Beletrie jako něžná forma aktivismu

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Spisovatelka Veronika Opatřilová o svém novém románu Zpívat bříze, ale i o úplně hloupém vyobrazování žen, které milují ženy, v populární kultuře.

Beletrie jako něžná forma aktivismu

Zdroj: Qult.cz

Doba čtení 9 min

Článek byl publikován 27.06.2026 09:02

Zkraje května – než její tulipány opadají docela a pivoňky stačí rozkvést – usedáme na fiku pod jabloní u domku, kde Veronika žije a který dokonale ztělesňuje dobrovolnou samotu, prominentní motiv jejích knih. Na adresu zapomeňte. Abyste se sem dostali, potřebujete souřadnice.

Přední česká spisovatelka a překladatelka ze švédštiny tohle útulné útočiště, obklopené poli a lesy, sdílí se svojí přítelkyní Kateřinou a kočkou Julčou. „Vytýká mi, že píšu o všech, jen ne o ní,“ svěřila se mi, zatímco jsme se procházeli oborou, a jak ji znám, klidně přitom mohla myslet obě. „Vůbec si neuvědomuje, jak moc ovlivňuje celou moji existenci. Je ve všech mých knihách.“

Ještě než Veronika odevzdá rukopis, dostane ho k přečtení právě její partnerka: Kateřina Duchoňová, knižní redaktorka (notabene z jiného nakladatelství), s níž letos oslaví jednadvacáté výročí. I na jejich vztah dnes přijde řeč. Ale pěkně popořadě!

Svůj první román, eko-fikci Ostrov žije, Veronika vydala prostřednictvím crowdfundingu v roce 2021. O rok později představila dnes už „qultovní“ titul Počkej na moře, roku 2024 Píseň L. – středověk ještě nikdy nebyl tak sexy – a o svém výjimečném talentu vykreslit pocity ve všech jejich odstínech nás letos znovu přesvědčila nádherně meditativní novinkou Zpívat bříze. Stejně jako dvě předchozí knihy ji uvedlo nakladatelství Prostor.

V románu Zpívat bříze je vypravěčkou starší umělkyně, která dlouhá léta obývá opuštěný ostrov. Tedy dokud její poklidný život neobrátí vzhůru nohama příjezd mladičkého Antonia. Nato už jejíma očima sledujeme, jak se mezi nimi rodí nejisté přátelství, a zároveň stránku za stránkou rozkrýváme příčinu Antoniova zvláštního chování, totiž jeho milostné vzplanutí k tajemnému Gabrielovi…

Setkáváme se měsíc po křtu knihy. Jak tentokrát přistupuješ ke čtenářským hodnocením?

Lépe než u předchozích knih. K zenu mám daleko, ale jsem na cestě! Zatím jsem se nesetkala s vyloženě negativní reakcí, maximálně někomu nesedne pomalost knížky, ale to dokážu pochopit.

Líbí se mi, že každou svoji knihu vyšleš do světa s pozitivním hodnocením a přáním štěstí na Goodreads. Vracíš se tam číst reakce?

Mnohem méně než dřív, u románu Počkej na moře jsem to kontrolovala několikrát denně, i na Databázi knih. Vůbec nejhorší to ale bylo u Písně L. Měla jsem pocit, že se nikomu nelíbí. Komentáře často začínaly slovy: „Kvůli Počkej na moře byla očekávání velká…“ A já si jen říkala: Ale kdo vám to očekávání nutí?

Navíc na Píseň L. hned po uvedení vyšla velice zlá recenze, jenže na něco takového jsem nebyla vůbec připravená. Byla to první odezva, zanechala pachuť a silně ovlivnila i to, jak jsem pak svoji knihu vnímala já. Teď po letech už mi přijde škoda, že jsem se nechala ovlivnit jednou reakcí a nevnímala spíš ty dobré.

Strašily tě negativní komentáře z minulosti i při psaní knihy Zpívat bříze?

Jo, ale už jsem se jimi nenechávala ovlivnit.

Myslíš na nějaký konkrétní častěji než na ostatní?

