4 min

Co se šeptalo v hospodách během normalizace. Vtipy o Husákovi, Brežněvovi i prázdných obchodech

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Období normalizace přinášelo mnoho absurdních situací, se kterými se lidé vyrovnávali humorem. Šíření anekdot ale neslo obrovské riziko ztráty svobody.

Gustav Husák v roce 1977

Zdroj: FOTO:unknown, image comes from the Romanian National Archives, Attribution, via Wikimedia Commons

Období normalizace v komunistickém Československu přinášelo nespočet absurdních situací. Lidé se s každodenní tíživou realitou vyrovnávali po svém a hlavním terčem vtipů se stával tehdejší prezident Gustáv Husák. Šíření politické satiry v hospodách nebo za zavřenými dveřmi bytů představovalo běžnou obranu proti režimu. Vyprávění anekdot s sebou ovšem neslo obrovské riziko tvrdých trestů.

Smích pod hrozbou trestu

Komunistický režim postrádal sebemenší smysl pro humor. Obyvatelé mohli za nevhodný vtip skončit před soudem, ztratit zaměstnání nebo putovat do vězení. V padesátých letech padaly mnohaleté tresty. K zahájení stíhání za hanobení republiky stačilo pouhé udání. Známý je případ paní Vlasty z Pardubic z roku 1978. Tu za vyprávění anekdot o prezidentovi nahlásil úřadům její bývalý manžel jako osobní mstu za rozvod.

Nebezpečný byl mnohdy i samotný poslech. „Většina lidí si vůbec neuvědomovala, jaké důsledky jejich smích může mít,“ popsal historik Tomáš Vilímek v pořadu stanice Český rozhlas Plus. Atmosféru doby přesně vystihuje vtip o soudci, který vyjde ze síně a dusí se smíchem. Kolega se ptá na důvod a soudce odpovídá, že slyšel ten nejlepší vtip. Na prosbu o převyprávění ale reaguje odmítavě s tím, že za něj právě napařil chlapíkovi deset let.

VTIP: Českoslovenští archeologové objevili dvě kostry a domnívali se, že by to mohli být Cyril a Metoděj. Odeslali je proto do Moskvy na odbornou expertizu. Za nějaký čas dorazila z Moskvy krabice, v ní naházené polámané kosti a vzkaz: „Jsou to oni. Přiznali se.“

Přes hranice do éteru

Intenzita lidové tvořivosti nabrala na síle po srpnové okupaci v roce 1968. Terčem nebyl výhradně Sovětský svaz, pozornost se upírala především na domácí představitele. Velký ohlas vyvolal text navrhující pět Nobelových cen pro Gustáva Husáka. Anonymní dopis obsahoval ocenění za hudbu s odůvodněním postupu od basy k prvním houslím nebo za literaturu díky dílu Stařec a moře naštvaných lidí. Za zemědělství měl získat cenu díky tomu, že co nezvoral, to pohnojil.

Zásilka s tímto obsahem mířila na adresu Rádia Svobodná Evropa do Mnichova. Do Československa ji posléze odevzdala východoněmecká tajná policie Stasi. Stejný autor připsal i populární text o sedmi divech socialismu. Mezi ně patřil fakt, že nikdo nic nedělá, ale plán se bez potíží plní. Zboží sice schází, všichni však seženou všechno a každý krade. I přes tyto krádeže prý nikde nic nechybí. Do sbírek se zapsal i dotaz na nejneutrálnější stát světa. Odpověď zněla tak, že je to pochopitelně Československo, protože se nevměšuje ani do vlastních záležitostí.

Rychlost tehdejšího internetu

Během desítek let totality vzniklo nepřeberné množství průpovídek a písňových parodií. Podle novináře Jana Nejedlého a spisovatele Jakuba Šofara byl režim národa jednoduše k smíchu. Autoři knižní série Po práci legraci sbírali výrazy, kterými si společnost pojmenovávala tehdejší realitu. Žižkovský vysílač dostal označení Jakešův prst, honosným budovám sekretariátů komunistické strany se říkalo kokosy. Zvýšení cen kávy v sedmdesátých letech přineslo okamžitou reakci v podobě zkratky hudrák, což znamenalo Husákovo drahé kafe.

„Byl to vlastně takový tehdejší internet,“ uvedl Jakub Šofar s odkazem na obrovskou rychlost šíření satiry. Ve větších městech se zrodila nová anekdota a lidé prchající na víkendové chaty ji okamžitě rozvezli do všech regionů. Obyvatelům stačilo zachovat pointu a slova se mohla libovolně měnit.

