horách totiž podle nich žije nebezpečný nadpřirozený predátor, z něhož tu mají strach i ti největší skeptici.
Záhadná zmizení, usmrcený dobytek, zjevení, duchové, bizarně se chovající divoká zvířata – tak se do všeobecného povědomí zapsaly Apalačské hory rozpínající se na východě Severní Ameriky. Na rozdíl od báchorek jiných krajů ty zdejší berou lidé nezvykle vážně. Tak vážně, jako kdyby na nich závisel jejich život.
Přečtěte si také: Slovenský termální ráj kousek za hranicemi: 10 bazénů v krásném prostředí jen za 450 Kč na noc
Železná pravidla apalačských Místní si jsou plně vědomí zvláštnosti svého kraje už po generace. Stejně jako se všude na světě děti učí nemluvit s cizími lidmi, nebrat si od nich sladkosti a nikam s nimi nechodit, dětem v Apalačském pohoří je předáván soubor bezpečnostních pravidel jiného rázu.
Pokud něco slyšíte… nic jste neslyšeli Je běžné, že se z lesů v horách ozývají velice znepokojující zvuky. Zpočátku mohou připomínat predátory trhající zvířata, jindy hysterický lidský křik, ze kterého běhá mráz po zádech. Ať se zvuky lesa zdají být jakkoli hrozivé či naléhavé, nikdy se nevydávejte pátrat po jejich původci. Možná se právě vás snaží vylákat ven.
Apalačské pohoří je snad nejznámější pro své pověsti. Skrývá se snad za nimi skutečné zlo? Foto: Magnific Malé děti se učí, že se do divočiny nikdy nemají vydávat na vlastní pěst. Vždy alespoň ve dvou nebo se zvířecím kamarádem. V těchto horách na ně totiž nikdo nebude volat jménem, když se ztratí. Pokud tu slyšíte někoho volat vaše jméno, rozhodně to není člověk. Je možné, že si vás vyhlédl jako kořist nebezpečný predátor. Na volání neodpovídejte ani se nevydávejte po jeho zvuku, a co nejdřív se odeberte do bezpečí. Mějte se na pozoru, čím dál volání zní, tím blíž je jeho původce.
Přečtěte si také: Letní salát z pečené cukety a rajčat zasytí i bez masa. Hotový je za 30 minut
Pokud něco vidíte… nic jste neviděli Podobně jako podivné zvuky jsou v oblasti k vidění zvláštní úkazy. Traduje se nespočet duchařských historek pocházejících od turistů, kteří přišli do kontaktu s tajemnými postavami, které během okamžiku beze stopy zmizely. Hojně rozšířeným je i příběh o bizarně vypadajících zvířatech nezvykle chodících po zadních. Místní se řídí tím, že ať už jste zahlédli cokoliv, nevšímejte si toho a rychlou chůzí se vydejte k nejbližší civilizaci. Rozhodně ale nemáte utíkat. Stejně jako ve zvířatech i v tom, co vás zajisté sleduje, může váš útěk aktivovat nastavení predátora a ze sebe tak uděláte lovnou zvěř.
Nikdy se nezdržujte venku po setmění Noci si přirozeně spojuje s duchy, strašidly a vším paranormálním většina z nás a v horách to platí dvojnásob. Jejich obyvatelé za tmy téměř nechodí ven. Mezi setměním a úsvitem jsou prý v lesích aktivní bytosti, se kterými do kontaktu přijít rozhodně nechcete.
Přečtěte si také: Plány selhaly, Balíkovna se vrací pod Českou poštu. Zaznamenají to i zákazníci?
Nedívejte se do stromů Můžete se dívat na stromy, letmo po nich přejet pohledem, můžete pozorovat jejich koruny, nemáte se na ně ale dívat upřeně v úrovni očí a do výšky dvou až tří metrů. Nepátrejte paranoidně po ničem podezřelém mezi kmeny, protože je šance, že najdete. Podle apalačských obyvatel nikdy nevíte, co na vás bude zírat zpátky. Stejně jako s útěkem má toto pravidlo kořeny v myšlence, že tvor, který v horách žije, je predátor, a oční kontakt predátory provokuje k lovu.
Místní se drží pravidel, která po setmění dodržují všichni – včetně dospělých. Co obývá tajemné lesy? Místní rodačka Abbey sdílí na sociálních sítích svůj zážitek s přízrakem, který se nejblíž podobá netvorovi jménem Wendigo. Jde prý o temnou modrošedou postavu vysokou asi dva a půl metru, s dlouhými štíhlými končetinami a prázdnýma očima, které nemrkají. Jeho přítomnost prý doprovází silný zápach hnijícího masa a zkažených vajec.
Abbey se s wendigem setkala na procházce se psem na pozemku její rodiny. Zničehonic zpozorovala, že ptáci i vítr utichli – mezi stromy ji hypnotizovalo velké hrůzu nahánějící stvoření. Chvíli byla paralyzovaná, ale rychle se probrala a připomněla si pravidla. Svižnou chůzí a se zrakem upřeným na cestu táhla svého psa směrem domů, Wendigo ji však následoval a celou dobu vábivě volal její jméno. Jak Abbey postupovala, v jeho hlase prý narůstala frustrace a jeho zvuk se vzdaloval. Obyvatelé hor však vědí, že čím dál volání zní, tím blíž ve skutečnosti je. Abbey se tedy nenechala utěšit falešným pocitem bezpečí a pokračovala v chůzi.
Přečtěte si také: Tajemství dokonale osvěžující citrusové limonády? Stačí do ní přidat tuto jednu věc
Když překonala poslední metry, které ji dělily od domova, s úlevou zavřela za sebou a za svým psem dveře. Její babička jí pokárala za to, že se takhle krátce před soumrakem toulá venku, a pronesla poznámku k mrtvolnému zápachu, který z její vnučky vycházel. Abbey vyhlédla z okna směrem k zadní části pozemku, kde na ni z okraje lesa zíraly temné prázdné oči. Wendigo se za ní dál neodvážil, vypráví ve svém podcastu.
V lesích se prý skrývají nestvůry, které mají hnilobný zápach. Foto: Magnific Původ netvora sahá k indiánským legendám Wendigo byl podle staré algonkinské legendy lovec ztracený v horách. Během jedné obzvlášť kruté zimy ho jeho hlad dohnal až ke kanibalismu. Po pozření lidského masa se proměnil na příšeru posedlou lovem a trpící neutěšitelným hladem. Od té doby obývá kopce hor a číhá na svoji další oběť. Říká se, že wendigo je aktivní hlavně v noci a v zimních měsících. Nesnáší teplo a světlo, i proto je oheň v Apalačských horách váš nejlepší přítel.
Monstrum se při lovu nespoléhá čistě na fyzické napadení. Jak obyvatelé hor už dávno vědí, Wendigo má podle všeho schopnost věrně napodobovat lidské hlasy, s jejichž pomocí láká své oběti hlouběji do lesa, kde je zabije.
Přečtěte si také: „Nemáš na to talent.“ Daniela Brzobohatá promluvila o drsném verdiktu od vlastní matky
Ten, jehož jméno se neříká Posledním pravidlem, kterým se obyvatelé Apalačského pohoří pro své vlastní dobro řídí, se zdá být nemluvit o tom, co v hustých lesích žije. Vědět, ale předstírat nevědomost. A nakonec respektovat pravidla a nezahrávat si s horami, které sledují každý jejich pohyb.
Zdroje: Autorský text redakce Kapitalio.cz, All That’s Interesting , Don’t Look in the Trees , Spotify , Abbey Sobota on TikTok