(přemýšlí) Ty nějaký takový na svoji knihu máš?

Jasně, můj favorit je: Vtipné, ale jen místy.

Proboha… Ty moje jsou si většinou podobné. Lidé mi například vytýkají, že se v knize nic neděje. Tomu nerozumím, z mého pohledu se tam toho děje tolik!

Nestačí jim, že se to děje uvnitř postav?

Asi je tam málo přesouvání z bodu A do bodu B…

Do jaké míry se do tvých postav promítá tvoje vlastní queer zkušenost?

Nevím, jestli bych o něčem ze svého života mluvila jako o queer zkušenosti, ale všechny moje postavy jsem svým způsobem já, i když to možná není patrné. Nanejvýš se mě vždy lidé ptají, jestli jsem Ida z románu Počkej na moře, protože je to žena, ale nikdo se nikdy neptá, jestli jsem Lars…

Počkej, ty jsi Lars?!

A je to venku! (směje se) Jo, já jsem rozhodně Lars. A v románu Zpívat bříze jsem zase spíš Antonio. Je to zvláštní, ale vlastně vůbec nevím, kde se ty moje ženské postavy berou, ať už je to vypravěčka, nebo Laila z Písně L. Odkud přichází tenhle archetyp starší nas*ané ženy? Je to moje budoucnost?

Každý z tvých románů má queer linku. Všimla sis, že by se během těch let na pozadí proměnlivého politického klimatu nějak měnilo i to, jak lidé queer literaturu přijímají?

Těžko říct… Myslím, že s knížkou Počkej na moře jsem se trefila do boomu queer literatury. A vlastně si nejsem jistá, do jaké míry vůbec čtenáři vnímají jako queer román Zpívat bříze.

Je pravda, že o vypravěččině identitě se jako čtenář v knize příliš nedozvím, můžu jen hádat. Bylo to vědomé rozhodnutí, nechat v ní tuhle rovinu života otevřenou interpretaci?

Ano, chtěla jsem, aby byla úplný opak Antonia. Žije na ostrově, dobrovolně odříznutá od světa. Nevíme nic o její minulosti, ani o tom, proč se pro takový život vlastně rozhodla. Mohla za to nějaká milostná zkušenost? Zažila zklamání? Antonio oproti tomu žádné tajemství nemá. Co si pomyslí, to musí ven. Všechno je na něm hned vidět, nebo to přímo vyjádří.

Jakou roli v příběhu hraje, že je Antonio potomek imigrantů?

Trochu se to promítá do jeho vztahu s Gabrielem. Netvrdím, že je Gabriel přímo rasista nebo xenofob, ale něco tam nesedí. Trochu jako by řešil, že Antonio není původem Švéd… Ale možná je prostě jen arogantní.

Využila jsi při psaní vlastní zkušenosti z let, kdy jste s Katkou žily ve Švédsku?

Pokud ano, tak nevědomky. Tak je tomu se spoustou věcí, o kterých v knihách píšu. Zpětně si nejsem jistá, jestli to bylo Švédy, nebo mým nižším sebevědomím, ale vybavuju si pocit, že tak docela nezapadám.

Spoiler alert: Pokud jste román ještě nečetli, raději následující dvě otázky přeskočte!

Na křtu jsi mi také pověděla, že víš o svých postavách mnohem víc, než kolik jsi toho do knih nakonec dala. Prozradíš něco?

Třeba o Antoniovi toho vím spoustu, kde začít? (zamýšlí se) Například najde svoji lásku. Bude šťastný a nebude to s Gabrielem. Zůstanou si blízcí, jen se ukáže, že mezi nimi přátelský vztah funguje lépe než nějaké pokusy o ten milostný…

Jakou roli vlastně Antonio sehraje v životě vypravěčky?

Vypravěčka na ostrov přijela, aby se tam bez rušivých elementů mohla věnovat svému umění, jenže zjistí, že tam vůbec tvořit nedokáže. Jako by se jí na ostrově kreativita zablokovala. Antonio pak pro ni po všech těch letech samoty představuje závan svěžího větru. Všechny ty jeho pocity, to jeho šílenství a to, jak se chová, naruší její pohodu a kreativitu v ní znovu rozproudí. Pak Antonio odjede a ona konečně zase dokáže tvořit. Svým způsobem ji přivede k životu.