Zlatým dolem se stal také všeobecný nedostatek zboží. Východní země plnily plány, obchody ale zely prázdnotou. Lidé si proto vyprávěli příběh o telegrafátu Mao Ce Tunga do Moskvy. Čínský vůdce prosil o obilí kvůli hrozícímu hladu. Leonid Brežněv mu poradil utáhnout opasky, načež Mao obratem požádal o dodávku opasků.

VTIP: Kdo jsou největší nepřátelé socialismu? Jaro, léto, podzim, zima a imperialismus.

Dvojí život obyvatel

Komunismus vytvářel zcela absurdní prostředí. Občané často nosili dvě různé tváře. Na jedné straně aktivně vystupovali na stranických schůzích a zapojovali se do brigád socialistické práce, v soukromí se ovšem dění nepokrytě vysmívali. Zvláště v padesátých letech rezonoval hořký humor za zdmi věznic, kde bachaři proklepávali mříže kladívky a vězni tomuto zvuku říkali Stalinovy varhany.

O dvě dekády později v éře normalizace se pozornost zaměřila na každodenní spotřební potíže. Smích vyvolávala rovněž přítomnost okupačních vojsk. Velmi často se opakovala historka o dědovi parkujícím bicykl před bufetem. Příslušník bezpečnosti ho varuje před blížící se sovětskou delegací. Stařík ho obratem uklidní slovy, že má kolo pečlivě zamčené.

VTIP: Leonid Brežněv zemře a přijde před dvě brány. Na jedné visí cedulka Nebe, na druhé Peklo. Opatrně se rozhlédne, a když nevidí ani nohu, rychle se vetře do nebe. Tam ho ale okamžitě popadnou dva čerti a vlečou ho ke kotli. Brežněv jen nešťastně zvolá: „Ti prokletí českoslovenští kontrarevolucionáři, už i tady ty cedule vyměnili.

Současná nostalgie po starých časech je podle pamětníků zcestná. Nejlépe tehdejší marnost shrnoval oblíbený krátký vtip z Václavského náměstí. Pán stojí na chodníku a zvrací. Kolemjdoucí se u něj zastaví a vyjádří mu plné pochopení. Podle autorů knižní série se stará epocha občas stále připomíná.

Své o tom vypovídá příběh ze západních Čech z devadesátých let. Tamní obchodní dům dostal na první pohled světácký nápis RIO. Po bližším zkoumání vyšlo najevo, že noví majitelé pouze sundali první a poslední písmeno z původního oprýskaného názvu PRIOR.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (plus.rozhlas, magazin.aktualne, lidovky).

Reklama

Další články z kroniQa

Zmar a rez. Z nejslavnějšího ruského vrtu planety zbyl jen zapečetěný poklop

Rockefellerův dědic zmizel v džungli na Nové Guineji. Po 60 letech vyšly najevo utajované zprávy o jeho osudu

Michael Rockefeller odjel před desítkami let na Novou Guineu a beze stopy zmizel. Odborníci po letech...

Mladá zpěvačka ráno odešla od babičky na vlak do Budějovic. Její rodina už téměř 40 let neví, co se jí stalo

Zpěvačka Pavlína Braunová odešla počátkem srpna 1988 z domova na vlak, odkud měla cestovat na zkoušku...

58 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy. Během prvních hodin zatkli hlavní představitele státu a dopravili je do Moskvy

Vojenská invaze v srpnu 1968 ukončila naděje na uvolnění politických poměrů. Vpád cizích armád doprovázela...

Ruská rolnice porodila 69 dětí. Těhotná byla celých čtyřicet let

Příběh z 18. století odhaluje osud ruské rolnice, která posunula hranice lidské fyziologie. Obyčejná...

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

Co se šeptalo v hospodách během normalizace. Vtipy o Husákovi, Brežněvovi i prázdných obchodech

„Byli jsme napadeni.“ Jednání ztroskotala, situace v Severní Americe se vyostřuje

Ohlédnutí za unikátním festivalem: Vystupovat tady je pocta, musí přijít pozvání, říká účinkující

Babiš se pochválil, že se modlil a přišel déšť. Etzler mu natočil odpověď, která baví tisíce lidí

Týden podle hvězd: Váhy přestanou ustupovat, Štíři prohlédnou člověka, kterému příliš věřili

Hudba nemá slova. Přesto si při ní různí lidé dokážou představovat překvapivě podobný příběh