Dobrovolná samota se prolíná nejen tvými knihami, ale i tvým osobním životem.

Rozhodně.

^{Martin Váša a Veronika Opatřilová, foto Lukáš Vincour}

Co tě na ní vlastně tolik přitahuje?

Ráda si ji ohmatávám a zkouším se na ni dívat z různých, i netypických úhlů. Když se řekne samota, většina lidí si představí něco depresivního, nebo se jim vybaví nějaká negativní zkušenost. Mně baví na ni nahlížet jako na něco zvoleného a vlastně pozitivního. Samota není osamocení, i když v ní osamocený být můžeš. Také já někdy bývám osamocená. Nejsem zas úplná poustevnice, abych po čase nezačala toužit po společnosti.

S dovolením teď skočím úplně jinam. Kdy sis uvědomila, nebo připustila, že jsi queer, a jakou změnu to pro tvůj život znamenalo?

K rozhovoru se přidává Katka: Myslím, že v době, kdy jsme se daly dohromady, jsme ani pojmy jako queer neznaly.

Veronika: To je pravda, nechceš odpovědět za mě?

K.: Jen chci říct, že jsme v té době takhle ani neuvažovaly. Nad tím, kdo jsme. Prostě jsme věděly, že chceme být spolu. Že je nám spolu dobře.

V.: Přesně, na takové úvahy jsme ani neměly zdroje. Měly jsme Zkrocenou horu, to bylo všechno. (směje se) Dneska existuje milion pojmů – každý si může najít škatulku a do ní se zavřít. Myslím, že kdybych vyrůstala v dnešní době, můj život by se odvíjel úplně jinak. Ale to neříkám s lítostí, já totiž nálepky nenávidím. Jsem ráda, že jsme se hned v pubertě nemusely identifikovat jako lesby anebo něco jiného… a hlavně nic mezi tím! To by pro mě bylo šíleně stresující. Až je mi dnešních mladých někdy líto, že nemůžou prostě jen existovat jako my.

Na druhou stranu – když jsem se v osmnácti vyoutoval, jako by ze mě něco spadlo. Jen připustit sám sobě, že jsem gay, bylo osvobozující. Přitom jsem to musel dávno tušit… Ale ne že bych to skrýval, já tomu zkrátka jen nevěnoval myšlenky.

A nemyslíš, že to bylo právě i tou dobou? Připadá mi, že nám k něčemu takovému přinejmenším chyběla ta správná slova.

Daniel (Machill, přítel novináře, pozn. red.): Mně říkali buzno ještě předtím, než mě vůbec napadlo, že bych mohl být gay…

V.: Vtipné, že to říkáš. Na mě na základce pokřikovali lesbo a samozřejmě to taky mysleli jako urážku. A mě to uráželo, protože v té době jsem i já měla o gayích a lesbách dost bizarní představu, nejspíš z těch všech filmů, které podávaly queer lidi jako někoho, koho za to nakonec osud potrestá. Všichni víme, jak ta Zkrocená hora dopadne…

Osobně je mi moc blízké, jak povědomí o queer lidech jemně měníš. Jsou různé formy aktivismu: někdo jde do ulic a křičí, jiný jde tiše příkladem. Za mě je obojí nesmírně důležité. Reprezentace v populární kultuře je důležitá. Během dospívání jsem nechápal, proč musí být každý gay v romantické komedii vykreslený maximálně jako někdo, s kým chodí protagonistka na nákupy…

Stejně tak ženy, které milují ženy, byly vždycky strašné karikatury! Absolutně jsem se s nimi nedokázala ztotožnit. Zásadní bylo, aby vypadaly a chovaly se jako muž, přičemž jedna v tom páru sehrávala tradiční ženskou úlohu v domácnosti a druhá mužskou. Úplně dementní.

Myslíš při psaní někdy na to, že by tvoje postavy pro někoho queer mohly být předobrazem toho, jak jinak a lépe věci mohou být?

Takové ambice nemám. Ani mi nepřijde, že bych mohla takový předobraz vytvořit. Ale je pravda, že bych sama během dospívání uvítala, kdybych mohla číst o úplně normálních lidech, kteří řeší úplně normální životní zkušenosti a které to, že jsou queer, nijak zvlášť neovlivňuje.

K něčemu se ti přiznám: někdy mívám pocit, že když je člověk queer a má nějaký, i kdyby téměř neslyšný hlas, měl by ho využívat pro dobro věci, a že pro ostatní queer lidi možná nedělám dost. Zároveň si ale říkám, že dělám, co můžu, a navíc nikomu nic nedlužím…

Mám to úplně stejně. Navíc to řeším i v rámci ekologie, o které také často píšu. Strašně ráda bych byla tím člověkem, který je schopný vyjít do ulic, ale nedokážu to. Bylo by to proti mojí přirozenosti. A tak jsem radši sama sebou, tedy člověkem, který žije tady – zalezlý – a občas prostě ze svých myšlenek vyplodí knihu a doufá, že když už ne já fyzicky, tak možná moje slova přispějí k nějaké pozitivní změně.

Reklama

Další články z Qult.cz

Vykroucené tetky, lesbické toužení a trans vzpoura

Přes čtyři tisíce lidí podepsalo výzvu Babišovi, aby odvolal transfoby z Rady vlády pro lidská práva

Za jejich jmenováním stojí podle zdrojů Qultu Tünde Bartha a Natálie Vachatová.

Výzva Babišovi: Zrušte jmenování transfobů a ultrakonzervativců do Rady vlády pro lidská práva

Podepište on-line výzvu.

Obsese sportem jako způsob (queer) sebepoznání i přesahu

O nadlidské síle Alison Bechdel i snaze být lepší verzí sebe sama.

Statistika lesbického randění

O nejhorším rande života s tím nejlepším koncem.

Tento článek byl publikován ze zdrojů Qult.cz

Qult.cz přináší články, které se věnují současné kultuře, společenským tématům a životním zkušenostem lidí z různých prostředí. Obsah propojuje publicistiku, rozhovory, komentáře i osobní pohledy na otázky identity, vztahů, kultury a společenských změn.Texty často otevírají témata spojená s...

Všechny články tohoto autora →

Další články z kategorie Literatura

Zobrazit více

Kultura Literatura

Vybrali jsme pro vás Magazíny a zajímavosti

Geniální finta našich prababiček, kterým se palačinky na pánev nikdy nelepily: Klíčem je jediná lžička

Jedna lžička oleje přímo do těsta a palačinky se nepřilepí ani nepotrhají. Jednoduchý trik, který generace...

Cooky.cz

dnes, 01:16

4 min

Shelly Camera: Full HD kamera propojená s automatizacemi chytré domácnosti Shelly

Shelly v září 2026 přidalo do svého ekosystému chytré domácnosti kameru – Shelly Camera, vnitřní model s...

Volty

dnes, 01:00

4 min

Bramboráky křupavé na okraji a vláčné uprostřed? Rozhoduje pravidlo 1:1, které neznamená půl mouky a půl brambor

Bramboráky patří k nejznámějším jídlům české kuchyně, a přesto se často nepovedou. Koření, uzenina ani tuk...

Beletrie jako něžná forma aktivismu

Rozpaky u Motoristů. Macinkova dvojitá kandidatura nevyšla, propadli i další lídři

Týden podle hvězd: Co bylo pohodlné, začne být těsné. Některá znamení čeká překvapivé vystřízlivění

Kolik si vydělá český herec v divadle, v seriálu a ve filmu? Z částky vám spadne čelist

Módní bilance týdne: Od rudé róby Kostkové k podprsence s medvídky Toulové

Varosha: U moře stojí prázdné hotely. Z někdejšího dovolenkového ráje se na desítky let stalo zakázané město, které dodnes připomíná město duchů